Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dvě z nejznámějších postav dějin automobilismu napsaly kus historie Itálie a Spojených států. Bohužel, v pozadí technologického pokroku se odehrával příběh daleký rodinné idylce.

Jen málo věcí nahradí otcovskou touhu pěstovat ve vlastním synovi zájem o stejné koníčky. Utužování rodinného kruhu prostřednictvím předávání zkušeností je čistá radost Vkládat naděje do chlapce a sledovat, jak se zdokonaluje každým dnem, zahřeje na srdci i zarputilého cynika. Jak už to bývá, ne každý má takové štěstí předat synovi vše z vlastního života a spokojeně z dálky sledovat úspěchy své krve.

Dva muži, kterým vděčíme za automobilový pokrok, zdařile budovali automobilová impéria, jenomže jim chybělo štěstí jinde. Určitě by vyměnili mnoho ze svého úspěchu za vydařený rodinný život, který se proměnil v tragédii dvou synů. Jeden zhroucený otec se jmenoval Enzo Ferrari, druhý Henry Ford. Oba jsou známí jako sebevědomí konstruktéři, ale oba přežili vlastní syny. Takové neštěstí těžko něco vyváží. Připomeňme si příběhy obou těchto synů slavných otců, kterým dlouhý život bohužel nebyl přán.

Dino Ferrari

Prvorozený syn Enza Ferrariho se narodil v roce 1932. Pravým jménem Alfredo Ferrari po dědečkovi dostal přezdívku Dino nebo dlouze Afredino. Od malička se potýkal s Duchennovou muskulární dystrofií, která ničí svalovou hmotu. Vrozené dědičné onemocnění se objevuje už v raných letech života postižených chlapců a postihlo i syna veleúspěšného automobilového inženýra.

Narození očekávaného potomka byl důvod, proč Enzo Ferrari přestal se závody - slíbil to své ženě. Hrdý otec dodržel slovo, nastoupil do vývojového oddělení Alfy Romeo a souběžně dál vedl vlastní tým Scuderia Ferrari, v němž bylo čtyřicet závodních jezdců. Vývoj nešel podle očekávání, proto skončil s působením na obou postech. Ferrari poté založil v Modeně konstrukční firmu Auto-Avio Costruzioni, která se brzy přesunula do blízkého Maranella. Po válce a výrobě leteckých součástek se firma znovu vrátila k automobilům a roku 1947 získala zpět jméno Scuderia Ferrari.

Enzo od začátku viděl v synovi svého nástupce. Od prvních let se mu věnoval, viděl pokroky, plánoval předání otěží společnosti. Když malý Ferrari dosáhl studijního věku, poslal ho otec studovat ekonomii do Bologni a dále strojírenství na prestižní univerzitu ve Švýcarsku. Ferrari junior prošel nejlepší školy, studoval všechny správné obory, a ačkoli nedokončil plnohodnotné vzdělání, Enzo mu říkal inženýre.

Celou dobu se Dino musel vypořádávat se svalovou dystrofií. Jeho stav se zhoršoval a nedokončená studia byla právě jedním z následků zhoršující se nemoci. Nemohl dodělat technickou průpravu, protože se diagnóza nezadržitelně rozšiřovala, nadějný hoch často ztrácel rovnováhu a občas nemohl hýbat končetinami.

Přes všechny problémy rodina věřila, že se stav zlepší. Dino dále aktivně pracoval pro tátovu společnost, učil se novým věcem. Podílel se na typu 750 Monza, který byl v podstatě jeho vlastním projektem. V roce 1955 navrhl otci, aby vyvinul 1.5litrový motor V6 DOHC do závodních automobilů. To ještě nevěděl, že dal svému tátovi záminku, aby později na počest zemřelého syna pojmenoval slavný sportovní automobil s tímto vidlicovým šestiválcem. Sportovní vůz Ferrari Dino dostalo jméno po vysněném nástupci Enza Ferrariho, který firmu vlivem osudu nikdy nepřevzal.

Důvodem se stalo to nejhorší. Alfredo Ferrari ve věku 24 let zemřel. Psal se rok 1956, byla to tragédie, kterou Enzo a jeho žena nikdy nedokázali překonat. Dino ještě na smrtelné posteli pokračoval v práci okolo vidlicového šestiválce. Věděl, že se s ním nikdy osobně nesetká, ale to ho nezastavilo. Enzo s bolestí v srdci bojoval až do své smrti, jež přišla o dlouhých dvaatřicet let později.

Edsel Ford

Edsel Ford se narodil v roce 1893 jako Edsel Bryant Ford v Detroitu. Také vyrostl mezi automobily a rovnou ze střední školy nastoupil do práce v otcově automobilovém průmyslu. Stejně jako Dino byl veden k tomu, aby jednoho dne otce za kormidlem rozvíjející se společnosti nahradil. A opět k tomu fakticky nikdy nedošlo.

Ano, Edsel figuroval určité období jako šéf Fordu, ale jen jako loutka svého otce. Poté, co se stal prezidentem automobilky v roce 1919, dlouho obhajoval zavedení modernějšího typu vozu místo Fordu Model T, ale jeho táta nechtěl změnu posvětit. Klesající podíl na trhu vedl ke spuštění druhého produktu - Modelu A. Když otec odešel do důchodu, Edsel se sice stal nejvyšším pánem Ford Motor Company, jenže to nehrálo velkou roli. Henry Ford byl ten druh člověka, který nedokáže jen tak předat žezlo svému potomkovi v brzkých letech.

Otec byl posedlý Modelem T, což bylo skvělé lákadlo veřejnosti, dokud Američané nepovažovali auto za samozřejmost. Časem chtěli trochu víc. Edsel jako člen správní rady poukázal během porady, že další značky už nyní nabízejí hydraulické brzdy. Rozčílený otec ho sprostě okřikl. I jako formální prezident často nesouhlasil se svým tátou při velkých rozhodnutích a byl ním občas ponižován na veřejnosti.

Projevovala se přirozená hierarchie, ale Edsel se nenechal odradit. Lincoln v roce 1921 krachoval a to byla příležitost okamžitě přesvědčit Henryho, aby skomírající uskupení koupil. Možná, že dosud nebyl skutečným prezidentem společnosti Ford jako jeho životní vzor, ale potomek průkopníka automobilového průmyslu se stal skutečným šéfem Lincolnu. Právě model Continental je dílo Edsela, který se mohl rozmáchnout se svými vizemi a nikdo mu nebránil použít moderní technologie. Krásné moderní konstrukce, hydraulické brzdy, nové materiály a svobodné myšlení se projevilo na automobilovém symbolu velkých pohodlných automobilů.

Nakonec se Edselovi podařilo přesvědčit svého rodiče, že se přiblíží krize, pokud nebude firma reagovat na vývoj trhu. Proto v roce 1928 Model A nahradil Model T. Konkurenti již dávno nabízeli několik cílených modelů, z toho důvodu Edsel založil prémiovou divizi Mercury jako individuální značku pod křídly Fordu.

Mladická energie štědře věnovaná výhradně rodinnému byznysu si vybrala svou daň. Někteří říkají, že stálý stres a boj s otcem přivodily Edselovi žaludeční vředy, které se staly zárodkem fatálních potíží se žaludkem. Selhání obranyschopnosti skončilo rakovinou a v roce 1943 pracovitý syn zemřel ve věku 49 let. Prý chorobu podpořil pitím nepasterizovaného mléka proti bolesti, ale to na výsledku nic nezmění. I Henry Ford svého syna přežil, byť jen o čtyři léta.

Zdroj: Drive Tribe

Mirek Mazal