Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Samo řešení neustálého přezouvání pneumatik je zajímavá vize, Francouzi ale nezůstanou jen u ní. Snaží se do výroby pneumatik zapojit dosud nevídané procesy.

Prakticky každý den mluví politici o boji s emisemi, o které se stará automobilový průmysl. Zaměřili se ale v podstatě jen na jeden aspekt vozů, na jejich motorový prostor, i když existuje nemalé množství dalších cest, které zátěž pro přírodu sníží zároveň nám nevezmou i radost z jízdy.

Řeč bude o pneumatikách, které sice nejsou motoristy podceňovány při nákupu, nicméně s jejich dalším životem už to tak jednoduché není. Nejpodstatnější problém by se dal očekávat v nesprávném huštění, ale ani zde není jádro pudla. To spočívá ve zbytečně brzkém nahrazení ojetého obutí novým. Většina lidí neměří vzorek, ale víceméně jen usoudí, že na daných gumách již odjeli několik sezón a proto je potřeba koupit nové. Díky tomu je ale ročně zbytečně vyhozeno přes 400 milionů pneumatik, což odpovídá obrovskému množství emisí nejen CO2.

Jak je tedy patrné, pneumatiky představují oblast, ve které lze rozhodně dosáhnout podstatné změny k lepšímu. Vědoma si je toho společnost Michelin, která již od roku 2012 pracuje na revoluci ve své branži. Momentálně firma přišla s dalšími detaily vize, která má množství zbytečně vyhazovaných pneumatik snížit na minimum. A jejím základním stavebním kamenem je zcela nový koncept pneu, který nemá mnoho společného s tím, co známe dnes.

Vlastně to ani není pneumatika v pravém slova smyslu, neboť již není třeba huštění, ani vzduchem, ani jiným plynem. Místo toho vnitřek pneumatiky tvoří struktura v podobě včelí plástve, přičemž sama společnost mluví o „generativním designu: formě, která napodobuje přirozený proces růstu, k jakému dochází u rostlin, minerálů či dokonce v živočišné říši, kupříkladu u korálů“. Vzorek běhounu pak může být snadno „vypěstován“ a upraven za pomoci technologie třídimenzionálního tisku přímo na autě.

Pokud tedy třeba v zimě pojedete ze suchých nížin do zasněžených hor, stačí krátce před vjezdem do horské oblasti na moment zastavit a na palubním menu navolit požadovaný typ vzorku. V té chvíli je aktivován jakýsi mobilní pneuservis, který pomocí 3D tisku na pneumatikách vytvoří nový vzorek, který odpovídá podmínkám, jež panují v cílové destinaci. Namísto klasického přezutí, jak ho většina z nás absolvuje dvakrát ročně, dojde k natištění nového zimního běhounu, který překryje ten dosavadní - dejme tomu letní. Vůz tak může bez obav pokračovat v cestě kamkoliv a kdykoliv a být „přezut” i několikrát za rok bez asistence kohokoli.

Podobná technologie už dnes existuje v podobě protektorování, její nevýhodou však jsou vysoké ceny, nakonec probíhá zcela samostatně. Silně jí konkuruje příliv levných pneumatik z Číny, myšlenka však zůstává na stole díky neustálému posunu v 3D tisku. Podle viceprezidenta Michelinu pro výzkum a vývoj Terry Getty se vývoj stále nachází v rané fázi, přičemž zapotřebí je hlavně ověřit, zda onen „vypěstovaný“ vzorek je dostatečně kvalitní, aby vydržel dostatečně dlouho. Kromě toho je třeba optimalizovat pneumatiku pro komfortní jízdu či nízký hluk.

„Chytrá pneumatika“ ale prý není utopií, ale realitou, která dříve nebo později přijde a učiní přítrž neustálým výměnám pneu - ať už letních za zimních nebo starých za nové. Právě v tom totiž spočívá největší plýtvání, přes veškerou recyklaci a další podobná opatření. Michelin přesto nehledí jen do vzdálenější budoucnosti, snížit zátěž pro přírodu chce i jinak. Pro následujících léta si tak stanovil ještě dva stěžejní cíle - tím prvním je, že pneumatiky budou nejpozději v roce 2048 vyráběny z 80 procent z obnovitelných materiálů. Druhým pak je jejich 100procentní recyklace.

Podle technického ředitele firmy Cyrilla Rogeta jsou plně dosažitelné. Michelin již nyní při výrobě současných pneumatik z 26 procent používá obnovitelné materiály, mezi něž patří slunečnicový olej a přírodní kaučuk. Další dvě procenta pak připadají na zrecyklovanou ocel a zrecyklovaný gumový prášek. V globálu pak reálně probíhá 70procentní recyklace pneumatik. „Jen pro srovnání, v případě plastů dochází pouze ke 40procentní recyklaci,“ komentuje Roget náskok pneumatikářského průmyslu před zbytkem světa.

Zastavit se ovšem nehodlá, neboť dle technického ředitele hodlá Michelin již během dvou let nahradit alespoň část ropné složky v pneumatikách dřevem. „Stromy rostou naprosto všude. Tudíž umožníte každému výrobci, aby měl svůj lokální zdroj. A když nějaké stromy pokácíte, můžete ihned na jejich místě vysázet nové.“ Pokud si začínáte ťukat na hlavu a poukazovat na skutečnost, že dřevo nemůže v rámci pneumatik nikdy fungovat, pak rovnou zmíníme, že ve skutečnosti již jejich součástí dávno je. Michelin od zmiňovaného roku 2012 pracuje na syntetických elastomerech, jež jsou vyráběny z biomasy, tedy právě ze dřeva, stejně jako třeba ze sena. Elastomery z pilin by tak měly nahradit ty ropné, jež se na pneumatice podílí z 80 procent. I proto společnost počítá s jejich následnou 100procentní recyklací.

Michelin již nyní provádí výzkum v Brazílii, kde vyrukoval s modelem obnovitelné plantáže. Na té se pěstují banány a kakao, přičemž pneumatiky jsou vyráběny z dřevěného odpadu, který v rámci plantáže vzniká. Víceméně tak dochází k ochraně přírody na několika úrovních, neboť zasazeny byly nové stromy, nedochází ke kácení nových a navíc tu vzniká hned několik produktů. Michelin přitom dodává, že ročně se dá takto ušetřit 33 milionů barelů ropy, což odpovídá měsíční spotřebě Francie.

Uvidíme tedy, jak se věci vyvrbí. S „dřevěnými pneumatikami“ máme za dva roky počítat na sto procent, v podstatě jsou totiž již hotovou záležitostí. S těmi, které bychom jen jednou obuli a pak s nimi jezdili v podstatě neustále, to bude složitější, ale ne zase tak. Cyrille Roget počítá s jejich příchodem za nějakých 10 až 15 let. Připouští ovšem, že revoluce v oboru může proběhnout daleko rychleji, pokud bude objevena nějaká nová technologie...

Petr Prokopec