Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dokážete si představit, že by stroje jako Audi Quattro či Peugeot 205 T16 porazila slabá zadokolka z východu? Stalo se to. Jen se na to zapomíná.

Značka Škoda má ve světě motoristického sportu dobré jméno, a to hlavně díky úspěchům z let, kdy se na kolbiště rallyových mistrovství vydávala se speciály postavenými na základě více či méně nedokonalých silniční strojů z časů komunistické AZNP (Automobilové závody, národní podnik). Dnes může Škoda klidně vyhrávat Formuli 1, pokud se mateřský koncern Volkswagen rozhodne, že to pro něj má nějaký smysl a investuje dost prostředků do všeho nezbytného. Před 28 a více léty nic takového nebylo možné a pouze výjimečný um a odhodlání některých techniků a pilotů se postaraly o to, že se škodovka neztrácela v davu ani se zpočátku podceňovanými stroji.

Snad každý bude znát ten úplně největší úspěch Škody, z roku 1977, kdy fantasticky vyhrála Rallye Monte Carlo. Menší úspěchy slavila zejména se soutěžní 130 RS ještě několikrát a jsou všechny hodné obdivu, je ale třeba říci, že s vozem s motorem vzadu, výkonem „vyšponovaným” daleko za hranici 100 koní a pohonem zadních kol nebyla tak extrémně vzdálena tomu, co představovala tehdejší rallyová špička. O necelých 9 let tomu ale bylo úplně jinak.

Rok 1986 byl tím, kdy světu automobilových soutěží ještě vládla slavná skupina B. Pravda, byl to už ten osudný rok, kdy byla její existence znenadání ukončena, sezóna ale ještě byla odjeta kompletní a stroje pro ni určené byly nejrychlejší v celé její historii. Byly tak výkonné a rychlé, že trvalo ještě spoustu let, než je vyrovnaly slabší stroje následnické skupiny A a snad každý si vzpomene na legendy jako Audi Sport Quattro, které pracovaly klidně s 600 koňmi výkonu posílanými na všechna čtyři kola.

Co tehdy měla v této skupině Škoda. Nic? Nevzpomínáte si na žádné „české monstrum” s pohonem 4x4, stovkami koní a úžasnými homologačními speciály? Pravda, nic takového nevzniklo, škodovka ale svůj speciál pro skupinu B postavila. Říkal si 130 LR a byl pro závody mezi „Béčky” záměrně vyvíjen, byl pro ni řádně homologován a občas se i dnes dá koupit některý z původních 200 strojů.

Už se smějete? Skoro byste měli, protože to zní jako vtip. V modrém rohu stojí brutální Audi Quattro s 2,5litrovým turbem o výkonu tak velkém, že nikdo ani neví, jaký přesně je, který míří na všechna kola. A v červeném rohu Škoda 130 LR s čtyřválcovou atmosférickou jedna-trojkou s karburátory (byl to motor, jaký později dostal Favorit - tady se ještě v motorsportu vyvíjela silniční auta), která posílá asi 130 koní na zadní kola. Takoví soupeři se utkávají možná v komediálních wrestlingových zápasech, kdyby sváděly souboje ve skutečném světě, skončí to nutně masakrem. Jenže tyto stroje skutečně zápolily na stejných kolbištích ve stejné třídě a masakrem to vždy neskončilo, alespoň ne pro Škodu.

Čeští i zahraniční piloti (z nich zejména pak Nor Johny Haugland a Rakušan Gerhard Kalnay) dokázali se 130 LR opakovaně zajet solidní výsledky i v těch nejprestižnějších rallye. V San Remu 1986 z toho byla po diskvalifikaci Peugeotů dokonce dvě místa v nejlepší desítce, Křeček dokázal být 12. v Akropolis 1986 a Haugland 15. v RAC 1985. Nejsou to zrovna vítězství, je ale třeba mít na paměti, že tehdy vypadaly rallye jinak než dnes - do soutěží nastupovalo 50-60 strojů skupiny B mezi více jak stovkou závoďáků celkově. Být v takové konkurenci okolo 10. místa s „prdítkem z východu” je skoro zázrak. Ten pravý zázrak se ale teprve měl stát.

130 LR v soutěžích těžila ze dvou předností - nízké hmotnosti v pozdějších evolucích okolo 700 kg (Audi Quattro vážilo i v pozdějších evolucích okolo 1 100 kg), která dopřávala slušnou dynamiku vozu i v přímce (stovka podle továrních údajů za 5 sekund), zejména ale pak obratnost v zatáčkách a komplikovaných podmínkách. A profitovala také z jednoduchosti a spolehlivosti. Špičkové speciály skupiny B byly prostě komplikované a zdržení či odstoupení pro technické problémy nebylo ničím výjimečným. A hlavně díky tomu se stalo, že pořád v roce 1986 Škoda ty slavné stroje porazila, úplně všechny.

Pravda, nešlo o podnik mistrovství světa jako o 9 let dříve v Monte Carlu, jeho úroveň ale rozhodně nízká nebyla. Škoda se tehdy přihlásila do Marlboro Günaydin Turkish Rally, turecké rallye roku 1986 s cílem podpořit aktivitu tamního importéra škodovek. To byl ostatně obvyklý cíl sportovních aktivit automobilky. Když ale tovární tým vedený Jiřím Kotkem rozbalil své „nádobíčko” v Istanbulu, zástupce tamního importéra se ptal: „Co pro nás s tímhle vůbec můžete udělat?” obávajíc se při pohledu na zjevně nekonkurenceschopnou techniku leda ostudy.

Není to nepochopitelná otázka. Škoda se 130koňovou zadokolkou nastoupila proti vozům jako Peugeot 205 Turbo 16, Audi Quattro, Renault 5 Turbo, MG Metro 6R4, Opel Manta 400, Toyota Celica Twincam Turbo, Mitsubishi Lancer 2000 Turbo nebo Peugeot 205 GTI. Bylo mezi nimi tedy i několik z těch absolutně nejlepších soutěžních speciálů své doby. Absolutní špička mezi piloty chyběla, jen neznámá jména tu ale nebyla. Na startu se objevil třeba Mohammed bin Sulayem nebo Aho Kalevi s Quattrem, vítěz předchozího ročníku.

Škodě ale přálo štěstí, podobně jako kdysi v „Monte”. Konkurence měla technické problémy, které ji brzdily, zejména pak s podvozky na komplikovaném povrchu některých tureckých erzet. A po rychlostních zkouškách se „plácala” kvůli na Istanbul nezvykle deštivému počasí. Třeba zmíněný bin Sulayem nastoupil do soutěže s jasným odhodláním vyhrát, neměl ale rád jednu věc - mokro, ze svého domova totiž nebyl na jízdu v dešti zvyklý. V Turecku se déšť neočekával, jenže nakonec přišel a více než ohromné výkony rozhodovala lehkost, spolehlivost a pochopitelně um pilotů.

Tak se i stalo, že jedna ze dvou Škod 130 LR řízená Gerhardem Kalnayem (druhá odstoupila pro poruchu motoru) protnula cílovou pásku jako první. Neskutečné 4 minuty a 10 sekund před druhým Peugeot 205 T16, autem mistrů světa toho roku a vůbec nejúspěšnějším speciálem skupiny B. Následovaným Audi Quattro, Peugeotem 205 GTI, MG Metro 6R4 a dalšími nesrovnatelně silnějším a slavnějšími stroji.

Byl to výjimečný úspěch ukazující, že i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo, když tomu přejí okolnosti. Podobný úspěch 130 LR nikdy znovu nezaznamenala a vlastně ani nemohla - v roce 1986 skupina B skončila a spolu s ní i účast tohoto stroje na těch nejprestižnějších rallye, třebaže v těch „méně světových” se vůz objevoval až do roku 1988. Proč se na „turecký zázrak” roku 1986 zapomíná, nemáme tušení, ale právě proto jsme jej chtěli připomenout - představa 130 LR porážející Quattro či 205 T16 na významné evropské rallye sama o sobě dokáže vykouzlit šibalský úsměv na tváři...

130 LR prošla standardním vývojem i homologací FIA, vyroben mělo být i potřebný počet 200 homologačních speciálů

Úspěchů dosáhl vůz více...

...ten největší ale přišel v roce 1986 v Turecku, čehož si světový tisk všiml

130 LR na dobových fotkách i s lidmi, kteří se o její úspěchy postarali. A totéž dnešní optikou (v šedé košili Jiří Kotek, v béžové Johny Haugland, v modré polokošili Pavel Sibera)

Petr Miler