Autoforum

/

Foto: Audi

Návrat zdravého rozumu? Možná, současně ale zarazí, jak daleko to automobilka s tak zjevně nesmyslnou doktrínou dotáhla. Vážně si někdo myslel, že si zaměstnanci budou říkat neutrálně Audiáni nebo používat slova jako obchodní partnerka nebo dodavatelka?

Jen málokterá automobilová značka v posledních letech upadla tak hluboko s takovou rychlostí jako Audi. My to pochopitelně vidíme hlavně na jejích problematických produktech, absurdních strategiích nebo tragikomické nerozhodnosti, což nejlépe shrnul bývalý šéf Audi Sportu, který firmu raději opustil, než aby se na to musel dál dívat, natož se toho účastnit. Projevuje se to ale i na zdánlivých drobnostech, o kterých veřejnost moc neví.

Pěkně... Vlastně dost nepěkně to ukazuje i způsob, jakým Audi uchopilo zacházení s tzv. DEI, tedy rozmanitostí, rovností a začleněním (či diverzitou a inkluzí, chcete-li se přiblížit původnímu označení), do čehož se řadí i různé genderové hrátky. Když někdo byť jen pozvedne obočí na oněmi třemi písmeny, hned dostane nálepku rasisty, fašisty a skinheada, je to ale samozřejmě jeden velký nesmysl.

Osobně DEI v její obvykle podobě pohrdám jako právě projevem diskriminace, neboť ničím jiným není. Pokud by někdo chtěl ve firmě zavést skutečnou DEI, řekne jen něco jako: „Chovejte se k sobě jako lidi, ať už jste holky, kluci, identifikujete se jako sloni, jste černí, bílí nebo třeba zelení. Na tom u nás nesejde. A kdo se tím nebude řídit, poletí.” Konec DEI, takhle se přece chovají normální lidé. Osobně nenávidím předsudky všeho druhu, jsem roky zvyklý žít ve velmi rozmanité společnosti a každého soudím podle toho, jak se chová, co umí, ne podle toho, jakou má barvu pleti, věk nebo pohlaví. Znám skvělé kolegyně i marné kolegy, pracovité Romy i líné „bělochy”. Byl bych hlupák, kdybych na základě toho předem usuzoval cokoli jiného než nic.

Audi se ale s něčím takovým zjevně nespokojilo, a tak rozjelo „tvrdou DEI” moderního střihu. Začalo tedy nutit zaměstnance chovat se a vystupovat nepřirozeně ve snaze předejít problému, který velmi pravděpodobně ani neexistoval. Naplno se do toho ponořilo v roce 2021 pod vedením tehdejší šéfky HR Sabine Maassen a trvalo mu dlouhé čtyři roky, než pochopilo, že to je hloupost, paní Maassen vyhodilo a zavedené nesmysly zrušilo, jak informují kolegové z Focusu.

Přidává se tak k už docela dlouhé řadě firem, které udělaly v zásadě totéž, zvlášť po nástupu Donalda Trumpa se podobné věci najednou nehodí. Ale na obtíž byly už dřív, neboť způsobují zbytečnou vnitřní neefektivitu, kterou si nejen automobilové firmy v době tenčících se marží nemohou dovolit.

Také Audi je z toho tedy venku, stačí si ale otevřít web Audi pro média, hledat termíny jako „DEI” nebo „gender” a pochopíte, jak daleko v tomto ohledu automobilka zašla. Už v onom roce 2021 zveřejnila „Pokyny pro genderově citlivý jazyk”, kterým chtěla zamezit „zviditelňování pohlaví” a nastavila „genderově neutrální” tón komunikace uvnitř i navenek. Cílem bylo „lépe odrážet genderovou rozmanitost”, což byl cíl, který firma komunikovala i ven, směrem dovnitř pak zveřejnila 13stránkovou (!) směrnici zabývající se jen tím. Hovoří o tom znovu kolegové a potvrdil nám to i náš zdroj přímo v německé centrále.

Aby si zaměstnanci neříkali „genderově nevyváženým způsobem”, byl zaveden neutrální termín Audiáni (to je můj pokus o překlad německého „Audianer”), který nenaznačuje mnoho tom, zda se bavíte o skupině žen, mužů nebo třeba hobitů. Správným vyjádřením tedy mělo být například: „Dnes jsem byl na obědě se skupinou Audiánů!” Nebo: „Někdo z Audiánů z první směny pomočil podlahu.” Anebo cokoli na ten způsob.

Později se ale ukázalo, že ani termín „Audianer” není vždy formulován genderově citlivým způsobem, a tak přišla nová upřesnění. „V kontextech, kde mají být narušeny stereotypy, se doporučuje zachování genderové propasti,” stálo v pokynech Audi. Vznikla tedy i odvozenina „Audianerin” a posléze obojetné „Audianer_in”, tedy Audiánka a Audián/ka. Stejně tak pro specifické případy, kdy je jednáno s konkrétním člověkem, bylo nutné zachovat úctu ke konkrétnímu pohlaví. Tedy normální člověk řekne „dodavatel” nebo „obchodní partner”, ať už jde o kohokoli, Audi ale velelo používat „genderované verze” - „obchodní partnerka” nebo „dodavatelka”.

Ale pozor, taková označení měla své limity. V případě skupin lidí si zaměstnanci museli být jisti jejich homogenitou, aby mohli použít čistě ženskou nebo mužskou forma označení. Takže skupina „dodavatelek” mohla být označena „dodavatelky”. Ale museli jste si být jisti nejen objektivní realitou (ženy vypadají jako ženy), ale i vnímáním každého člena skupiny: „Pokud není jisté, k jakému pohlaví se dotyční lidé hlásí, měla by se použít genderově citlivá varianta, aby nikdo nebyl vylučován,” konstatuje dále interní směrnice a varuje: „Ze vzhledu nelze dělat žádné závěry o pohlaví!“ Tedy i když něco vypadá jako kachna, lítá jako kachna, chodí to jako kachna a kváká jako kachna, vůbec to nemusí být kachna. On to může být kačer, který se ale také může identifikovat jako houser. To se pak znovu hodí i termíny jako „partner_ka”, „dodavatel_ka” apod.

Rádi bychom vám řekli, že si děláme legraci, ale bohužel ne, to jen dnes každá druhá vážná zpráva vypadá jako z Dikobrazu. Odezva zaměstnanců na tyto kroky byla rozpačitá, odezva zákazníků vesměs výsměšná. Ale Audi s tím neudělalo dlouho nic. Až po vyhazovu paní Maassen se začalo vracet zpět do normálu, v posledních tiskových zprávách už hovoří jazykem našeho kmene a nepoužívá nesmyslné termíny jako „hostka”.

Tisková mluvčí potvrdila, že od používání čtyři roky staré doktríny začalo Audi upouštět už loni, pochopitelně ale neříká, že to byla pitomost, které se dnes ve firmě všichni smějí. Prý to bylo neefektivní a nepraktické mj. to způsobovalo potíže ve vyhledávačích, při zpracování tiskových zpráv médii nebo při strojových překladech, neboť překladače vám slova jako „Partner_in” (sic, i to byl jediný správný obojetný výraz) přeloží špatně nebo vůbec.

Stále se divíte, že Audi neumí udělat taková auta jako dřív, když chudáci lidé ve firmě museli nejprve hodinu studovat 13stránkový manuál a pak 5 minut přemýšlet nad tím, jak korektně oslovit skupinu kolegů na jednání, u které si nebyli jisti, čím je každý z nich? A nebo se pak celá grupa 10 minut smála, když nakonec padlo rozpačité: „Tak co Audiáni/ky, co jste vymysleli vy hybridní pracovní skupino?” I tohle je svět, ve kterém žijeme, bez legrace.

Zdroje: Focus, Audi, Autoforum.cz

Petr Miler