Autoforum

/

Foto: Volkswagen

A má pravdu, z obyčejných nových aut se stalo luxusní zboží nedostupné spoustě lidí, kterým by v jejich pozici dostupné být mělo. Problém je jen v tom, že dotyčný patří mezi ty, kteří tento stav léta pomáhali způsobit. To on je tou nemocí, ne medicínou.

Nejsme si jisti, zda je vůbec ještě možné vést nějakou debatu o tom, že se Evropa, v tomto případě zejména země Evropské unie (ale ostatní tomu vzhledem ke své poloze, významu, smýšlení apod. též neutíkají) dostala do další socialistické pasti. Zejména z českého pohledu je to s podivem, neboť se nacházíme jen 35 let od chvíle, kdy jsme se z jedné takové pasti vymanili a prožili si dobrou dekádu velmi efektivního ekonomického fungování, která nám s navazujícími roky stále ještě přijatelného stavu pomohla dohnat značnou část ztrát způsobených dekádami života v předchozím socialistickém zřízení. A máme to tu zas.

Opravdu nevíme, jakou argumentací by kdo chtěl zastřít, že Evropa ztrácí svou konkurenceschopnost kvůli přemíře snah ovlivňovat přirozené ekonomické procesy ve prospěch něčeho, co je zrovna označeno za to správné, lepší nebo výhodnější. Tohle nikdy efektivně nefungovalo a nikdy to efektivně fungovat nebude - k překvapení „pachatelů dobra” je třeba nechat přirozenější mechanismy hledat a volit ta co nejcelistvěji efektivní řešení, nikoli je určovat od zeleného stolu na základě z podstaty neúplných, pokud ne rovnou účelově zmanipulovaných studií a podobných nesmyslů.

Automobilový průmysl je ukázkou dopadů snah vybírat nejlepší řešení pro to či ono místo zákazníků, vědců či techniků. Nemusíme znovu opakovat to, co nám dnes vadí nejvíc, rovnou se ale chceme ohradit proti demagogické argumentaci, že horujeme za jinou, podle vás možná přežitou věc. Tak to není, my nehorujeme za nic konkrétního, pouze se ohrazujeme proti politickým snahám různá konkrétní řešení vybírat, ať už by měla být jakákoli. Je to absurdní z podstaty, neudržitelnost takového postupu je dekády popsaná v knihách, které ale nečetli lidé, jež dnes za tyto obory nesou část odpovědnosti.

Patří mezi ně i Robert Habeck, stále ještě německý ministr hospodářství za Zelené, který v blížících se předčasných volbách aspiruje na post německého kancléře. Doufejme, že neuspěje, neboť jeho schopnost vnímat správně ekonomickou realitu se limitně blíží nule - je to absolvent filosofické fakulty a před vstupem do politiky napsal knihy jako „Den, kdy jsem potkala svého mrtvého manžela”. Nyní nastal den, kdy potkává umírající německý průmysl trpící stále větší globální nekonkurenceschopností kvůli doktrínám, které lidé jako Habeck zastávají a vnucují všem i proti jejich vůli.

Jediným řešením současného stavu, pokud nemá jít o postupný kolaps následovaný jakousi katarzí, je zbavit se lidí jako Habeck. Přímo jeho osobní odpovědnost za současný stav věcí je omezená, byli a jsou to ale lidé jako on, kdo svou představou o tom, že ekonomiku „odřídí k lepšímu”, způsobili současný stav věcí. Můžeme stokrát říci, že tihle mohli to a tamti ono, což je také pravda, faktem ale je, že firmy jako Volkswagen se snažili v nastavených zeleně-socialistických mantinelech dělat něco, co se jim zdálo jako dobré. A byť selhaly, zcela jistě by pro takové selhání měly menší prostor, kdyby jim volnější trh dal šanci i povinnost chovat se efektivněji.

Bereme tedy s hořkým pousmáním, když vidíme pana Habecka na akci pořádané Handelsblattem vyčítat Volkswagenu, že se stal tím, čím je. Podle německého ministra a aspirujícího kancléře se automobilka utrhla ze řetězu s cenami a měla by být schopna znovu nabízet konkurenceschopné, široce použitelné moderní auto za cenu do 20 tisíc Eur, pokud nechce pojít v souboji s konkurencí z Číny i Ameriky.

„Ihr heisst Volkswagen und nicht Luxuswagen,” vzkazuje automobilce Habeck. Překládat to snad ani není třeba: „Jmenujete se Lidový vůz, ne Luxusní vůz,” vzkazuje vedení VW. A má nepochybně pravdu, ale v jeho pozici je to ta nejvíc knížecí rada, jakou jsme letos slyšeli.

Je třeba si uvědomit, že to, kam se VW dostal s cenami (a vůbec povahou) svých aut je především dílo politicky definovaného prostředí. Pokud musíte do každého aut nacpat milion politicky definovaných povinných prvků od filtrů pevných částic až po permanentní připojení k internetu, zatížíte každý vůz vysokým „bazálním” nákladem klidně 150 tisíc korun, který nemůžete nevynaložit, pokud chcete vůbec dostat „povolení” něco prodávat.

Co asi v takové chvíli budete vyrábět raději? VW up! 0,0 Nic Line za 300 tisíc, kde vám na zbytek auta a marži zbude 150 tisíc? Nebo VW Tiguan Megahybrid Top Line za 1 milion Kč, kde pracujete s 850 tisíci? Tolik první odpověď.

Druhým klíčovým aspektem jsou hloupé přerozdělovací mechanismy postavené kolem emisí CO2, které na základě z prstu vycucaných metrik nutí výrobce prodávat nechtěné a uměle zdražují to chtěné. Pak znovu: Budete někomu prodávat Golf za 500 tisíc, když z něj musíte odvádět pokuty a ještě jím živit vývoj, výrobu a podporu prodeje nechtěných elektrických alternativ, pakliže dost lidí dá za takové auto i 1 milion korun, což dovolí celému tomuhle letadlu žít dál?

Odpovědi jsou zbytečné. A nejsou nové, nejsou převratné, jen jejich znalost místo psaní „Dne, kdy jsem potkala svého mrtvého manžela”, vyžaduje studovat ekonomii a více myslet na to, aby nepřišel „den, kdy jsme potkali náš mrtvý průmysl”. Tohle Habeck vynechal a po letech, kdy svými nerealistickými agendami zelenými zřetelně komplikoval život evropským výrobcům aut, nyní obviňuje ty samé výrobce, že nejsou schopni dělat nic jiného, než jim bylo nařízeno? Typické, ale pořád stejně absurdní, snad lidé jako tento pán znovu dostanou od lidí šanci věnovat se zase beletrii. Tedy krásné literatuře místo přetváření světa okolo nás, co je od krásného na hony vzdáleno.

Zdroj: Handelsblatt

Petr Miler