Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Jsou instituce, od kterých by člověk boj za zdravý rozum na tomto poli nečekal, život ale přináší i příjemná překvapení. Podle Deutsche Bank je čistota elektrického pohonu iluzí daná manipulací s realitou.

Na první pohled se může zdát, že jakékoli ohledy k přírodě jsou nám cizí. Tak to ale v žádném případě není a už z opatrnosti jsme nakloněni i snahám o minimalizaci emisí skleníkových plynů, jakkoli boj proti klimatickým změnám někdy připomíná spíše náboženství než racionální snahu něčemu pomoci. Musí jít ale o snahy smysluplné, efektivní a jednotlivé kroky musí být podložené fakty, nikoli mýty a zbožnými přáními.

Bohužel, současnou realitou je spíše to druhé. Snahy spasit planetu úplným přechodem jednoho kontinentu k elektromobilitě jsou podle expertů tou nejhorší a nejdražší cestou, která - i kdyby náhodou někam vedla - stejně vyřeší velmi málo. Podíl osobní automobilové dopravy na celkových emisích CO2 je velmi okrajový a od přesunu od spalovacích motorů k těm elektrickým nelze už proto čekat spásu. Zvláště když už jejich výroba představuje obrovský emisní batoh, který v momentě, kdy pro ně neexistuje dost „čisté” elektřiny, nemají jak vykompenzovat. Tuplem pak, když se kvůli akumulátorům musí potýkat s omezenou životností.

Toto jsou fakta, která je třeba neustále opakovat, neboť zanikají v záplavě hysterických výkřiků. Zastání se obvykle dočkají jen od vědců, nyní se ale proti nucené a plošné elektromobilitě jako řešení čehokoli překvapivě postavila i německá Deutsche Bank.

Ta publikovala studii, z níž vyplývá, že výhodnost elektromobility je jen výsledkem politické hry s čísly nekorespondující s realitou. Upozorňuje zejména na to, že emise spojené s výrobou elektřiny, tedy i provozem elektrických aut, nejsou v jejich případě spojovány s samotnými auty, ale jsou přičítány energetickému sektoru. To je absurdní, uvážíme-li, že spotřeba fosilních paliv - v principu téhož „v jiném balení” - s auty spojena je. Jde o zcela nekonzistentní přístup - buď spojme s auty spotřebu čehokoli, nebo ničeho. V druhém případě budou totiž jako zcela čisté působit nejen elektromobily, ale i auta se spalovacími motory, neboť emise spojené s fosilními palivy budou přičteny jejich výrobcům.

Nejde však jen o auta. Dle aktuálních pravidel jako čistá vypadá i doprava železniční, neboť kupříkladu veškerá spotřeba energie Deutsche Bahn je započítána právě do energetického sektoru. V případě dopravy tak zcela mizí tlak na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, neboť všem zapojeným stranám je jedno, jak se elektřina vyrobí - jakýkoli posun k lepšímu bude beztak papírově spjat jen s energetickým sektorem, nikoliv s automobilovou dopravou.

Deutsche Bank nicméně zmiňuje i ekonomické faktory. S elektromobilitou je totiž spojeno nižší zdanění, a pokud vozy s alternativním pohonem slouží jako služební, pak toho státu odvádíte ještě méně. Pokud do celé věci navíc zakomponujeme velkorysé dotace, pak německý rozpočet dostává od alternativního pohonu direkt přímo na solar. Zvyšující se daně na pohonné hmoty jsou pak jen slabou náplastí, zvláště když prodeje elektromobilů narůstají. Výdaje totiž dále rostou, zatímco příjmy klesají.

Dle německé banky tak stát může na každém prodaném elektromobilu jen díky daňovému zvýhodnění přijít o zhruba 150 tisíc korun. V případě daní uvalených na palivo totiž takový majitel Volkswagenu Golf zaplatí během dvanácti let 6 500 Eur (cca 165 tisíc Kč), zatímco u VW ID.3 a elektřiny jde pouze o 550 Eur (14 000 Kč). Pokud se k tomu pak ještě připočte onen vládní bonus, rázem je státní rozpočet chudší o 15 500 Eur (přes 393 tisíc Kč).

Přesně toto jsou přitom peníze, které musí zaplatit daňový poplatník. Respektive chudší daňový poplatník, který obvykle nemá ani na nový vůz se spalovacím ústrojím, natož pak s tím elektrickým. Tito lidé jsou přitom kvůli vládní politice nuceni, aby přispívali na nákup elektrických aut zákazníkům, kteří by si je mohli koupit i bez dotací. V té chvíli by tak ovšem neučinili, neboť za více peněz by dostali horší vůz než ten benzinový či dieselový.

Němci si tedy dle Deutsche Bank skutečně vybrali ten nejdražší způsob boje pro klimatickým změnám, který navíc probíhá jen a pouze na papíře. Úspora 1 tuny CO2 v automobilovém sektoru totiž takto vychází na 1 000 Eur (25 400 Kč), v případě obchodování s emisemi se ale dnes platí za stejnou 1 tunu pouze 50 Eur (1 270 Kč). A právě fakt, že uhelnou energii třeba z Česka lze „vyčistit“ za pomoci povolenky z takového Dánska, jen dokládá, že o reálné zlepšení čehokoli tu v prvé řadě nejde ani omylem.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec