Autoforum

/

Foto: Bugatti

Absurdita dění okolo této věci nabírá stále bizarnější podoby. Na jednu stranu nepřekvapivě, na tu druhou nesmyslně se k ní nyní vyjádřilo samo Bugatti. A gratulací už jeho slova opravdu nezavání.

Naposledy jsme se této kauze věnovali včera, a tak nebudeme znovu opakovat náš pohled na ni, jedna věc se ale přece jen stala a ignorovat se nedá. Na jednu stranu je to přesně to, na co jsme ve včerejším článku naráželi, na tu druhou je to ale podle nás další nesmysl, který jen podtrhuje absurditu dosavadního vývoje.

Jak jsme již připomínali, rekordně rychlá jízda českého byznysmena v běžném provozu není tou první, kterou Radim Passer v podobném duchu realizoval. V podstatě stejného rekordu dosáhl stejným způsobem již v roce 2015 s Veyronem a tehdy mu k tomu Bugatti gratulovalo jako k zápisu do historie. Kritické hlasy se objevovaly už tehdy - a není na tom nic špatného -, nikoho ale v tu chvíli ani nenapadlo označovat takové jednání za nelegální.

Teď je situace jiná a po kritice z nejvyšších politických míst se událost rozhodla vyšetřovat policie, která své závěry předala státnímu zastupitelství. To může Passera obvinit z trestného činu, za který mu teoreticky hrozí až dva roky vězení. I proto jsme včera zmiňovali, že gratulace od Bugatti napodruhé očekávat nelze, spíše automobilka řekne, že už mu žádné auto neprodá. Bylo to řečeno s trochou nadsázky, skutečná reakce Bugatti ale nemá od tohoto stavu daleko.

Francouzská značka vydala v mezičase tiskové prohlášení, ve kterém se od Passerova jednání veřejně distancuje, dokonce jej odmítá. Nemáme ponětí, proč to vůbec dělá, je to naprosto zbytečné a nic neřešící - značka (stejně jako každá jiná) vyrábí auta s nějakými schopnostmi a jak s nimi konkrétní zákazník zachází, je na jeho rozhodnutí a odpovědnosti. Výrobce auta s tím nemá nic společného. Ještě jsme neviděli, že by se třeba Škoda distancovala od majitele vozu, který s ním způsobil nehodu a přejel chodce. To by navíc bylo aspoň zřetelně nelegální a špatné, Passerovo počínání je mnohem složitější případ.

Tak či onak Bugatti cítilo nutkání na věc aktivně, tedy bez dotazu reagovat a zaslalo nám následující prohlášení: „Firma Bugatti Automobiles S.A.S si je vědoma videa zachycujícího Bugatti Chiron při jízdě vysokou rychlostí po německé dálnici. Vzhledem k možnému vyšetřování prováděnému státním zastupitelstvím si však Bugatti Automobiles nepřeje ani komentovat zmíněný incident, ani předjímat jakákoli jeho další posouzení,“ uvádí firma.

To je ještě neutrální, přichází ale problematičtější slova: „Pro nás jako společnost je nejvyšší prioritou odpovědné chování vůči zákazníkům, akcionářům, zaměstnancům a společnosti, především pak ale respektování zákonů a interních směrnic Bugatti. Při účasti na silničním provozu se člověk podle nás vždy musí chovat zodpovědně. Jako společnost odmítáme/distancujeme se od jakéhokoli chování na silnici, které vede ke konkrétnímu ohrožení účastníků silničního provozu,“ konstatuje dále.

Mlčeti zlato, už říci něco obecného ve stylu prvního odstavce nám přijde nadbytečné. Ovšem hovořit o chování na silnici, které vede k ohrožení jiných? Bugatti pochopitelně přímo neříká, že by Radim Passer jel nebezpečně, ovšem takto se vyjadřuje v prohlášení jen a pouze k tomuto dění. Jak jinak to lze vnímat? Je to diplomatické (jaké také jiné, bavíme se o jednom z mála zákazníků značky po celém světě) distancování se od celé věci a ve firmě musela zjevně probíhat dlouhá debata nad volbou slov, kdy v klíčové poslední větě vedení zvažovalo, zda se od celé jízdy „distancovat” nebo ji rovnou „odmítnout”. Nakonec zvítězil král Šalamoun...

Tak či onak je pozoruhodné, jaký obrat ve smýšlení automobilky nastal během pár let. Je znovu obrazem doby, že automobilka cítí potřebu věc komentovat a v prohlášení uvádí dokonce to, že auto sice jede až 420 km/h po použití tzv. Speed Key, který odblokuje tuto maximálku, současně ale vůz i s jeho použitím dokáže rozpoznat nevhodné místo pro takovou rychlost a omezit nejvyšší dosažitelný kalup na 380 km/h. Inu, bezpečnost především.

Podle našeho názoru se stalo jediné: Radim Passer dosáhl rekordní rychlosti s autem, které je na to stavěné, na místě, které je pro ni stavěné. A díky řadě preventivních opatření se nestalo vůbec nic, ani se k ničemu neschylovalo. Jasně, mohla prasknout pneumatika, mohl se skácet strom, mohl přiletět pták Noh. Ale toto jsou rizika, se kterou neomezená rychlost na německých dálnicích počítá už dekády, je to součást tohoto institutu a něco, co musíte přijmout jako fakt, pokud po Autobahnu jedete. Jistě se občas naplní, je ale opravdu jedno, jestli jedete 330, 350 nebo 417 km/h, záleží spíše na okolnostech, za kterých tak činíte. Je pošetilé myslet si, že jet 300 km/h s upravenou Octavií je automaticky bezpečnější než 417 km/h s Bugatti Chiron. Nepamatujeme si, že by někdo stíhal první zmíněné jednání, i když videí jej zachycujících existuje nespočet.

Zůstáváme přesvědčeni, že zde dráždí jen ono číslo, osoba a sociální postavení řidiče a pochopitelně fakt, že byla celá věc medializována. Za to si Radim Passer může i sám, třebaže hysterie okolo celé věci nám přijde nadbytečná. Český byznysmen nicméně chtěl vstoupit do historie, a tak do ní vstoupil. Jen asi trochu jinak, než si původně přál...

Zdroj: Bugatti

Petr Miler