Autoforum

/

Foto: ZiL

Na první pohled vypadá jako jedno z řady podobných aut, která v dobách SSSR vznikla, ZiL-135 je ale výjimečný. Tento kolos totiž řešil složitost diferenciálů příchodem dvou motorů. Dobové video ukazuje jeho vývoj a testování v extrémních podmínkách.

Na počátku 50. let minulého století se Sovětský svaz začal zabývat prozkoumáváním území na severovýchodě země, kde dobrou noc dávaly maximálně tak polární lišky. V té chvíli se ale objevil zásadní problém, Kreml na něco takového neměl dostačující techniku. SSSR sice měl k dispozici auta dodaná západem, ovšem ani v USA nedokázali přijít s vozy, které si dokážou poradit k mokřinami a bažinami, na něž navazují nedozírné bílé pláně a kde teplota klesá tak hluboko, že se vám dle humorných historek v zatáčce zlomí i psí spřežení.

Z toho důvodu začali Sověti pracovat na prototypech, které by to všechno dokázaly zvládnout. A protože se počítalo s jejich využitím hlavně v armádě, měly obrovskou podporu politbyra. I tak ale bylo třeba počítat se spíše střídmým rozpočtem, hlavně pak u sériové produkce. Sověti tak začali zacházet i do neprozkoumaných končin, jak potvrzuje ZiL-135, tedy osmikolový speciál, který měl posloužit hlavně k převozu a odpalování raket země-země. V pozdější fázi výroby pak sloužil i k převozu nákladu.

ZiL vývoj odstartoval u verze ZiS-134, která ještě disponovala běžnou technikou. Měla tedy mimo jiné sedm diferenciálů a odpružený podvozek. Jakkoli ale testy v reálném provozu dopadly skvěle, technika byla příliš složitá a automobilka by ji nezvládala vyrábět dostatečně rychle, levně a v požadovaném množství. Došlo tedy na opravdu neobvyklou změnu, kdy Rusové místo původního dvanáctiválce instalovali dva šestiválce, z nichž každý dostal na povel jednu stranu vozu.

Tímto způsobem nebylo třeba řešit rozdílné otáčky kol (k zatáčení slouží jen první dvě nápravy), načež odpadla potřeba diferenciálů. Prostřední čtveřice kol navíc byla napevno uchycena k rámu a místo tlumičů dorazily velké pneumatiky. Obojí přitom mělo neblahý vliv na spotřebu či komfort, Kreml však nic z toho nemusel řešit - benzinu i lidí je přece na světě jako... Však víte.

Zpět ale k ruskému kolosu, který po ukončení vývoje dostal do vínku dva osmiválce místo původních šestiválců. Výkon tak vzrostl na celkových 360 koní, o něž se mohly postarat dvě manuální či automatické převodovky. Problémem však bylo, že oba motory nebyly synchronní, pročež nakonec jeden disponoval vyšším výkonem, než mohla daná strana využít, zatímco ten druhý ztrácel. To vedlo jak ke stáčení do jedné strany, tak k extrémně rychlému opotřebení obou jednotek.

Jak přitom jízda vozu bez diferenciálů s unikátní dvoumotorovou koncepcí vypadala, vám nejlépe přiblíží níže přiložené video z doby vývoje. Z něj vyplývá, že ZiL-135 si dokázal poradit nejen se sněhem a ledem, ale i pouštními dunami. To bylo nakonec klíčové, neboť vůbec poprvé zasáhly tyto kolosy do bojů a v roce 1973, když přes syrské území začaly pálit rakety na Izrael. Mimo to pak došlo na jejich využití i během války v Perském zálivu. Dnes už na ně ale narazíte jen v muzeích.

Zdroj: autobap@VKontakte

Petr Prokopec