Autoforum

/

Foto: Brose, tiskové materiály

Problémy této společnosti připomínají, kolik obrovských a přitom širší veřejnosti neznámých firem působí v automobilovém světě a živí nespočet lidí. Jejich existenci dnešní situace ohrožuje. U Brose pracuje přes 33 tisíc zaměstnanců, nejméně desetinu čeká vyhazov.

Někteří mají pocit, že diskuze o nucené elektrifikaci aut se dotýká jen pár fandů, kteří možná přijdou o své milované spalovací motory. A co je komu po nich, že? Tak jednoduché to není už proto, že elektromobil nepředstavuje vedle spalovacích aut ani zdaleka konkurenceschopný produkt v poměru ceny a užitné hodnoty, i to ale mnozí ví a ignorují. Co už mnohým nedochází je ale to, jak moc zejména v Evropě ohrožujeme další existenci průmyslového odvětví, které má mimořádný ekonomický význam.

Málokdo vůbec ví, kolik firem primárně či sekundárně žije z toho, že se zejména v Německu, ale i ve Francii, Itálii, Španělsku, Rakousku, Polsku, Maďarsku nebo v neposlední řadě v Česku a na Slovensku vyrábí miliony aut. Nejde tu jen o samotné fabriky na auta, jde tu i o nespočet jejich dodavatelů, kteří vyrábějí tu takovou, tu onakou drobnost, jindy zajišťují určité služby. Pokud začnou mít problémy ti velcí, začnou je mít i všichni ti menší.

A není to o tom, že spoustě těchto firem může být jedno, jestli se někde vyrábí spalovací nebo elektrická auta, tak to opravdu není. Evropské automobilky jsou ve spalovacích autech přeborníky, nikdo je nedělá tak dobře. Pokud budou nuceny nabízet elektromobily, vystavují se nové a levnější konkurenci. Navíc samy elektromobily jsou tím, že jde o drahé a hůře využitelné vozy, také hůře prodejné. Takže i kdyby vše šlo skvěle a Evropa vyhrávala i na poli elektromobility (což se dnes opravdu, ale opravdu neděje), stejně to způsobí zmenšení trhu, což bude mít za následek zmenšení celého odvětví a větší či ekonomický rozvrat.

Není to vize „zkázy a temnoty” (aneb „doom and gloom”, jak říkávají Američané), je to naprosto realistická obava. Tento proces ostatně už započal a rmoutí nás jen vzpomínat, koho všeho se v poslední době dotkl. Problémy s odbytem a zachováním efektivity fungování na starém kontinentu postupně jen rozšiřuje seznam závodů, ve kterých se propouští, pokud nejsou zcela zavírány. Například výrobce kol BBS vyhlásil bankrot na podzim roku 2023. Automobilový dodavatel ZF nedávno oznámil, že do roku 2027 uzavře svou továrnu v Eitorfu a podobný obrázek se maluje v Hasencleveru v Battenbergu. Problémy hlásí i Continental, Eberspächer musel prodat svou novou továrnu v Bulharsku, aniž by ji rozjel a... Ne, nechceme pokračovat dál, o potížích tradičních, velmi schopných a najednou obtížně konkurenceschopných firem by šlo už napsat knihu.

Nyní se do řady firem stíhaných problémy přidala další, o které možná ani nevíte, že existuje, i když zaměstnává víc lidí než škodovka v Mladé Boleslavi. Společnost Brose je expertem na mechatroniku a automobilkám dodává díly jako kompresory klimatizací. Nemá problém se přizpůsobit jinému typu aut, zrovna tento díl najdete třeba i v elektrických Mercedesech. Tohle ale najednou nestačí, jak nejlépe popsal v rozhovoru pro Handelsblatt Philipp Schramm, nový šéf firmy, který dostal za úkol ji postavit znovu na nohy.

Optimismus mu nechybí a věří, že společnost zachrání, současně ale ví, že před ním neleží ani trochu lehký úkol. Třiačtyřicetiletý manažer uvádí, že ve vedení firmy bude minimálně dalších dva a půl roku. „Majitelé dali mně a mým kolegům z vedení důvěru, abychom provedli společnost těmito těžkými časy,” vysvětluje Schramm, podle nějž se Brose potýká s podobnými potížemi jako všichni ostatní. Tržby i s ohledem na inflaci rostou, marže ale kvůli rostoucím nákladům zejména na energie a zaměstnance klesají, konkurence přibývá a vysoké úrokové sazby mající bojovat právě s onou inflací, zatínají sekeru do futer potíží firmy jen hlouběji.

Brose zůstává v zisku, jde ale o opravdu o drobné. „Nejsme tam, kde bychom chtěli být,” říká Schramm s tím, že EBIT pod dvě procenta nedává firmě šanci přežít v dlouhodobém horizontu. „Cílem je trvale překročit pět procent. Musíme se tam ve střednědobém horizontu vrátit, abychom měli dostatek likvidity pro investice do nových technologií, dlouhodobé spolupráce nebo dokonce akvizice,” uvádí Schramm. Aby firmu do takové pozice dostal, je nutná rozsáhlá restrukturalizace.

„Strukturální úpravy jsou nezbytné pro všechny typy nákladů,” vysvětluje Schramm a nebojí se tnout do živého. „Personální náklady musí být sníženy o deset procent (...), abychom získali odpovídající finanční flexibilitu,” uvádí s tím, že bez propouštění to samozřejmě nepůjde. Není těžké si spočítat, že 33 000 zaměstnanci by takový krok znamenal v případě Brose propuštění asi 3 300 lidí, reálně jich ale bude nejspíš víc. Schramm chce náklady na pracovní sílu o desetinu snížit i za současného zvyšování mezd těm, kteří tuto čistku „přežijí”, takže od válu bude muset jít víc lidí. V Německu jich dnes pracuje asi 11 000, další Brose zaměstnává jinde v Evropě i ve světě.

Nový šéf firmy připouští, že pozice společnosti není dobrá, ale není ani tragická. „Je mnoho dodavatelů pro automobilový průmysl, včetně těch větších, kteří nám závidí poměr vlastního kapitálu a naši velmi nízkou úroveň zadlužení,” říká s tím, že ostatní jsou na tom obvykle ještě hůř. Co pak asi může přijít? „Bude tu tlak na další konsolidaci. Někteří tyhle těžké časy nepřežijí,” domalovává nepěkný obrázek.

Schramm říká, že i když nepochybuje, že Brose přežije, prodeji částí firmy či úplnému ukončení činnosti jiných nepůjde zabránit. V tuto chvíli tak doufá, že jeho kroky neodradí zaměstnance. „Všechno, co děláme, je balancováním mezi úsporami a cestou vpřed,” konstatuje závěrem. Snad najde tu správnou rovnováhu. A snad ji najdou i jiní, soudě podle výše zmíněného se to všem nevyhnutelně nepodaří...

Zdroje: Handelsblatt, Brose

Petr Miler