Autoforum

/

Foto: MG Motor

Zdráhali bychom se označit EU za komunistickou organizaci. To, co nyní předvádí na poli elektromobilů, se ale nápadně podobá tomu, co dříve předváděli právě komunisté ve východním bloku. Evropská komise si ovšem tentokrát vybrala špatného soupeře.

Potřebuje Evropa více Čínu nebo Čína spíše Evropu? Odpověď na tuto otázku se bude lišit podle toho, komu ji položíte, realitu ukáže jen čas. Naděje, že by tyto dvě mocnosti mohly dále koexistovat v jakési ekonomické symbióze, se totiž po vystoupení Ursuly von der Leyen z tohoto týdne začala rozplývat. A je to celé tak absurdní, až z toho zůstává rozum stát.

Jistě nemusíme připomínat, že si Brusel už dávno usmyslel, že elektromobilita je do budoucna jediným možným řešení nejprve osobní a posléze i veškeré silniční dopravy. Prakticky od chvíle, kdy se EU začala blížit snaze prakticky výslovně zakázat jakékoli jiné druhy pohonu aut všeho druhu, varujeme nejen před tím, jak nesmyslné je to nejen z pohledu zákazníků, kterým je vnucováno horší řešení za vyšší ceny. Varujeme také před tím, že to Evropě bere její náskok a konkurenční výhodu tím, jak ji to vystavuje nové konkurenci zejména z Číny, která stejné zadání umí splnit přinejmenším efektivněji. A v poslední době dobře vidíme, s jakými úspěchy sem pronikají právě čínská auta.

V tu chvíli se EU začala ocitat na rozcestí, ze kterého nebylo východiska, jenž by ji mohlo být milé. Že by přehodnotila svůj přístup a vrátila na trh technologickou neutralitu, bylo nemyslitelné, něco takového by provedla až v úplné krajnosti. Že by přiměla místní firmy popasovat se s efektivnější konkurencí z jiných koutů světa, čímž se přičinila alespoň o jí tolik vyzdvihovanou konkurenceschopnost (třebaže ve zcela uměle vytvořeném prostředí), bylo velmi nepravděpodobné. Třetí cestou pak bylo vydat se cestou protekcionismu, tedy ochranářství tím, že efektivnější konkurenci v Evropě podnikání uměle zkomplikuje. A přesně tou cestou se hodlá vydat.

Patrně už jste zaznamenali, že se Ursula von der Leyen tento týden nechala slyšet, že čínské automobilky zaplavují Evropu levnými auty, která jsou tak levná díky dotacím ze strany čínské vlády. A tak bude EU přemýšlet nad tím, zda by jejich dovoz třeba nezatížila cly. Je to tak absurdní vyjádření, až z toho jde hlava kolem - předně ani čínské elektromobily nejsou levné, jsou jen méně drahé. A vyčítat Číňanům dotace z pozice organizace, která evropský automobilový průmysl „udotovává” až k smrti, je neuvěřitelně pokrytecké. Nejhorší je ale celý proces, které toto vyjádření završuje.

Je to vážně něco jako komunismus ve verzi 2.0beta - nejprve něco nařídíme, pak ale zjistíme, že to je k ničemu. A ani to neumíme vyrobit tak dobře a levně jako někdo jiný někde jinde. A místo toho, abychom to celé zrušili anebo byli rádi, že tu aspoň budeme mít ona skvělá nařízená auta levněji odjinud, takže budou rozšířenější, tak se před tím uzavřeme a vynutíme si ten samý nesmysl s pomocí místních firem, které ale budou nekonkurenceschopné kdekoli jinde? To firmy vystavuje perspektivě Trabantu - že po náhlém odstranění bariér jako v roce 1990 skončí s naprosto nekonkurenceschopným produktem v rukou tváří v tvář soupeřům podnikajícím na otevřeném trhu. A hrozbě bankrotu v řádu dnů. To chceme? Asi ne, ale přesně tím směrem pod taktovkou EU míříme.

Hlavní problémy jsou ale nakonec dva. Ten první tkví v v tom, že čínské elektromobily nejsou (jen) lépe dotované, jsou vyráběné za pomoci levnějších zdrojů energií či levnější pracovní síly. Podle agentury Reuters jsou tak v průměru o 29 % levnější než evropská konkurence. A ten druhý v tom, že Evropa Čínu potřebuje také. A pokud si ji rozzlobí v momentě, kdy čínští výrobci ovládají už 7 % evropského trhu s elektromobily, mohou čekat odvetu. A ta má moc začít potápět jak místní firmy, které v Číně ve velkém podnikají (třeba Volkswagen), tak nakonec i evropskou elektromobilitu, která bez čínských baterií pomalu nemůže existovat. Takže co to řeší?

Fakt, že EU z popudu von der Leyenové spustila vyšetřování, jenž může vést k zavedení dovozních cel na čínská elektrická auta, tak nepřekvapivě vyvolalo ostrou reakci Číny, která postup EU označila za protekcionistický. Čínské ministerstvo obchodu v oficiálním prohlášení dále oznámilo, že hodlá pevně bránit zájmy domácích firem. Pokud tedy dojde na případné zavedení cel, dojde ze strany Říše středu skutečně na odvetná opatření. „Ta naruší dodavatelské řetězce a budou mít negativní dopad na ekonomické a obchodní vztahy EU a Číny,“ vyhrožují čínští komunisté. A není radno brát to na lehkou váhu, oni si na komunismus jen nehrají, oni ho praktikují. Protekcionismus je jeho integrální, chce se říci ideovou součástí.

Pokud by na takovou obchodní válku došlo, bude to nejen konečná pro evropský elektrický sen, který by se stal kvůli zdražení místní výroby elektromobilů ještě nesplnitelnějším. Nahoru by vystřelily i ceny spalovacích aut. Jak už jsme naznačili, kupříkladu pro VW je Čína daleko největším trhem na celém světě, díky kterému lépe zvládá rozprostírat vývojové náklady. Co ovšem přijde ve chvíli, kdy německá automobilka bude v Říši středu zakázaným zbožím? Navíc nejde pouze o ni, Čína byla hlavním hybatelem růstu prodejů v posledních dekádách pro většinu světových automobilek.

Postup EU lze tedy považovat za hloupý a nebezpečný. Je to další krok na cestě k ekonomickému úpadku kontinentu, na kterém - snad nevědomky - EU léta svými tržními regulacemi soustavně pracuje. Pokud Evropu uzavře před zbytkem světa, skončí nevyhnutelně tak jako východní blok před necelými 34 léty. Tedy v ekonomickém rozvratu jako skanzen věcí, které mohou koupit jen ti, jenž nemají k dispozici žádné jiné alternativy.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec