Autoforum

/

Foto: Gordon Murray Automotive

Nechápejte nás špatně, tohle auto je každým coulem podle našeho gusta a jsme ohromeni vším od motoru po jeho hmotnost. Představa autora o nakládání s ním, je ale nejspíš lichá.

Nejočekávanější supersportovní či spíše hypersportovní novinka posledních let je venku. Gordon Murray, autor legendárního McLarenu F1, dle původního oznámení před pár hodinami odhalil model T.50. Ten by skutečně měl dorazit k majitelům pod tímto názvem, neboť daná číslovka odkazuje na počet let, které jeho tvůrce strávil v branži. Zároveň jde také o jeho padesátý projekt, který na první pohled hlavně zepředu vypadá jako moderní interpretace zmíněného McLarenu F1.

Novinka vznikne pouze v počtu 100 exemplářů, z nichž první zamíří k zákazníkům až v roce 2022. Firma totiž počítá s tím, že teprve v půlce tohoto měsíce bude mít hotový kompletní motor, který bude usazen do vývojového prototypu. Těch má vzniknout celkem deset, přičemž minimálně jeden bude zničen v rámci crash testů. S dalšími pak značka hodlá zamířit na rychlostní ovál Nardo, stejně jako do skandinávského Arjeplogu. Najíždět kilometry s nimi bude do příštího léta či podzimu.

Murray doufá, že majitelé budou vůz používat stejně často jako McLaren F1. S tím se totiž ještě v 90. letech minulého století prohánělo běžně po silnicích devět z deseti vlastníků. Nicméně je třeba dodat, že zrovna v tomto ohledu nejspíše čeká geniálního konstruktéra a designéra zklamání. Časy se změnily a starší i nová výjimečná auta - původní F1 nevyjímaje - tráví daleko více času v garážích než kdekoliv jinde. Lidé je kupují primárně jako investici, nikoli jako auto a podle toho s nimi zacházejí.

Ceny T.50 tomuto osudu též nahrávají. Vůz odstartuje na částce 2,36 milionu liber (cca 68,2 milionu korun), každý majitel nicméně bude moci promluvit do jeho finální specifikace, která může cenu posunout klidně o desítky procent výše. Spíše tedy předpokládáme, že tentokrát se poměr zcela obrátí a za volant bude pravidelně usedat maximálně jeden člověk z desíti. To je ovšem než škoda, neboť Murray svou novinku koncipoval jako nejlepší sportovní vůz pro řidiče v historii.

Klíčem k úspěchu je nízká hmotnost, stejně jako motor. Na tom s Murraym spolupracovala firma Cosworth, která postavila 3,9litrový atmosférický dvanáctiválec produkující 663 koní a 467 Nm točivého momentu. Tedy při využití aerodynamických jízdních režimů Auto, High Downforce, Streamline, Braking a Test. Pokud nicméně zvolíte mód V-Max Boost, dojde k volbě jiné mapy řídicí jednotky, s níž pohonná jednotka produkuje 700 koní.

Jelikož dnes jsou na světě i vozy s dvojnásobným výkonem, tímto číslem nejspíše Murray nikoho neohromí. Ta další jsou však již neuvěřitelná, neboť pohonná jednotka se dokáže vytočit až na 12 100 ot./min., a to za pouhé tři desetiny sekundy. Murray dodává, že „žádný jiný silniční vůz nedokáže nabídnout tak okamžitou odezvu“. Tím smutnější je, že podobné pocity zažije jen hrstka lidí na celém světě.

Pohonná jednotka je spojena se šestistupňovým manuálem, jehož prvních pět stupňů bylo poskládáno kvůli akceleraci, zatímco ten poslední je určen hlavně pro odpočinkové dálniční cestování. I převodovka přispívá k nízké hmotnosti, neboť třeba její hliníkové pouzdro má stěny o síle pouze 2,4 milimetru. Manuál tak váží jen 80,5 kilogramu, zatímco celý vůz vykáže na vahách 986 kg, tedy méně než Mazda MX-5.

Murray uvádí, že nízkou hmotností byl doslova posedlý, i proto ostatně již dříve naznačoval, že od příchodu původního McLarenu F1 se neobjevil žádný jeho pravověrný nástupce. Překvapivé ovšem je, že se svým nejznámějším dílem není jeho tvůrce úplně spokojený. Na dotažení mnoha detailů totiž nebyl čas, stejně jako chyběly i mnohé technologie. O to více si nicméně dal záležet na novince, kterou piplal léta.

Sada pedálů tedy sice připomíná tu z McLarenu, ovšem Murray na ní uspořil 300 gramů. Další půlkilová dieta je pak spojená s každým kolem. Za nimi se skrývají karbon-keramické brzdy s 370milimetrovými kotouči a šestipístkovými třmeny vpředu a 340milimetrovými kotouči a čtyřpístkovými třmeny vzadu. Zkrátit brzdnou dráhu nicméně může i větrák, který dominuje zádi vozu.

Unikátní prvek dle tvůrce snižuje aerodynamický odpor o 12,5 procenta a zároveň dodává vozu 50 koní. V režimu Braking Mode pak nejen zkracuje onu brzdnou dráhu, ale také navyšuje až o 100 procent přítlak. Tím nám ovšem informace spojené s technikou víceméně končí, zmínit již můžeme jen hmotnost monokoku pouhých 150 kg. Kupříkladu data o jízdní dynamice však Murray nezveřejnil.

Přesunout se tedy můžeme do interiéru, kde stejně jako v McLarenu najdeme trojici sedadel, přičemž to řidičovo spočívá uprostřed. Máme tu tedy dokonalou jízdní pozici, kvůli níž se vůz dočkal unikátní konzole usazené napravo od sedadla. Hostí titanovou řadicí páku a ovládání multimédií. Po stranách palubky pak nechybí displeje napojené na kamery nahrazující zpětná zrcátka, zatímco v jejím centru trůní karbonový volant.

To je ale skutečně již vše, s dalšími detaily nás Murray seznámí v následujících měsících, jak budou postupovat testy. Zda se ale naplní jeho očekávání stran řízení, to nebude známo dříve než za pár let. Nicméně cena vozu, stejně jako jeho statut posledního analogového supersportu historie, nejspíše budou důvodem, proč skutečně skončí spíše v garážích než na silnicích.

Zdroj: Gordon Murray Automotive

Petr Prokopec