Autoforum

/

Foto: Ferrari

Může to znít tragicky, byl by to ale nakonec jen symbol návratu zdravějších časů do automobilového světa. Zejména některé značky roky automaticky rozprodávaly skoro cokoli, co nabídly, jednou to muselo skončit.

Dnes se to považuje skoro za samozřejmé. Prestižní automobilka představí nějaký nový model, „lůza” zalapá po dechu a v případě, že si dodá odvahy a článek dočte až k větám o omezené produkci a ceně nejméně v řádu desítek milionů korun, dozví se, že ti úspěšnější si už všechny vozy, které mají být vyrobeny, rozebrali ještě před tím, než se o nich normální lidé vůbec stihli dozvědět.

Zamrzí, ale co už, 60, 80 nebo 110 milionů korun nám stejně nepřebývalo, tak nezbude než si sbalit svačinu do práce a v poledne se potěšit aspoň dotovanou klobásou s chlebem a hořčicí za 20 korun ve firemní kantýně.

Takhle to funguje už roky, zejména pak u těch nejslavnějších značek jako Ferrari. Takové si dokonce zakládají na tom, „aby měly vyprodáno”, aby kupující představovali exkluzivní klub finančních žraloků, mezi které výrobce čas od času hodí nějakou návnadu. Dravé ryby se pak začnou předhánět, kdo se krvavě rudé kořistí zmocní dřív, za což jsou ochotné si také náležitě připlácet.

Také odtud se berou ony extrémní, technickým pozadím často neospravedlněné ceny - takové Bugatti Veyron, technický majstrštyk, na kterém si téměř vylámal zuby tehdy nejkompetentnější automobilový koncern světa, stálo 1 milion Eur a bohatí šli do kolen. Bylo těžké produkci auta vůbec rozprodat. Jasně, relace se mění, ale 1 milion v eurech alias 25 milionů v korunách je pořád hromada peněz a nic ani zdaleka podobného za ně dnes nekoupíte. Ani onen původní, dnes už skoro 20 let starý Veyron - ceny ojetin nyní v Evropě začínají na 1,5 milionu Eur.

Velmi bohatých lidí prostě začala být hromada a někteří si mohli myslet, že se tento trend nikdy nezastaví. Ale to omyl. I v minulosti se svět nacházel v momentech, kdy se věci zdály být přesně takové, kdy zdánlivě nekonečný počet lidí ochotných platit za exkluzivní auta zdánlivě nekonečné peníze přilákal do oboru mnoho nových hráčů. Vzpomeňme třeba začátek 90. let minulého století, éru Bugatti pod křídly Romana Artioliho. A najednou to nešlo. V určitou chvíli se to muselo vrátit a ta chvíle možná nastala.

Začne to logicky u něčeho ne až tak povedeného, u kontroverzního produktu, který v určitých ohledech nedostojí očekáváním a jehož exkluzivita je do nějaké míry umělá. Nové Ferrari F80 dělá přesně ten dojem. Však dráždí vzhledem i technikou, má jen šestiválcový motor. Navíc je velmi drahé (stojí přes 3 miliony Eur) a produkce není zase tak omezená (799 kusů). A vypadá to, že přesně na této kombinaci se slavná maranellská mašina na peníze zasekla.

Uvádí to obvykle dobře informovaný Supercarblog s odvoláním na několik svých zdrojů uvnitř Ferrari. Podle nich se automobilce dodnes nepodařilo rozprodat všech 799 vozů a asi 160 z nich, tedy přibližně pětině, chybí zákazníci. Uvážíme-li, v jaké době se nacházíme, by to dávalo smysl - velmi bohatí lidé chudnou pomaleji, později a méně než „my”, ale ve vzduchoprázdnu nežijí a ještě dřív, než budou mít potíže, začnou zvažovat, co také musí koupit. Nová F80 mezi ně opravdu nepatří...

Jak už padlo, nejsme zase tak daleko od chvil, kdy automobilky měly problém podobné vozy rozprodat. O Veyronu řeč byla, Ferrari mělo svého času problém zbavit se všech F50 (jen 349 aut), Jaguar si vylámal zuby na XJ220 a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Nic nikdy není automaticky dané a najít 800 lidí, kteří nemají problém dát za auto okolo 80 milionů korun, nemusí být vždy snadné. Bylo by nakonec jen návratem zdravějšího tržního prostředí, kdyby takový moment nastal.

Týká se ale opravdu F80? Čas ukáže, sama automobilka problémy popírá a říká, že všechny vozy, které plánuje vyrobit, byly „alokovány”. Může mlžit, ale také nemusí - alokace ještě neznamená prodej, může například znamenat alokování určitého množství aut pro určité trhy a na některých z nich může být problém ke všem alokacím přiřadit konkrétní kupce. Ostatně mezi alokací a faktickou koupí u Ferrari údajně nastává asi 1 až 1,5 roku trvající období, během kterého se může stát cokoli.

Realitu dnes samozřejmě znají jen Italové, na závěr si ale můžete nad celou věcí položit Buffettovu otázku: Kdybyste měli možnost koupit si všech 799 F80 po skoro 80 milionech korunách (ano, potřebovali byste na to skoro 64 miliard Kč) s otázkou, zda se pouštíte do dobrého obchodu, udělali byste to?

Zdroje: Supercarblog, Ferrari

Petr Miler