Autoforum

/

Foto: Stellantis

Je to další ukázka zoufalého stavu automobilového průmyslu, který si ještě nedávno myslel, že miliony lidí pracujících v oboru bez problémů upotřebí. Proto se je zavázal zaměstnávat, nyní se z nastolených dohod musí jednotlivé firmy draze vyplácet. Stellantis není výjimkou.

Od počátku absurdní sázka na „přehození” všech aut jen na elektrický pohon během pár jednotek let vstoupí do historie automobilismu jako jeden z největších, ne-li úplně největší přehmat, jakého se kdy tento obor dopustil. Marně přemýšlíme nad tím, kdy v historii se tolik významných automobilových firem s takovou vervou pustilo do něčeho, co se - když už ne slepou uličkou - ukázalo být v praxi tak dalece neuskutečnitelným, že je to dnes jednu po druhé posílá do kolen.

Spousta zastánců těchto elektrických se vám bude snažit podsunout trochu jiné vnímání reality, ale podívejme se na fakta - firmy se tímto směrem obvykle vydaly kolem roku 2020 s tím, že u některých už mělo být touto dobou prakticky „vymalováno”. Taková Alfa Romeo měla se spalovacími vozy skončit k roku 2026, Audi podobně. Realitu vidíme - prodeje elektrických aut těchto značek nejsou vedle záměrů na představování už jen nových elektrických vozů nikde a Alfa už celou tuhle habaďůru odpískala, Audi se v posledních záškubech leda pokouší tvářit, že má jinou alternativu. Nemá, pokud tedy nechce zkrachovat, jak tak trochu léta plánuje.

Velmi podobně na tom byl Mercedes, který si s úplným koncem spalovacích vozů, tedy nejen koncem představování nových modelů, spojoval rok 2030. Už to samozřejmě nedělá, iluze zachování jeho byznysu ve stejné podobě s „trochu” jiným pohonem se ale rozplynula, a tak zůstal v pasti docela jiných očekávání budoucnosti a blížící se reality. Proto musí propouštět, jenže desítky tisíc vyhazovů se týkají i lidí krytých tzv. jistotou zaměstnání až do příští dekády, takže teď musí nabízet lidem až 12 milionů korun za „dobrovolné” předčasné odchody.

Koncern Stellantis plánoval pro všechny své značky něco podobného jako pro už zmíněnou Alfu Romeo, a tak je ve velmi podobné pasti, a to dokonce i v USA. Tamní trh práce je podstatně svobodnější, a tak s americkou odborovou organizací UAW neuzavřel až tak absurdní dohody, přesto lidem, které najednou nepotřebuje, garantoval kdeco. Jak tedy nyní informují kolegové z freepu, najednou musí i on nabízet štědrá odstupná lidem z celé plejády nepotřebných pozic, aby se jich zbavil hned.

Zatím nevíme, kolika lidí přesně se Stellantis chce aktuálně zbavit (v předchozích letech šlo celkem o 44 tisíc lidí), dělníkům ale nabízí až 72 000 USD neboli téměř 1,7 milionu Kč a šest měsíců zdravotního pojištění zdarma navíc, pokud ve svých pozicích skončí a nadobro odejdou domů. Takové nabídky se týkají lidí, kteří ve firmě pracují nejdéle, odstupná ale začínají na 50 000 dolarech (přes 1,1 milionu Kč) pro lidi s pouhým jedním rokem praxe, takže odstupňování není zase tak dramatické.

Zaměstnanci mají možnost na nabídku kývnout do 8. května 2025, pak opustí závody firmy v Michiganu, Illinois nebo Ohiu s tímto zlatavým padákem. Samozřejmě ji mohou i nepřijmout, v takovém případě se ale vystavují riziku, že ve své práci dříve nebo později skončí za horších podmínek. Stellantis v oficiálním prohlášení tento program potvrdil s tím, že „pokračuje v revizi svých aktivit s cílem zlepšit efektivitu a chránit svou konkurenceschopnost na velmi dynamickém trhu“. Jak jinak, že?

Dodejme, že podobné programy můžeme očekávat i jinde, do Česka obvykle dorazí v méně štědré podobě se zpožděním. Vzhledem k tomu, co se dnes děje ve Škodě, je nanejvýš pravděpodobné, že budou dříve nebo později aplikovány i tam. Fakt, že automobilky raději dají lidem miliony na cestu místo toho, aby se byť jen pokusili využít jejich potenciálu, ukazuje, jak bezradné jsou a jak mizernou budoucnost čekají - o ničem jiném tohle nevypovídá.

Zdroje: Detroit Free Press, Stellantis

Petr Miler