Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Když některá převratná řešení přijdou na trhu, zdají se být o tolik lepší, než ta dřívější, že si člověk myslí, že vydrží navždy. Přesně tím dojmem působily pevné skládací střechy, teď už je opouští i jejich největší propagátor.

V roce 1996 představil Mercedes první generaci modelu SLK. Ta způsobila na turínském autosalonu pozdvižení, neboť dostala pevnou skládací střechu místo plátěné. Rázem tak řešila mnohé problémy majitelů kabrioletů, ať už se jednalo o nástrahy počasí nebo nenechavce, na jejichž nože bylo každé plátno krátké. Výsledek zkrátka působil jako dvě auta v jednom, což zní dobře samo o sobě. Nebylo tedy překvapivé, že do roku 2004, kdy dorazil nástupce, třícípá hvězda vyrobila 311 222 exemplářů. Stejně tak se nikdo nemohl divit tomu, že se nového trendu chytla konkurence.

Po příchodu nového milénia tak jen velmi málo značek nabízelo klasickou plátěnou střechu, místo toho se většina výrobců rozhodla jít cestou kupé-kabrioletů. Nechyběl mezi nimi ani Peugeot, jehož model 206 CC dostal toto řešení mezi masy. Rázem se zdálo, že s pevnými střešními panely bude segment otevřených vozů spojen navěky, tato móda ale měla nakonec jen krátkého trvání a 25 let po premiéře původního SLK si můžeme říci, že na tento systém narazíte na trhu už jen ojediněle.

Existuje řada důvodů, proč se skládací pevná střecha stává slepou uličkou vývoje. V prvé řadě za tím stojí poněkud umínění majitelé, kteří sice zpočátku byli novou technologií nadšeni, ovšem záhy si začali stěžovat, že při natažené střeše okolí nepozná, že si pořídili kabriolet. A jakkoliv nám to může připadat jako malichernost, u klientely platící velké peníze za v podstatě zbytečné auto, je fakt, že se neodliší od okolí, problémem.

Nejde ale zdaleka jen o emotivní důvody. Prstem si můžeme ukázat na komplikovanost, jistou křehkost a také hmotnost celého řešení. Střešní panely jsou pochopitelně těžší než plátno, což se v době honby za co nejnižší papírovou spotřebou u všeho nehodí. Mechanismus je složený z řady dílů, což s sebou nese nejen vyšší vývojové a výrobní náklady, ale také poruchovost a potíže spojené s reklamacemi. Navíc jednotlivé panely i elektromotory zaberou více místa, což již tak malé zavazadelníky obvykle redukuje na minimum, jakkoli výjimky se najdou. Třeba takový Lexus IS šel proti proudu a nabídl více místa než sedan.

Ovšem ani japonský zástupce nakonec nedosáhl zářivého úspěchu, s čímž pro změnu souvisel další z problémů. Lexus totiž z někdejšího čtyřdvířka udělal dvoudvířko, kterému pozměnil hlavně zadní partie. Tato konverze ovšem vyústila v nevzhledné partie, což byl rovněž problém Fordu Focus CC či Peugeotu 307 CC. Aby byl sklápěcí mechanismus co nejmenší a nejsnáze se vešel do útrob vozu, stalo se nezbytným absurdní protahování hodně skloněného čelního skla i prodlužování zádě. Z nutně elegantních aut se stávali spíše nevzhlední mutanti.

Pokud se tedy s touto technologií nějaká z automobilových novinek objeví, jde spíše o raritu ze zmíněného sportovního segmentu. A ideálně pak o vozy s motorem uprostřed, který je uložen patřičně nízko. Díky tomu vytváří dostatečný prostor pro složené miniaturní panely, které neomezují zavazadelník, neboť ten je umístěný na přídi. Výrobci pak u nich mohou přistoupit k uhlíkovým kompozitům, jenž sníží hmotnost, byť za vyšší cenu.

Proti davu už zjevně nehodlá jít ani Mercedes, který vlastně vše odstartoval, ačkoliv kupé-kabriolety existovaly již před příchodem prvního SLK. Nová generace většího modelu SL, která se pozvolna klube na svět, totiž nevsadí jako předchozí verze R230 a R231 na pevné panely, ale vrátí se právě k plátnu. Stejně tak pak máme očekávat i návrat koncepce 2+2, jenž byl naposledy užit u generace R129. Oproti ní ale mají být zadní sedadla použitelná.

Mercedes již pustil do světa první snímky interiéru, na kterých si můžeme prohlédnout hlavně palubní desku. Ta dostala název Hyperanalog a má představovat mix analogové geometrie a digitálního světa i odkazovat na původní roadster 300SL z 50. let minulého století. Zrovna ten ovšem v kombinaci 12,3palcového digitálního přístrojového štítu a 11,9palcového centrálního dotykového displeje nevidíme.

Mimo to Němci zmiňují, že novinka nabídne lepší ovladatelnost a jízdní vlastnosti než její předchůdci. Za tím stojí značné odlehčení, ke kterému došlo nejen v případě střechy - byť nahrazení pevných panelů plátnem vyústilo v nižší těžiště. Dále je tu ovšem také nové šasí kombinující ocel, hliník, hořčík a karbon, které váží pouhých 270 kg. Ve srovnání s modelem AMG GT Roadster však tuhost v případě šířky vzrostla o 50 a v případě délky o 40 procent.

Pod kapotu pak zamíří šestiválce a osmiválce, z nichž nejspíše všechny dostanou jistou formu hybridizace. Vrcholem by měla být verze SL73, která nabídne přes 800 koní. O ty se pak postará automatická převodovka, jinou koneckonců Mercedes u tohoto modelu nenabízel a nabízet ani nebude. Pohon všech kol ale do nabídky zamíří.

Portfolio tedy bude rozmanité, přesto máme pocit, že Mercedes touto cestou jít nemusel. Kupci SL už byli na pevnou střechu zvyklí, na dnešním trhu by to byla znovu vzácnost a při typické konstrukci (dlouhá kapota, krátká kabina) i ceně tohoto modelu nebylo nemožné vsadit na kompaktní, lehké řešení střechy z kompozitu, které podstatnou část nevýhod odstranilo. Mercedes se ale zkrátka vydal jinou cestou.

Zdroj: Carscoops, Mercedes-Benz

Petr Prokopec