Autoforum

/

Foto: IG Metall, tiskové materiály

Rukavice šly dolů, tady už se hraje i na velmi nízké city. Pokoušet se vyčítat investorům společnosti jejich pozici během posledních 10 letech ve stínu aktuálních problémů je laciné a situaci to určitě nezklidní.

To eskalovalo rychle, řekli by asi anglicky hovořící. Původně poklidné výstražné stávky, které začaly toto pondělí v devíti továrnách VW, měly pouze ukázat sílu zaměstnanců před klíčovými jednáními naplánovanými na úterý 9. prosince. A tuto roli jistě splnily, zapojilo se do nich téměř 100 tisíc lidí, byť si tedy nejsme jisti, zda náhodou nepláčou na špatném hrobě. Víc se od tohoto týdne nečekalo, realita je ale nakonec úplně jiná.

Při středečním vystoupení před 20 tisíci zaměstnanci firmy totiž nejvyšší šéf VW Group zaskočil všechny, když řekl, že v mizerné situaci je celý koncern a nejvíc by mu prospěl řízený bankrot s následnou restrukturalizací. Jak moc vážně lze jeho slova brát, je otázkou, vnímáme je s jistou nadsázkou jako - pro změnu - pokus vedení zlepšit svou pozici před dalším jednáním. Ať už ale byla vyřčena s jakýmkoli úmyslem, situaci zcela jistě neuklidnila.

Vedla naopak k další eskalaci, které se podle Frankfurter Allgemeine chopila šéfka odborů Volkswagenu, nám už dobře známá Daniela Cavallo. Ta začala rozumně, když uvedla, že by za zaměstnance ráda dosáhla dohody do Vánoc, přičemž své kolegy připravovala na to, že bezbolestně to nepůjde: „Bude to znamenat kompromisy, bude to znamenat ústupky. Přinese to věci, které se vám nebudou líbit a které vás budou tak či onak bolet. Ale to musí platit pro všechny strany, jinak to nebude kompromis,” uvedla. Pak ovšem rozjela docela jinou argumentaci.

Cavalo má pocit, že v aktuální situaci se ústupky chtějí pouze po řadových zaměstnancích a nikoli po managementu, nikoli po akcionářích. Ta nutnost rušit pracovní místa a zavírat továrny odmítá s tím, že jak představenstvo Volkswagenu, tak jeho hlavní akcionáři musí řešení přispět. Máme pocit, že nic z toho vedení neodmítá (snížení platů se má týkat i manažerů, hovoří se o snížení dividend), přesto Cavallo poměrně lacině zaútočila na rodiny Porsche a Piëchů, které automobilku fakticky ovládají. Nelíbí se jí, že si „každý týden z firmy odnáší” (je to velká hyperbola, ale asi všichni chápeme, jak je míněna) 1 milion euro (přes 25 milionů Kč) na dividendách. A přijde jí to, jako by dokola vyhrávali sportku.

„Představte si následující: Hrajete v loterii. Každý týden. Vždy sobotní loterie. A každou sobotu vyhrajete 1 milion eur. Po jednom roce byste měli 52 milionů eur. A tak se stanete milionářem v loterii každý týden po celý život - to je částka, kterou naši hlavní akcionáři, rodiny Porsche a Piëchů, dostávali na dividendách od roku 2014. Pouze za posledních deset let. Od roku 2014 dodnes. Kvalifikovaný pracovník v německém průmyslu - například zde ve VW - by musel pracovat asi 100 000 let, aby se dostal k takové sumě,” uvedla podle FAZ.

Chápeme nutnost v podobné situaci trochu přehánět a útočit i na nízké pudy, ale tohle je brutální faul s nulovou souvislostí s realitou. Jen vyvolává závist a očerňuje ty, kteří mají s aktuální situací koncernu - v negativním smyslu slova - máloco společného. Útok na management a jeho platy v momentě, kdy selhává, je fér. Ale útok na dlouholeté akcionáře nikoli, z mnoha důvodů.

Dividendy nejsou něčím, co je vyhrazeno nějaké požehnané skupině, dostává je v tomto případě každý, kdo vlastní akcie společnosti. Mohou je vlastnit - a často je budou vlastnit - i sami zaměstnanci, kterým budou též bude zlepšovat ekonomickou situaci. Fakt, že někteří vlastní akcií tolik, že za to dostávají řádově jiné peníze, není důvodem toho, že se firmě nedaří, ani v nejmenším. Dostávali adekvátní část rozdělovaného zisku v momentě, kdy se firmě dařilo, to je standardní proces. Kolik to bylo v roce 2018 nemá s dneškem společného vůbec nic.

Daneila C. navíc ignoruje fakt, že akcie mají také nějakou svou hodnotu, není to jen šek na dividendy. Akcie VW za poslední tři roky ztratily skoro 60 procent své hodnoty, za posledních 10 let ještě víc, hodnota firmy se na dosud nikdy nepřekonaném vrcholu ocitla v březnu roku 2015. Není tedy od věci říci, že akcionáři pociťují problémy firmy stejně jako řadoví zaměstnanci - jistě obrazně, není ale na místě označovat je za lidi, kteří s ďábelským smíchem škrtají v seznamech zaměstnanců, to je naprostý nesmysl.

K tomu je třeba dodat, že jde o nesmírně krátkozraké, cíleně neúplné vidění situace. Zejména Ferdinand Piëch udělal z Volkswagenu veleúspěšný moloch, kterým je dnes, a zbohatl na tom nejen on. Nebýt jeho a lidí kolem něj, kteří museli jít s kůží na trh a dekády se snažit, aby VW posunuli do současné pozice, firma by ve své současné pozici neexistovala a nedávala by statisíce pracovních míst lidem, kteří i s její pomocí živí své rodiny. Jsme si naprosto jisti, že nebýt tohoto unikátního úkazu mezi automobilovými manažery, Volkswagen by se nikdy nedostal do pozice, kdy by se jeho zaměstnanci mohli mít tak dobře.

Vlastnictví akcie pak není žádnou sázkou do loterie. Možná se říká „hrát burzu”, ale tady si neházíte korunou a nečekáte na polibek od paní Štěstěny, investoři musí odpovědně zvažovat, do čeho budou investovat své peníze, a často se aktivně snažit prosazovat své vize, aby firma prosperovala. A jak už padlo výše, není to bez rizika, můžete o většinu peněz přijít, i když dostáváte pravidelné dividendy.

Argumentaci paní Cavallo tedy považujeme za velmi slabou. Je to osobní útok na obecně známé persony postavený kolem toho, že existují nějací bohatí lidé, kteří obyčejným berou peníze, které byste mohli dostat místo vyhazovu. S realitou to nemá společného vůbec nic, jen to nízce probouzí závist a přisypává sůl do už tak otevřených ran.

Za silná slova lze považovat i útok paní Cavallo na management firmy, zejména pak na nejvyššího šéfa Blumeho, který podle ní „ničí firemní kulturu” a dostal společnost do situace, kdy „je národu pro smích”. Zastání pak našla u německého ministra práce Huberta Heila, který ji před desítkami tisíc zaměstnanců podpořil se slovy: „Zajištění továren, zajištění pracovních míst a zajištění budoucnosti společnosti, to musí být nakonec výsledek,“ řekl Heil. Není to krásné? Tento člověk by měl být příště aspoň premiér. To jsou přece tři částečně protichůdné věci, o které se dnes hraje. A vše najednou zjevně mít nepůjde...

Zdroje: Frankfurter Allgemeine Zeitung, IG Metall

Petr Miler