Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Pro technicky fundovaného člověka musí být nepochopitelné, jak tohle auto může Mercedes prezentovat jako něco pokrokového. S obvyklými 100kWh akumulátory vážícími půl tuny, hmotnosti auta 1 750 kg a výkonem jen 204 koní je to spíše reklama na neřešitelnost úskalí elektromobilů.

V poslední době neuplyne ani den, aby se nás nějaký politik či automobilka nesnažili přesvědčit o tom, kterak jsou elektromobily jediným čistým dopravním prostředkem schopným plně nahradit spalovací vozy. Aktuálně se svou trochou do mlýna přichází Mercedes-Benz, který v souvislosti se zahájením veletrhu elektroniky CES 2022 v Las Vegas odhalil nový koncept EQXX. Třícípá hvězda nezmiňuje, zda jej hodlá dostat do výroby vcelku či jen po částech, vůz ale rozhodně máme vnímat jako výkladní skříň jejích elektrických technologií. Pokud je tomu tak, pak Němci v záloze nemají absolutně nic, co by vrozené nedostatky elektromobilů řešilo.

Němci se výjimečnost tohoto vozu snaží zvýraznit hlavně s pomocí dojezdu, který vyčíslili na rovných 1 000 kilometrů. To zní dobře, dokud se ale nezačnete zajímat o to, jak bylo takového výsledku dosaženo. Jsou tu nějaké dramaticky nové akumulátory, které by dokázaly do rozumně velkého balení o přijatelné hmotnosti dostat vysokou kapacitu? Ne. Jsou tu nějaká dramaticky nová řešení, která by auto učinila lehkým, což by jeho provozní efektivitu zásadně zvýšilo? Ne. Je tu tedy aspoň obligátní vysoký výkon, který z auta dělá střelu na kolech na vyžádání a když pojedete pomalu, zvládne i oněch 1 000 km na nabití? Dokonce ani to ne.

Pod pokličkou to skutečně není přelomové auto, výsledek zaujme leda svou aerodynamikou. Té ale obětuje jak typický design Mercedesů, tak základní tvary přijatelné pro širší veřejnost. Jinak jde o 1 750 kilogramů vážící vůz, který má k dispozici jediný elektromotor o výkonu jen 204 koní. Výsledná spotřeba nižší než 10 kWh/100 km (ekvivalent asi 2,6 litru nafty na 100 km) je sice pěkná, ale odpovídá celkovému pojetí vozu jako hlavně úsporného dopravního prostředku. Taková auta už jsme tu měli a brala papírově ještě méně.

Třícípá hvězda navíc musela utratit nemalé peníze, aby se s hmotností dostala alespoň pod dvě tuny. Máme zde hořčíková kola, brzdové kotouče z hliníkové slitiny či dveřní panely zesílené karbonem a sklolaminátem, to jsou velmi drahá řešení. Ani ta ale ve výsledku nezvládají plně vykompenzovat hmotnost baterie o kapacitě 100 kWh, jenž jsou sice vůči paketu v Mercedesu EQS 450+ o 50 procent menší a o 30 procent lehčí, stále však váží ohromných 495 kg. Jejich hmotnost je přitom stálá, výkon však bude s úbytkem kapacity klesat.

Auto tedy více než co jiného připomíná technologické limity dnešních elektroaut, které zjevně není možné překonat ani při prakticky neomezeném rozpočtu - EQXX jako koncept může stát klidně 100 milionů, není to sériové auto. Za úctyhodný lze označit jen odpor vzduchu zredukovaný na pouhých Cd 0,17, ten by ale jakkoli jinak poháněnému vozu pomohl stejně, není to nic, co by bylo spojené výlučně s elektrickým pohonem (což nakonec platí také o hmotnosti mimo elektrické komponenty). V případě „elektrických záležitostí” automobilka osadila EQXX 900voltovou architekturou a ultra tenkými solárními panely, jenž onen dojezd prodlužují o 25 km. Nic z toho ale konceptu neodpáře nálepku pohlednější Toyoty Prius, která na oltář spotřeby položila i veškerou dynamiku.

Nejspíše i proto se třícípá hvězda rozhodla, že uvnitř spíše než sportovní charakter zvýrazní luxus a komfort. Jakkoliv tedy sice kliky dveří nahrazují poutka, jenž mohou symbolizovat onu redukční dietu, pohled na kobereček s vysokým chlupem nenechá nikoho na pochybách. Společnost mu přitom dělají metalické doplňky, stejně jako masivní 47,5palcový dotykový displej. Ten je sice menší než 56palcová obrazovka Hyperscreen z modelu EQS, namísto tří panelů je však vyrobena z jednoho.

Kromě luxusu pak třícípá hvězda klade důraz i na ekologickou stránku věci, načež sedadla pokrývá materiál zvaný Dessertex, který je vyroben z kaktusů. Nechybí nicméně ani veganská kůže mycelium, jenž pochází z hub. A aby toho nebylo málo, pak na výrobu nestrukturálních částí zadní podlahy byl použit recyklovaný odpad, jenž zahrnuje dokonce i dětské plínky.

To jsou jakési symboly udržitelnosti, proč ne, jako celek ale EQXX ukazuje, že elektromobily použitelný srovnatelně se spalovacím autem nelze čekat, i kdybyste měli neomezený rozpočet a k dispozici celé technické oddělení Mercedesu. Ani to jejich přirozené limity překlenout nedokáže a s novinkou se dostává do úplně stejné pasti, jako všichni ostatní. Elektromobil je buď těžký, nikam nedojede, je pomalý a nebo drahý. Jakmile kterýkoli z těchto problémů odstraníte, je to obvykle jen za cenu zhoršení všech ostatních.

Zdroj: Mercedes-Benz

Petr Prokopec