Autoforum

/

Foto: Kia

Zdá se, že na dlouhodobě aspoň solidní odbyt elektrických aut nemá recept nikdo. Také korejské modely si chvíli užívaly momentů překvapivě vysokého odbytu a byly za to oslavovány. Nyní mizí ze scény, pozornost tomu ale věnuje málokdo.

V životě jsem nikdy neměl rád, když se nikomu nadržovalo. A nikoli proto, že se nadržovalo jiným než mně samému, prostě to nebylo fér a bylo mi to protivné. Ve škole měli učitelé své oblíbence, které cpali do popředí kdykoli, kdy se jim něco povedlo, a přehlíželi, když se jim něco nepovedlo. Ve sportu měli trenéři své favority, které nasazovali do utkání, i když si zasloužili míň než neoblíbení zahřívači sedadel. Na podobnou zaujatost pak narazíte v práci, při řešení sporů s policií, na úřadech, dokonce i u soudů...

Skoro se chce zas jednou zopakovat slova jistého Janka L.: „Kdepak ses dočetla, že život je fér?” Není, naučili jsme se s tím žít a nebudu plakat pro nic z výše uvedeného. To ale neznamená, že bychom měli rezignovat na to snažit se popsaným stavem bojovat a podobné projevy nespravedlnosti v maximální možné míře eliminovat. Je to také jeden z důvodů, proč se v takové míře věnujeme elektrickým autům, která jinak v Česku naprostou většinu lidí zřetelně nezajímají a ani loňský 4,72% podíl na prodejích nových aut zdaleka nereprezentuje přirozenou míru jejich preference ze strany zákazníků.

Kolem těchto aut se soustavně mlží, jsou zveličována jakákoli jejich pozitiva, omílány veškeré náznaky jejich úspěchů, oslavována pouhá očekávání čehokoli spojeného s jejich další existencí, s budovatelským nadšením prezentovány jakékoli zázračné objevy týkající se jejich potenciálně krásné budoucnosti. A naprosto přehlížena zjevná negativa, prokazatelná selhání, zdokumentované problémy, reálně zanedbatelný vývoj produkčně využívané techniky posledních let, o nespočtu úplně slepých uliček evoluce ani nemluvě.

Tahle auta jsou jako spolužáci, jejichž matka je náhodou jejich třídní učitelka, která nemá ani tu soudnost, aby zbytku třídy nedávala každý den najevo svou iracionální náklonnost k jednomu z vás. Je to protivné, trapné a zavádějící a nechce se nám na to dívat, a tak realitě nastavujeme i zbytek zrcadla, který ostatní v atmosféře doby raději zalomili a hodili do kouta.

Tupá - a mnohými stejně tupě dokola omílaná současná atmosféra - se nese v duchu: Elektromobily jsou jediná budoucnost, ptejme se kdy a ne zda, nedá se to zastavit a všechno míří tím směrem, trend je jasný, všechno se vyvíjí správným směrem, věci se rychle mění, pokud něco nedává smysl dnes, za pár let bude všechno jinak....

To všechno slýcháme každý den asi třistakrát už mnoho let. A co se reálně mění? Uvážíme-li, jak moc se dělá pro to, aby jakékoli jiné pohledy na věc nebyly slyšeny, jak moc se dělá pro to, aby jakákoli jiná auta ani nevznikala a nebyla vyvíjena, jak moc se dělá pro to, aby se jakákoli jiná auta nepropagovala, neprodávala a když už si je někdo koupí, aby poznal bolest svého racionálního rozhodnutí skrze tu či onu daň, uměle zdražovaná paliva apod., pak je nejpřesnější odpovědí jedno slovo: Nic.

Samozřejmě to není absolutní nic, je to relativní nic ve srovnání s tím, o co se shora bojuje a co se téměř unisono traduje. Projevů toho existuje hromada a píšeme o nich skoro denně, vidět je to ale nakonec nejlépe na jednom: Na prodejích. Ty by za popsané situace měly raketově stoupat až ke 100procenentnímu podílu na trhu, a to nyní. Však kolik automobilek si už s rokem 2025 plánovalo aspoň začátek přechodu jen na tato auta? To přece neuděláte v momentě, kdy si je kupuje 4,72 % zákazníků v Česku a 13,6 % napříč Evropou. Přesně taková je ale realita a trend vývoje je dokonce negativní v době, kdy je relativně vysoký tržní podíl těchto aut fakticky nařizován.

Není to nová informace, při pročítání aktuálních údajů o prodejích všech modelů nových aut dle statistik Dataforce nás ovšem zaujalo, jak obecný tento trend je. Je opravdu těžké najít elektrický model, který je na trhu déle než chvíli, který by po krátkém prodejním vzepětí k beztak nepřesvědčivým číslům nešel s odbytem razantně dolů přesně tak, jak nedávno konečně pochopilo aspoň Porsche. Že se onen úbytek prodeje pohybuje meziročně řádově v jednotkách procent je pak dáno v podstatě jen tím, že dorazila hromada úplně nových modelů, dříve zcela neexistujících aut, která si znovu prožila onen „první moment”, a jinak téměř univerzální propady vykompenzovala.

Jinými slovy, spalovací modely si nejenže drží pozici, ale dokonce rozšiřují svůj záběr díky pořád těm samým autům, Golfu, Dusteru, Cliu a spol., o kterých často ani nemůžete říci, že dostaly skutečně nové generace, kolikrát jde o dokola faceliftované totéž z hloubi minulé dekády. V elektrickém poli jsme svědky nespočtu premiér úplně nových aut, která přímo na nic nenavazují, ani nic jiného nenahrazují, od Renaultu 5 po Škodu Elroq. Přesto nedokážou ani hájit své dříve dobyté kóty. Není to samo o sobě důkazem toho, že ten na oko vyzdvihovaný premiant je ve skutečnosti protekční bastard?

Výjimky skutečně téměř neexistují a zaujalo nás, jak mizerně si najednou vedou elektrické modely Kie a Hyundai. Také o nich nejspíš budete mít zapsáno v hlavě z tisíců zmínek o nich, že jsou sice drahé, ale nakonec překvapivě úspěšné, jak ony Kie EV a Hyundaie Ioniq rostou a rostou, že to Korejci konečně udělali dobře, něco pochopili, něco skvěle vyvinuli, prodejní tabulky strhli...

Realita je taková, že všechny starší modely než úplné novinky typu Kia EV3 prodejně míří do kopru rychlostí, s jakou se Elon Musk zabydlel na Mar-a-Lago. Vyzdvihovaná Kia EV6? V Evropě si v prosinci 2024 zaplala meziroční prodejní pokles o 45 % na 1 085 aut. Výkyv? Za celý rok je dole o 30 procent. Ten skvělý Hyundai Ioniq 5, který se tváří jako hatchback, ale ve skutečnosti je to otylý dvoutunový crossover? V prosinci padl o 19 %, za celý rok o 27 %. Ryba na kolech Ioniq 6? Ta si žábrami vybafala -40 procent v prosinci a -31 za celý rok. Padá dokonce už i Kia EV9, která se předloni prodávala jen chvíli a trochu, bylo to 926 aut v prosinci 2023. Přesto je za prosinec 2024 o 23 procent dole.

Tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho, téměř bez ohledu na značku. Jsou to pořád ty samé příběhy - není to tak, že je tu pár méně úspěšných průšvihářů jako Volkswageny ID, jinak je tu hromada skvělých borců, kteří - slovy klasika - jedou od začátku naplno a pak postupně přidávají. Houby s octem, je to rána a konec, jen první amplituda sinusoidy a pak nic. Kdyby se trh s těmito auty na pár let stabilizoval, zažijí ještě mnohem větší meziroční prodejní propady, neboť současné, celkově relativně malé sešupy dělá povodeň úplně nových modelů.

Tolik jen pro dokreslení reality. Není v tom vlastně nic převratného, jde pouze o dopovězení zbytku příběhu, uvedení románové „story” na pravou míru a pokus ukázat, že se přinejmenším většina médií (o mnohých jiných ani nemluvě...) nechová spravedlivě, když současně nadržuje jednomu typu řešení a permanentně šikanuje to druhé. Že to v atmosféře doby přesto budeme my, kdo bude označován za „autory nesprávných názorů”, protože se tahle realita někomu, kdo je u moci, nehodí do krámu, je jen smutná poslední kapka do po okraj naplněné sklenice zmaru, která při snaze bojovat proti této hydře nevyhnutelně ulpí ve vašich rukách.

Zdroje: Autoforum.cz, Dataforce, SDA

Petr Miler