Autoforum

/

Foto: Cadillac

Neklame vás zrak, díváte se do extrémně výkonného silničního auta, které má pořád k dispozici ruční řazení. Na závodním kolbišti nakonec Cadillac až tak neuspěl, v případě sériových modelů ale vytáhl hned dvě velmi slušné náplasti.

O uplynulém víkendu se jel již dvaadevadesátý ročník legendárního závodu 24 hodin Le Mans. Ten nakonec stejně jako loni opanovalo Ferrari, italské automobilce se tak návrat do vrcholné kategorie povedl na jedničku. I když vítězství zdaleka neměla jisté, neboť silnou konkurenci měla jak v Porsche, tak v Toyotě. A trochu překvapivě i v Cadillacu, jehož V-Series R měl trochu odlišnou strategii než konkurence. Po dlouhou dobu se tak zdálo, že americká automobilka nakonec stane na nejvyšším ze stupňů vítězů, nakonec ale obsadila až sedmé místo.

Mrzet ho to ale nemusí. Cadillac se ukázal v dobrém světle a u příležitosti letošní čtyřiadvacetihodinovky odhalil dva speciály, ze kterých musí mít radost i on sám. Jmenují se CT4-V Blackwing Petit Pataud a CT5-V Blackwing Le Monstre a skládají hold minulosti, která je většině lidí neznámá. Mimo jiné i proto, že značka v Le Mans více než dvě dekády chyběla. Vůbec poprvé ale byla s tímto závodem spojena již v roce 1950, o což se postaral Briggs Cunningham, známý americký jachtař a také závodník, majitel týmu a konstruktér.

Cunningham před 74 lety přihlásil do čtyřiadvacetihodinového závodu dva exempláře Cadillacu DeVille Series 61. První byl v prakticky sériovém stavu, až na pár drobných modifikací. Druhý byl výrazně upraveným závoďákem. Jenže štěstí nemělo ani jedno auto, to méně upravené totiž dojelo desáté a speciál dokonce až jedenáctý. Mimo jiné i proto, že Cunningham na půl hodiny uváznul v písku. Jím řízený vůz měl startovní číslo 2, druhý pak číslo 3.

Stejná „numera“ se objevila i na letošních speciálech, načež bylo spojení s minulostí prakticky dokonalé. Je tak opravdu škoda, že po Fordu se Cadillac nestal druhou americkou automobilkou, jež slavný závod opanovala. Nezbývá tedy nic jiného než upřít veškeré síly k příštímu roku. A také si představit ony letošní speciály, které v případě CT4 spoléhají na 3,6litrové twin-turbo s výkonem 479 koní a v případě CT5 na 6,2litrový V8 s výkonem 677 koní.

Co je fascinující, oba vozy standardně disponují šestistupňovým manuálem, za příplatek je ale můžete dostat také s desetistupňovým automatem. Výjimečný je jejich unikátní lak Magnus Matte, který je spárován s doplňky z modrého karbonu. Stejný odstín pak mají i brzdové třmeny, zatímco na dveře se nastěhoval odkaz na zmiňovaná startovní čísla. Uvnitř je pak možné počítat s dvoubarevným interiérem, kdy modrý odstín může doplnit buď šedá, nebo černá.

Zmínit lze ještě dekorativní švy či unikátní plaketky poukazující na limitovanou edici. CT4 přitom vznikne v pouhých 50 kusech, čímž je odkázáno na zmiňovaný rok 1950, zatímco CT5 počítá se 101kusovou sérií. Vůbec poprvé se totiž na okruhu Le Sarthe jelo v roce 1923, což z Le Mans dělá vůbec nejstarší trvale existující vytrvalostní závod na světě. Zda jej automobilka opanuje příští rok, je v tuto chvíli ve hvězdách, naše srdce si ale oběma sportovními specialitami získala snadno už letos.

Zdroj: Cadillac

Petr Prokopec