Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Rozmach elektrických aut obchází řada více či méně oprávněných obav ze sekundárních negativních efektů. Jedním z nich je strach, že se s nimi nová auta stanou pro spoustu lidí nedostupná a data z Velké Británie to zatím bohužel jen potvrzují.

Patrně vám neuniklo, že se nová auta v posledních letech stala podstatně dražšími. Pro příklad nemusíme chodit daleko - když na počátku roku 2013 vstoupila do prodeje Škoda Octavia třetí generace, stála od 334 900 Kč jako liftback s přeplňovanou jedna-dvojkou a výbavou Active. Dnes začíná čtvrtá generace téhož vozu na 493 900 Kč jako liftback s přeplňovaným tříválcovým litrem a výbavou Active.

To je skoro o polovinu víc a ještě se musíte smířit s citelně méně přesvědčivým motorem. Škoda bude argumentovat, že se vůz stal mezigeneračně větším, bezpečnějším, má spoustu nové elektroniky... A on někdy v minulosti neměl? Toto všechno je evoluce, přirozený proces, který běžně na cenu nemá podstatný vliv - Škoda Octavia první generace s motorem 1,4 MPI o 60 koních v roce 1999 stála 336 900 Kč, měla ocelová 14" kola a ve výbavě nezbylo ani na otěrové lišty. Bylo zkrátka normální, že jsme za podobné peníze dostávali stále víc.

Dnes už tomu tak není a po důvodech není třeba dlouze pátrat. Jde hlavně o důsledek bujících regulací Evropské unie, která si přímo nebo nepřímo vymínila investice do věcí, které trh nežádal. Jednak je tu řada povinných prvků výbavy včetně třeba možnosti sledovat spotřebu každého auta v provozu, nakonec jde ale hlavně o emise CO2. Kvůli nim musel koncern VW shodit po pár letech do propadliště dějin třeba motor 1,2 TSI, aby jej nahradil jednotkou 1,0 TSI s o pár gramy CO2 na kilometr lepší bilancí.

A to je spíše ten viditelný prvek, podobných změn se musel odehrát nespočet často bez hmatatelného výsledku pro spotřebitele ovšem se zřetelným výsledkem v tabulkách normované spotřeby, a tedy i emisí CO2. Takový marný vývoj pro regulace stojí spoustu peněz a někdo jej zaplatit musí. Že to jsme my, zákazníci, je nabíledni.

I když mezigenerační zdražení Octavie o desítky procent zní jako velká věc, ta největší teprve přichází. EU se nespokojila s downsizingem, elektrickými posilovači řízení či jinými převodovkami, vymínila si nejprve elektrifikovaná a později elektrická auta. Jen dobíjecí hybridy a výhledově pouze ryzí elektromobily mají šanci obstát před požadavky Bruselu na emise CO2, se kterými reálně žádný vůz nemůže jezdit, protože by musel jezdit na vzduch. Ale když označíte elektřinu za vzduch, dosažitelné je cokoli.

Benefity pro přírodu jsou z řady důvodů přinejmenším velmi sporné, ale to dnes můžeme hodit za hlavu. Potíží je nakonec i to, že neskutečné množství drahého vývoje a velmi drahé akumulátory činí elektrická auta ještě podstatně dražšími než ta stojící na vrcholu dosavadního vývoje, jako je Škoda Octavia IV. Fakt, že jsou prakticky hůře použitelná kvůli omezenému dojezdu, dlouhé době dobíjení a nejasným vyhlídkám na zůstatkovou hodnotu kvůli životnosti baterek je činí obecně hůře prodejnými, což omezuje úspory z rozsahu a cenu dále zvyšuje. Podle skeptiků tak bude výsledek to, že si spousta lidí nové auto prostě nebude moci dovolit a dosavadní realita jim dává zapravdu.

Už vícekrát jsme se ohlíželi za situací v Nizozemsku, kde prodeje nových aut, jistě i s přispěním koronaviru, ale primárně kvůli tlaku na rozvoj elektromobility, klesly na nejnižší úroveň za 50 let v momentě, kdy prodeje ojetin jsou rekordně vysoko. A elektrické z nich nejsou skoro žádné. Nyní tu máme data z Velké Británie, která též velmi intenzivně tlačí na zvýšení prodejů elektrických auta. A jsou podobně znepokojivá.

Tentokrát nejde o samotné prodeje, realitní kancelář Savills zjistila početní zastoupení hybridních a elektrických aut v různých částech země a došla k docela tristním závěrům. Napříč Velkou Británií bylo ke konci loňského třetího kvartálu hybridní nebo elektrické 1 ze 170 aut v provozu. Proč ne, toto zastoupení ale roste na 1 ze 69 vozů v oblastech, kde průměrná cena domu přesahuje 500 000 liber (14,7 milionu Kč) a na 1 z 27 v oblastech, kde průměrná cena domu přesahuje 1 milion liber (29,4 milionu Kč).

Naopak v chudších oblastech s nájemním bydlením, jako jsou části Middlesbrough, pořád relativně velkého města se 140 tisíci obyvateli, klesá zastoupení elektrických a hybridních aut na 1 ze 734 registrovaných vozů. Člověk nemusí být statistik, aby si domyslel, že chudší lidé ani v zemích, kde jsou k tomu různými způsoby motivováni, na pořízení takového vozu prostě nemají peníze. A naprostou většinu z těch pár procent prodávaných elektromobilů kupují bohatí lidé, kteří si jej snadno mohou koupit třeba i jako druhé nebo třetí auto do rodiny.

Lucian Cook, šéf výzkumu u Savills k tomu říká, že bohatství se zdá být rozhodujícím faktorem a že pro lidi s nižšími příjmy bude těžké do roku 2030 přejít na elektrická auta, jak v Británii nařídili. Bude se ovšem někdo někoho ptát? Jistě nikoli. Nějakou dobu bude určitě možné dále provozovat konvenční auta koupená dříve, pak už je nebude možné prodat ani jako ojetá a pak je vůbec provozovat. Pro některé lidi se v takovém případě nejspíše stane auto jen snem, na který nemají.

Překvapení to samozřejmě není, ale musíme se ptát, jaký má tohle smysl. Pokud by na straně výhod byl opravdu dramatický prospěch pro životní prostředí, dá se chápat leccos, nic takového tu ale není - jen sporný, potenciálně drobný a někdy také vůbec žádný přínos za situace, kdy bude opravdu velká část elektřiny vyráběna ze slunce vody a vzduchu. V jiných případech ani to ne.

Nejsme příznivci konspiračních teorií, a tak nevěříme tomu, že konečným smyslem těchto snah je zbavení některých lidí části svobody pramenící z možnosti individuálně se přesouvat, kam se vám zlíbí. Po zjištěních, jako jsou ta výše zmíněná, se ale nelze divit tomu, že si to někdo myslí.

Zdroj: Autocar

Petr Miler