Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Fanoušci ani novináři nejsou z nové Supry tak nadšení, jak zřejmě Toyota očekávala. Důvod? Je moc jiná než její slavný předchůdce, navíc má příliš společného s BMW, hlavně uvnitř.

Více než šestnáctileté čekání je u konce. Toyota konečně odhalila novou generaci modelu Supra, její pojetí je však evidentně pro mnohé zklamáním. Dáno je to především skutečností, že pod daným názvem máme zafixovanou čtvrtou inkarnaci, která byla k mání v letech 1993 až 2002. Rok předtím, než definitivně opustila montážní linky, přitom zazářila v prvním snímku Rychle a zběsile. Rázem se tak stala živoucí legendou a bylo jasné, že Japonci budou mít opravdu co dělat, aby přišli s důstojným nástupcem.

Toyota však na počátku nového milénia po sportovních modelech příliš netoužila, změna strategie přišla až s rokem 2009, kdy byl novou hlavou společnosti zvolen Akio Toyoda, vnuk zakladatele automobilky. Díky jeho příchodu za kormidlo totiž mohlo spatřit světlo světa malé kupé GT 86, stejně jako jsme se dočkali konceptu FT-1. Právě ten měl předznamenávat návrat modelu Supra, ke stvoření sériové verze však Toyota potřebovala partnera. Do hry tak vstoupilo BMW.

Novinka je vyústěním společného vývoje, který nám na německé straně přinesl novou generaci roadsteru Z4. Ten Supra zvenčí nepřipomíná ani náhodou, stejně jako jen stěží najdete jedinou linii odkazující na onu kultovní čtvrtou generaci. Auto skoro nemůže být odlišnější, místo předchůdce vedou skoro všechny cesty k onomu konceptu FT-1, což znamená, že vpředu se nedočkáme nadčasové elegance, ale opravdu agresivně stylizovaných světlometů, masky chladiče a nárazníku. Nechybí pak ani nízko položený karbonový spoiler.

Pokud se ovšem na vůz zadíváte z boku, rázem zjistíte, že jeho silueta na předchůdce odkazuje. Nejde však o slavnou čtvrtou generaci, nýbrž o úplný návrat ke kořenům. Dlouhou kapotu s kapkovitou zádí totiž disponovalo i vůbec první kupé, které bylo s názvem spojeno a jenž se objevilo v roce 1977. V té době přitom největším soupeřem pro Toyotu byl Nissan 280ZX, pod jeho kapotou se však skrýval daleko větší potenciál v podobě až 180 koní. Supra jich nabízela maximálně 125.

Postupem času však vůz zamířil o třídu výše, v případě čtvrté generace tak přeplňovaná varianta osazená populárním třílitrovým šestiválcem 2JZ nabízela 324 koní a 427 Nm točivého momentu. Problémem tak nebylo zrychlení z klidu na stovku za 4,6 sekundy a čtvrtmíle za 13,1 sekundy. To byly v 90. letech hodnoty, jimiž se mohla chlubit nejvyšší supersportovní liga. Supra se jim mohla postavit po bok i v případě nejvyšší rychlostí, která mohla dosáhnout až 290 km/h.

Ve srovnání s těmito parametry je na tom novinka v některých ohledech lépe, v jiných pro změnu hůře. Na mechaniku si ale posvítíme až za moment, nejprve jen dokončíme srovnání s předchozími verzemi. Přesunout se kvůli tomu musíme na záď, která je dle našeho názoru možná tou nejkrásnější částí novinky. Také zde se samozřejmě hraje na agresivní notu, nicméně kombinace krátkého převisu, výrazné odtrhové hrany a seseklé střechy působí přitažlivěji než podlouhlá příď.

Musíme přitom zmínit, že zadní partie čtvrté generace do značné míry napomohlo dotvářet mohutné křídlo. To však nebylo standardem pro celou produkci, stejně jako se kupříkladu sání uprostřed čelní kapoty objevilo jen u evropských variant. Právě tyto prvky má většina lidí u Toyoty Supra zafixované, bez nich však vůz rozhodně již nevypadá tak přitažlivě. Křídlo pak sice měl i koncept FT-1, ovšem novinka dokáže hravě oslnit i bez něj.

Přesunout se můžeme pod onu dlouhou čelní kapotu, kde již najdeme daleko více shod s předchozím provedením. Také zde roztáčí zadní kola třílitrový šestiválec. Zatímco u čtvrté generace bylo ale možné volit mezi atmosférickým a přeplňovaným provedením, přičemž obě jednotky měla na svědomí Toyota, nyní dorazil pouze turbomotor, navíc s kořeny u již zmíněného BMW. Nedisponuje ale takovým výkonem.

V případě evropského provedení můžeme u Toyoty počítat s 340 koňmi, německý příbuzný jich však do vínku dostal 382. Zrychlení z klidu na stovku má nová Supra zvládnout za 4,3 sekundy, což z ní dělá vůbec nejrychlejší produkční model v historii značky, ač jen onou akceleraci. Tak jako u německého vozu totiž došlo na omezení maximálky, váš rozlet je tak zastaven již v 250 km/h.

Ještě smutnější zprávou než přítomnost elektronického omezovače je absence manuální převodovky, která u čtvrté generace byla volbou číslo jedna. Místo toho tu nyní máme osmistupňový automat, jehož rychlost řazení upravují jízdní režimy Normal a Sport. Při volbě druhého samozřejmě dochází ke zrychlení, stejně jako k úpravě odezvy a zvuku motoru, tlumičů, řízení či aktivního diferenciálu, jenž má dle Toyoty zaručit neutrální chování.

Mimo to Supra dostala do vínku ještě speciální nastavení Track, jenž ovlivňuje hlavně stabilizační systém - ten má zasahovat méně a později, aby tak vůz umožnil řidiči jít až na limit. Nápomocen je přitom podvozek, který vpředu počítá se vzpěrami s dvojitými klouby, vzadu pak s víceprvkovou nápravou. Standardem jsou přitom 19palcová litá kola, čtvrtá generace oproti tomu disponovala maximálně sedmnáctkami.

Dostáváme se k interiéru, kde se jako doma budou cítit fanoušci bavorských modelů. Pokud totiž někde je spolupráce s BMW patrná, pak je to právě kabina. S trochou nadsázky se dokonce chce říci, že by stačilo jen vyměnit znak na volantu, a nikdo by ani nepoznal, že tohle je Supra a nikoliv Z4. Vše tak vlastně na první pohled působí méně výjimečně než u předchůdce, který šel vlastní cestou a navíc se výrazně stáčel k řidiči.

Vizáž až příliš připomínající BMW je ale třeba brát jako daň za to, že nová Supra vůbec mohla vzniknout. Toyota se pak alespoň snaží navodit sportovního ducha řadou specifických prvků, jako jsou karbonové dekorace či sedadla inspirovaná závodním světem. Mimo to došlo na integraci mnoha elektronických systémů, míra komfortu pak závisí na volbě výbavy - v Evropě přitom lze vybírat ze dvou úrovní Active a Premium.

Již základní model přitom disponuje zmiňovaným aktivním diferenciálem, který se za pomoci elektromotoru dokáže virtuálně uzamknout až na sto procent. Dále nechybí variabilní podvozek, ona 19palcová kovaná kola či výkonné brzdy Brembo. Uvnitř je pak možné počítat s dvouzónovou klimatizací či samozatmavovacími zpětnými zrcátky, stejně jako třeba s 8,8palcovým středovým displejem systému iDrive.

Pokud sáhnete po stupni Premium, dostáváte navrch ještě kožené čalounění, head-up displej, bezdrátové dobíjení mobilních telefonů či 12reproduktorový audio systém JBL. Cena pro Evropu zatím nebyla stanovena, pro první rok výroby, jenž odstartuje v létě, ovšem bude k dispozici jen 900 exemplářů. Jejich majitelé přitom budou mít exkluzivní přístup k zážitkovému programu a odměnám, které posléze nepůjde dokoupit.

Tím je naše představení prakticky u konce, dodat již jen můžeme, že stejně jako BMW Z4 bude i nová Toyota Supra vyráběna v rakouském Štýrském Hradci v továrně společnosti Magna Steyr. Tím se vůz opětovně liší od svých předchůdců, kteří sjížděli výhradně z japonských montážních linek. Stejně jako oni však rovněž zamíří i do Spojených států, které budou hlavním trhem a kde cena startuje na sumě 49 990 USD (cca 1 114 100 Kč).

Srovnání nové Toyoty Supra s její předchozí generací

Odlišné je i logo, třebaže se to na první pohled nemusí zdát

Kompletní galerie fotografií nové Toyoty Supra

Evropské provedení bude zpočátku k mání jen v 900 kusech

...vůči americké verzi se přitom vizuálně nikterak neliší. Zámořský model, který v první vlně dorazí v 1 500 exemplářích, si však můžeme prohlédnout z vícero úhlů a především pak i v kabině

Toyota si při uvedení vozu přizvala na pomoc i Fernanda Alonsa

Petr Prokopec