Autoforum

/

Foto: Siemens, tiskové materiály

Tahle věc vypadá směšně a totálně nesmyslně už od pohledu. A výsledky prvního laškování s ní v praxi nepůsobí jinak, testovací trať v Německu po vyhození 5 miliard rozebrali a raději na ni zapomněli. Nizozemci teď mají pocit, že oni to s trolejemi zvládnou.

Nehodláme ani v nejmenším rozporovat, že slunce je obrovskou elektrárnou, která funguje prakticky zadarmo. Navíc jí záda kryjí vzduch či voda, tedy další zdroje, s jejichž pomocí lze vyrábět elektřinu relativně efektivně a čistě. Myšlenka preference elektromobility tedy touto optikou není scestná, její nařízení všem je ale aktuálně technicky a ekonomicky neproveditelné. Vše stojí a padá se stabilitou zdrojů, možnostmi sítě a především s bateriemi, které jsou příliš velké, těžké, drahé a málo vydrží. Přitom v sobě ale dokážou uchovat jen málo energie a na její doplnění dochází optikou potřeb automobilového světa zoufale pomalu.

Právě proto jsou hledány všemožné další způsoby, jak dopravu elektrifikovat a alespoň limity baterií obejít. Nizozemci nyní dospěli k názoru, že u kamionů na celou záležitost vyzrají tím, že vozům dodají pantograf a ty následně budou fungovat tak trochu jako trolejbus. Protože ale elektrický pohon bude v autě instalován spolu s tím dieselovým, není třeba, aby kamion odebíral elektrickou energii po celou dobu. Přičemž jeho nádrže na naftu zvládnou chybějící kus sítě vykrýt.

Nápad je to jistě dobrý, není však ani náhodou nový. V Německu se totiž tzv. Technologie ERS (Electric Road Systems) testovala roky. Vznikly i tři testovací trasy, aby výsledná data byla co nejširší. Jenže výsledek měl k optimálnímu velmi daleko. Systém byl totiž neustále spojen s problémy, ať už se jednalo třeba o nepřesné určení polohy pomocí GPS, což je nutné kvůli vysunutí onoho pantografu, nebo třeba vadnou izolaci stožárů s vedením vysokého napětí.

Tři krátké testovací trasy (ta na dálnici B462 má kupříkladu jen 3,4 kilometru) ovšem německé daňové poplatníky vyšly na 191 milionů Eur, tedy zhruba 4,8 miliardy korun. Experti z technické univerzity v Darmstadtu přitom k projektu řekli, že uspořil jen o 16 až 21 procent skleníkových plynů méně, než kdyby kamiony používaly pouze naftový pohon. Ukázalo se tak, že kritici z řad výrobců kamionů měli pravdu, když od počátku na tyto snahy hleděli skepticky. Projekt tak loni skončil totálním fiaskem, když první z tratí začali zase rozebírat.

„Nadzemní vedení by potřebovalo komplexní celoevropskou infrastrukturu v délce tisíců kilometrů. Související plánovací postupy by byly velmi složité, zdlouhavé a podléhaly by velké nejistotě. Pevná trolejová vedení by také odebrala speditérům to, co je pro ně při jejich každodenní přepravě důležité - flexibilitu,“ uvedl k tématu Martin Daum, šéf divize Daimler Trucks. Tím přitom již dopředu poukazoval na problémy, které mohou nastat, když dojde třeba na opravu dálnice.

Šéf Iveca Gerrit Marx pak podotknul, že dochází „ k nadměrnému opotřebení napájecích kabelů a testovací vozidlo s pantografem, baterií a ještě dieselovým motorem dnes vyjde na asi 38 milionů korun. Jaký to má smysl?“ ptá se. Daum pak ostatně zmiňuje, že „politici by tak neměli investovat žádné další finanční prostředky do drahých pilotních projektů“. Jenže proč ti by se o něco takového zajímali, když z cizího krev nikdy neteče...

Aktuálně o využití kamionů s pantografem přesto uvažují v Nizozemsku, jak uvádí kolegové z Auto Weeku. Tam se rozhodli, že původní silniční daně a poplatky pro kamiony nahradí novým „výpalným“, které počítá s platbami za každý ujetý kilometr. Jen v letech 2026 až 2030 by nová daň měla státu přinést 1,6 miliardy Eur (cca 40,54 miliardy korun), z čehož by následně mělo být financováno zhruba 180 kilometrů „elektrodálnic“. Stát na ně ale dá jen 115 mil. Eur (2,9 mld. Kč).

Natažení elektrické sítě a usazení stožárů by ovšem mělo celkově stát 600 milionů Eur (15,2 mld. Kč), přičemž nizozemská vláda chce, aby se do projektu zapojily soukromé firmy. U nich by ale nejspíš byla třeba ztráta zdravého rozumu, neboť o problémech kamionů s pantografem se mluví již roky. Přičemž šéfové Daimleru a Iveca přišli se svou skepsí do mlýna dokonce již v roce 2021.

Přesto všechno se politici nedají poučit, ostatně většina z nich o sobě smýšlí jako o centrálním mozku lidstva, který všude byl, všechno ví a všechno zná. Kritiku si pak nepřipouští, místo toho s pomocí dluhové sekery již rozštípali několik futer a chystají se na další. Pokud tedy našemu potomstvu něco hrozí, pak nikoli hořící Země, nýbrž spalující dluhy, které bude splácet ještě po několik generací.

Zdroj: Auto Week

Petr Prokopec