Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Máte pocit, že auta už nejsou, co bývala a vašim potřebám nejlépe poslouží dávno nevyráběný model? Možná nejste blázni, i úspěšný pilot, který může jezdit špičkovými moderními stroji, raději sedlá 35 let staré Audi Sport Quattro.

Audi Quattro a později Sport Quattro dává vzpomenout na doby rallye skupiny B plné těžce zvládnutelných soutěžních speciálů. Absolutní závodnická špička tehdy krotila řvoucí mašiny na náročných rychlostních zkouškách, které v nekonečných davech lemovali dnes až nepochopitelně nebojácní fanoušci. Euforie blízká extázi nakonec mohla nejen za rychlý vzestup, ale i pozdější rychlý pád snad nejšílenějších závodů této úrovně v historii lidstva.

Pokud se tehdy měly soutěžní vozy objevit na tratích rychlostních zkoušek, musely pro homologaci existovat také v silničních verzích nabízených běžným zákazníkům. I to stálo za skoro nekonečným zástupem strojů, které se do skupiny B hrnuly - pro účast stačilo vyrobit jen 200 silničních aut, což přitáhlo zájem i automobilek jako Ferrari nebo Porsche, natož pak těch větších. Benevolentní předpisy se zasloužily o vznik nespočtu dnes velmi ceněných speciálů a mezi nimi i o civilní verzi Audi Quattro, které je v očích mnohých jednou z ikon motorismu. Tento pohled na vůz sdílí i André Lotterer, který ve svých 37 letech už třikrát ovládl proslulý vytrvalostní podnik 24 hodin Le Mans.

Německý pilot se narodil v rodině závodníků. Otec vlastnil belgickou soutěžní stáj známou úpravami vozů Audi. Všímavý syn neměl daleko ke spálenému benzínu, proto si zamiloval Quattro s dlouhým rozvorem, pěti válci, pohonem všech kol a nezapomenutelným zvukem.

Vhodné příjmení bylo vstupní branou do motorsportu, André brzy začal jezdit šampionát motokár. Od prvních kilometrů bylo jasné, že kluk se potatil. Kariéra nasměrovala mladého pilota do týmu Audi, se kterým třikrát ovládl Le Mans s pomocí té nejmodernější techniky. Člověk by za takových okolností čekal, že si domů pořídí vůz z podobného těsta, udělal ale něco docela jiného. Pořídil si červené Sport Quattro, nikoli však jako vzpomínku na úspěchy pod čtyřmi kruhy, ale jako stroj určený pro běžné, každodenní ježdění.

Andrého cesta životem ale nebyla tak snadná, jak by se mohlo z předchozích vět zdát. Nadaný potomek ambiciózního otce se dostal do Formule 1 jako testující pilot Jaguaru. Realita zůstala za očekáváním, proto se raději přeorientoval na sérii Super Formula v Japonsku a vytrvalostní závodění po celém světě. V té době Audi Sport nebylo zapojeno do závodů mistrovství světa v rallye už po několik desetiletí, ale dařilo se mu v seriálu World Endurance Championship (WEC).

André v roce 2012 vyhrál WEC a s vavříny z Le Mans se stal i respektovaným členem týmu vyvíjejícím silniční modely Audi. I tomu dalo privilegium řídit mnoho moderních automobilů, ale sám si domů pořídil Porsche 911 Carrera RS 2.7. Jednoho dne zvedl sluchátko a na druhém konci se ozval hlas nabízející chladné sportovní auto přesně podle starých zvyklostí. Nabídka se týkala Audi Sport Quattro upraveného jedním z jeho nejoblíbenějších techniků - Alfonsem Hohenesterem.

Úspěšný závodník neváhal, koupil a hned si zamiloval hranaté tvary 450koňové rakety z roku 1984. Nový majitel byl mile překvapen výbavou jako například vyhříváním sedadel, elektrickými okny či nastavením pohonu 4x4. Červený kus s bílými magnesiovými koly putoval do garáže vedle legendárního Porsche.

Klasický německý sporťák zůstal bokem jako výstavní kus na víkendy, zato Audi slouží jako auto pro všechny potřeby. Během volných chvil si André rád poslechne syčení velkého turbodmychadla, které vydává mnohem lahodnější zvuk než jeho závodní formule na elektriku. Když neplní marketingové povinnosti, rád se prožene s Quattrem po silnicích okolo domovského Monaka. A všichni sousedi hned poznají, že na Andrého přišla ta správná nálada...

Legendami opředený stroj z časů skupiny B nemá jen pro parádu, je to jeho aut na každodenní ježdění

V jeho případě jde o celoživotní lásku...

Zdroj: Motor Authority

Mirek Mazal