Autoforum

/

Foto: Europa EU/EC - Audiovisual Service, tiskové materiály

Nečekali jsme zázraky podle jakékoli fantazie, ale to, co včera vytáhla Ursula von der Leyen, je jen hloupý vtip ukazující, jak moc odtržené od reality současné vedení EU je. Nezměnilo se v podstatě vůbec nic. A plánem na zlepšení je jen víc dosavadních nesmyslů.

Jistě se můžeme bavit o tom, jak problematické je, že dnes tak mocným strukturám Evropské unie vládnou jen velmi nepřímo volení jedinci bez zřetelného mandátu od širokých skupin lidí. Možná je to prapříčina všech potíží. Bez ohledu na to ale hlavním problémem zůstává, že jsou nekonečně neschopní.

To, co předvádí ve svých funkcích Ursula von der Leyen a její bratrstvo zelené ideologie, je pro Evropu katastrofou, která nemůže skončit jinak než ekonomickým rozkladem. O samotné původní myšlence, kterou konkrétní kroky následují, si můžete myslet cokoli, je ale projevem naprosté ztráty smyslu pro realitu na ní trvat i v momentě, když se od ní většina zbytku světa odvrátila, pokud tedy k něčemu takovému vůbec někdy přilnula. Toto je prostě věc, kterou Evropa nemůže dělat sama - jednak sama nic nezmění a jednak se stane lacinou kořistí pro kohokoli, kdo dál bude chtít zůstat v prvé řadě efektivní, ne zelený, červený, takový nebo makový.

Zejména Evropská komise měla dávno pochopit, že svět se změnil, že o středobodu jejího vesmíru začali ostatní uvažovat jinak než dřív. Poslední kapkou byla - nebojíme se to tak nazvat - revoluce v USA, která vrátila moc do rukou jinak uvažujících struktur, jež velmi rychle jednají ve snaze zelenou ideologii vyrvat z kořenů. Můžeme si o tom myslet cokoli, ale pokud se takto chovají Spojené státy, pokud docela jinak uvažuje Čína, Indie, Brazílie a další významné státy zbytku světa, není možné z nitra kontinentu o pár stovkách milionů lidí s už tak chřadnoucí ekonomickou výkonností řídit svět. Prostě není.

Právě změna v USA, nám obecně přátelské to zemi, dala EU a EK šanci změnit dosavadní přístup při zachování si tváře. Ursula von der Leyen a spol. prostě mohli říci: „Ano, chtěli jsme to jinak, ale když jsou všichni proti, nedává smysl v tom teď pokračovat. Tak třeba příště.” Ale ne, ideologické, dogmatické, místy až náboženské uvažování takovou racionalitu nezdá, a tak jsme si řekli, že půjdeme proti všem a absurdity spojené s tzv. Green Dealem nejen neomezíme či nezastavíme, ale dokonce získáme náskok tím, že je ještě posílíme. Je to nekonečně tupé, je to jako kdybyste v cyklistickém závodě přišli o nohu a začali ztrácet na peloton. A pak si řekli, že ho doženete tím, že si uříznete druhou. To se to panečku pojede, bez nožiček, krásně zlehka, jako vítr...

Ale humor stranou. Opatření namířená proti automobilovému průmyslu jsou součástí té samé mašinérie, a tak se ani na nich nezměnilo nic, ačkoli už všichni vidíme, k čemu vedou. Je jasné, že zejména cíle spojené s minimalizací flotilových emisí CO2, kterých lze dosáhnout jen s pomocí prodejů desítek procent elektrických aut, jsou nesplnitelné jinak než za cenu obrovských ztrát. EU tedy znovu měla možnost si realisticky říci, že to takto nepůjde a své plány změnit. Ale co by to bylo socialismus, kdybyste měnili plán dřív než za pět let, že?

EU tedy i v tomto případě dostala šanci bez ztráty tváře odpískat výše zmíněné jako od začátku nesmyslný projev centrálního plánování a tlačení průmyslu do jediné problematické technologie mimo rámec snah většiny světa. Bylo jasné, že se nestane, to by prostě nezapadalo do ostatních kroků té samé instituce, ale i tak mohlo dojít k něčemu aspoň citelnému. Třeba k odkladu nejkrutějších fází celého toho nesmyslu aspoň o několik let. Nestalo se.

S von der Leyen a spol. se včera sešli se zástupci automobilového průmyslu na summitu zvaném pateticky Future of the European Automotive Industry. Správně se měl jmenovat No Future of the European Automotive Industry. To, co z něj vzešlo, některá média chybně nazývají odkladem oněch tvrdých opatření. Ale to je naprostý omyl, není to odklad, je to jen změna cesty vedoucí k úplně tomu samému. Je to nanejvýš změna výpočtu s prvky prokrastinace, víc nic.

Mnohokrát zmíněné flotilové emisní limity se tedy nezmění ani v nejmenším a jedinou podstatnou modifikací je, že se nebudou počítat průměrem za jeden rok, ale za tři roky. To je celé. Přeloženo do lidštiny, když - řekněme, je to příklad, čísla jsou taková pro srozumitelnost - budete muset za rok 2025 prodat třeba 25 procent elektrických aut, za rok 2026 to bude 30 procent a za rok 2027 půjde o 35 procent, nemusíte letos dosáhnout oněch 25 procent a pokuta nebude. To je hezké, ale nic to nemění na tom, že průměr za všechny tři roky celkem bude pořád stejných 30 procent.

Pokud tedy pokud letos prodáte takových aut 15 procent a příští rok to bude 20, v roce 2027 budete muset prodat... To je chvilka pro matematikáře... Ano, bude to 55 procent takových aut (při zachování stabilních prodejů, samozřejmě), aby to vyšlo a vy jste před přerozdělovacími mechanismy EU obstáli. To se samozřejmě opět nestane, je to strašně moc. A vy budete znovu tam, kde jste dnes, akorát o něco později.

Samozřejmě je to lepší než nic, nadějné je to ale leda v tom, že celý mechanismus (popř. celá EU ve své současné podobě) do roku 2027 pojde, takže nakonec z toho nebude vůbec nic. To je ale jediná naděje, bez takového výsledku je to reálně nulová změna, která akorát drobně mění konkrétní parametry toho samého zvěrstva.

Aby Ursula „vdL” dala všemu korunu, přihodila ve své řeči slova o podpoře místní výroby věcí, které jsou potřeba pro produkci většího množství elektrických aut, zejména baterií. To zní hezky, ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že takové věci se tu dávno nedají efektivně vyrábět zejména kvůli jiným, mj. energetickým doktrínám EU. Takže co? Ta paní má pochopitelně odpověď na všechno:

„Tady máme výzvu,” říká von der Leyen. „Protože zatímco naše vlastní výroba je v procesu rozšiřování, vidíme, že dovážené baterie jsou levnější. Nemůžeme ale dovolit, aby elektromobily zdražily. Ale také si nemůžeme dovolit vytvářet nové závislosti. Prozkoumáme tedy přímou podporu výrobcům baterií z EU!” praví.

Co to znamená srozumitelnou řečí? No vezmeme další peníze, které jsme někomu sebrali (anebo už je ani nemáme komu brát a půjčíme si je) a posypeme jimi problém, který tím leda nabobtná, neboť to povede k další vnitřní neefektivitě, kterou zamaskujeme dotacemi. Na ty ale jednou mohou dojít peníze, takže aby to EU nestálo moc, využití evropských baterek nařídíme a automobilky je budou muset používat i bez dotací.

Von de Leyen tedy naznačila, že dojde na postupné zavádění požadavků na „evropský obsah” bateriových článků v autech a dalších komponentů, což bude zřejmě znamenat zatížení „nevyhovujících” aut cly či jinými poplatky. Co to asi přinese? Že by zase zdražení aut, která tu povinně s lokálními baterkami vyrobíme? A zase větší nekonkurenceschopnost v globálním měřítku? Kolikrát už se přesně tato „strategie” ukázala být nefunkční? Přesto ji zvolíme znovu? Proč?

Je to vlastně geniální. Je to geniálně absurdní. I kdyby někdo chtěl vymyslet, jak utrápenému automobilovému průmyslu dát s elegancí další ránu, tohle ho nenapadne. Nadějí nás může naplňovat jen rčení o tom, že prokrastinace obvykle předchází totální rozklad. EU nemusí své nesmyslné plány rušit, mohou samy zajít na úbytě. To se s největší pravděpodobností stane, je jen otázkou, zda si před tím musíme skutečně projít peklem, které tomu takto bude předcházet. Při troše soudnosti bychom si mohli tuhle fázi odpustit...

Zdroje: Europa EU/EC - Audiovisual Service, Autoforum.cz

Petr Miler