Autoforum

/

Foto: Walter Kraft, Autoforum.cz

A teď se zkuste nesmát. Ono to ale ve výsledku vtipné není - tento vývoj jen připomíná, jak úzká vrstva lidí si přeje, aby byla široká veřejnost „ohnuta” směrem k elektromobilům snad za každou cenu. Proč, nemáme nejmenší tušení.

Jsem přesvědčen, že lidé, kteří věří v čistě elektrickou budoucnost aut během pár let, v prvé řadě naprosto ztratili kontakt s realitou. Zástupcům automobilek, kteří takto smýšlí, pravidelně říkám: „Běžte a promluvte si s lidmi. Zjistíte, že ti, kteří mají taková auta podle vás kupovat, prakticky neexistují.”

A je to nejen empirie, je to i statistika. Pokud si vezmete náhodný vzorek Čechů téměř na jakémkoli místě, které se nejmenuje Kavárna Praha, Tesla Café nebo něco podobného, stěží najedete skupinu lidí, z nichž by aspoň 90 procent tyto vozy tím či oním způsobem neodmítalo. A není to tak, že by to byli nějací zabednění pštrosi s hlavou v písku, mají obvykle velmi racionální či alespoň velmi pragmatické argumenty, proč takové auto nechtějí.

Tento „pocit”, můžete shodit ze stolu, ale podívejte se na prodejní statistiky SDA. Zjistíte, že letos si elektrické auto koupila 4 procenta zákazníků, když škrtneme specifické a jako jediné dlouhodobě stabilně žádané Tesly, jsme na 2,6 % zákazníků. A kolik z nich představují skuteční zákazníci? Škrtněte nákupy automobilek, dealerská dema či jinak vynuceně koupená auta, škrtněte si firemní nákupy motivované „zeleným marketingem” a budete ještě podstatně níž. A to se bude odehrávat za cenu přímých státních dotací a dalších lokálních podpor, masivního přerozdělování ve prospěch těchto aut na úrovni Evropské unie či enormní a nepochybně hluboce ztrátové, roky trvající marketingové a mediální masáži ve prospěch těchto vozů.

Odmyslete si to všechno a zjistíte, že po těchto vozech téměř žádná přirozená poptávka neexistuje. A nedělejte si naději, že „to je přece Česko”. Ano, u nás bude odpor ještě o něco větší než jinde, ale není to zase takový rozdíl. Však si jen vzpomeňte, co udělalo s německými prodeji pouhé odebrání poslední vrstvy dotací a podpor v podobě eliminace přímého snížení kupní ceny.

Sám trávím asi polovina života v Nizozemsku, mezi zeměmi EU ve snad největším elektrickém ráji. A mohu vám se vší upřímností říci, že ani tam o elektromobily nemá naprostá většina lidí zájem. Těch, kteří jsou jim nakloněni, bude víc, to ano, ale bude jich možná dvakrát víc? Místo pár jednotek procent to bude deset procent? Hádám, ale seberte z nizozemského systému extrémní umělé zdražování spalovacích aut pomocí registračních daní, jejich vysoké zdanění prostřednictvím vysokých silničních daní a další podobném instrumenty a prodeje nebudou o moc vyšší než v Česku. Však i v momentě, i kdy Škoda Enyaq stojí kvůli výše naznačenému systému míň než základní Superb, představují spalovací auta okolo dvou třetin prodejů. Lidé je prostě chtějí víc, i když z nich platí statisíce a miliony na daních, kterým by se s volbou elektrického pohonu vyhnuli.

Ani tady téměř žádná přirozená poptávka koncových zákazníků neexistuje, je to znovu uměle vytvořený a z podstaty neudržitelný stav.

Ale to je „poslední vrstva trhu”, pojďme dál. Dealeři tohle samozřejmě vidí a nemohou to ignorovat. Zejména v Česku mimo pár hlavních měst se na elektrické modely nechodí dívat lautr nikdo, kolikrát - a tuhle informaci mám přímo od některých prodejců - nepřijde ani jeden člověk za několik týdnů se seriózním obchodním zájmem o jakýkoli elektrický model. Což mi připomíná hlavní fotku, kterou mi kdysi poslal kolega z redakce - dealer dostal peníze na to, aby propagoval prodeje elektrického modelu, protože to ale nemělo absolutně žádný prodejní efekt, nechal si na elektrickou verzi po čase přilepit nápis „NOVÉ SPALOVACÍ MOTORY”, což okamžitě přitáhlo pozornost. Tohle táhne, fráze jako „nyní jako elektromobil” mají marketingový potenciál jako asi jako sdělení „skvělé pivo za stovku”.

Takže zákazníci mají jasno, dealeři mají jasno, dokonce i spousta lidí z automobilek má jasno. Žijeme v době, kdy se lidé bojí mluvit „jako kdysi”, mezi čtyřma očima vám ale jasná většina techniků řekne, že elektromobily jsou přesně tím, o čem mluvíme dnes a denně - velmi kompromisním a nepřesvědčivým řešením, které po stránce praktické použitelnosti nemá šanci konkurovat spalovacím vozům. A ještě stojí víc. Je to skutečně relativně úzká skupina lidí, která elektrickou agendu tlačí „proti všem”.

Že to tak je, připomíná i nejnovější, vskutku pikantní zvrat událostí v koncernu Stellantis. Jeho šéf Carlos Tavares se v uplynulých dnech ukázal být zastáncem nařizování elektromobilů první kategorie - zatímco průmyslová asociace ACEA, které Stelantis není členem, dokonce i spolu s VW žádají EU o zrušení nesmyslně nízkých flotilových limitů emisí CO2 pro rok 2025, šéf Stellantisu otevřeně žádá o opak, a to sebezoufalejšími argumenty. Pikantnost celé věci jde ale ještě dál, neboť proti Tavaresovi se nyní postavila dokonce i asociace dealerů právě jím řízeného koncernu, jak informuje Bloomberg.

Prodejci aut Stellantisu poslali do Bruselu dopis vyzývající Evropskou unii, aby zrušila zavedení přísnějších limitů CO2 s tím, že elektromobily není zájem a přísnější pravidla by poškodila celý automobilový průmysl. „Jsme v každodenním kontaktu se zákazníky, kteří odmítají elektrická vozidla kvůli obavám z ceny, dojezdu a dostupnosti,“ píše se mimo jiné v dopisu organizace adresované přímo Ursule von der Leyen. Ta nyní musí mít v hlavě ještě větší guláš než jindy - šéf Stellantisu na ni „křičí”, aby limity zachovala, protože jinak poškodí průmysl, dealeři té samé firmy se pak ozývají s tím, aby je zrušila, protože jinak poškodí průmysl. „Chose your destiny”, ale vážně...

Nicméně humor stranou, tohle je vážná věc. Znovu podstatné je v celém dopise to, co od začátku tvrdíme my - „jsme v každodenním kontaktu se zákazníky”. Přesně to je to, co chybí politikům i šéfům velkých automobilek. Kdyby viděli, jak moc mimo terč míří, nemohou ani na chvíli uvažovat o tom, že by s elektrickými vozy rozválcují trh. A i když jistě tuší, jakým směrem míří, bez kontaktu s klienty si ani nedovedou představit, do jak moc zavřených dveří buší, jak moc tuhou strukturu se pokouší ohnout. Takže znovu: „Běžte a promluvte si s lidmi,” víc než poznat svět „tam venku” k prozření není třeba.

Zdroje: Bloomberg, SDA

Petr Miler