Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Michael Schumacher oslavil své 50. narozeniny. Sám se na veřejnosti neukázal, jeho přátelé a kolegové ale při této příležitosti promluvili i o věcech, o kterých se dříve nezmínili.

Na sklonku roku 2018 jsme si mohli připomenout jedno smutné výročí, na začátku toho letošního tu pro změnu máme jedno mnohem příjemnější. Obojí souvisí s jedním člověkem, s Michaelem Schumacherem. Loni 29. prosince uplynulo pět let od jeho tragické nehody na lyžích, po které německý závodník upadl do kómatu. Oficiálně není jisté, zda je jeho zdravotní stav tak dobrý, aby si mohl užít o poznání příjemnější jubileum. Letos 3. ledna totiž oslavil své padesáté narozeniny.

V jakém stavu Schumi je, ale zůstává zahaleno tajemstvím. Náznaků, že už netráví čas jen upoután k lůžku, je docela hodně, jde ale pořád jen o dohady a spekulace. Přítomnost tedy musíme nechat být, místo toho se vrátíme do minulosti, neboť řada lidí právě u příležitosti Schumiho významného jubilea zavzpomínala na jeho počátky, první úspěchy i mnohé kontroverze. A jsou to často fascinující detaily, které z úst dotyčných nikdy dříve nezazněly.

Jako první se svou trochou do mlýna přichází Rolf Deimel, někdejší manažer motokárového klubu v Michaelově domovském Kerpenu. Ten uvedl, že Schumi měl jeden zásadní problém - nikdy nedokázal jezdit pomalu, a to ani ve chvílích, kdy jen tak kličkoval. Prvním strojem slavného závodníka se stala motokára, kterou mu postavil jeho otec Rolf. Ta však měla problémy s brzdami, což v kombinaci s Michaelovou rychlostí skončilo rozbitým kolenem. Již o rok později, tedy v pouhých pěti letech, však slavil první vítězství. Schumachera staršího následně oslovil prodejce tapet a majitel motokárové stáje Gerhard Noack s tím, že jeho synovi dá příležitost v profesionálním stroji. Tak se skutečně i stalo, souběžně s prvními úspěchy však dorazila i stinná stránka celé věci.

„Michael byl příliš dobrý, což řada lidí nedokázala akceptovat. Jezdil pro Gerharda Noacka, jehož motokáry používaly i další týmy. Ty se následně zdráhaly s placením, když je převálcoval Noackův jezdec. Proto vždy dostával jen tu nejhorší techniku. Bylo zde nemalé tření, což opravdu těžce nesl - často pak šel do svého pokoje, kde plakal. Sám ale nikdy nikoho nešikanoval, byl jen plachý a uzavřený,“ uvádí prezident motokárové asociace Kerpenu Gerd Brandes.

Noack pak dodává, že Schumacher byl oficiálně příliš mladý na to, aby mohl závodit s desetiletými. Musel tak vždy startovat z chvostu startovního pole, ovšem již po dvou kolech byl v čele. Organizátoři proto vyrukovali s dalšími kroky, jak jej zpomalit, kupříkladu se zavedením minimální hmotnosti. Schumiho motokára tak musela být zatížena železem, kameny i kladivem, nicméně ani to nezafungovalo. Výsledkem bylo jen tolik, že Michael na překonání celého pole potřeboval kola tři.

V této době se začal projevovat i jeho technický talent. Noack vzpomíná, jak jednoho dne poslal Schumiho na trať trénovat. Za dvě kola však byl zpět se slovy, že „je něco špatného s motorem“. Na to mu Noack odvětil, že to není možné, neboť pohonná jednotka je zcela nová a on by se tedy měl vrátit zpátky na trať. Nicméně jen o pár minut později se motor odporoučel. Bylo tedy evidentní, že v Schumacherovi dříme nemalý talent. Na jeho úplné probuzení ale byl třeba nějaký vzor.

Psal se podzim roku 1980 a Michael jako divák zamířil na mezinárodní závod motokár do nedaleké Belgie. Jako jedenáctiletému mu přitom učaroval jezdec oblečený do černožluté kombinézy a žluté helmy, jehož jízdní styl popsal jako „bláznivý a působivý“. Ten přitom sezónu dokončil na druhé pozici, protože motokárám tehdy kraloval jiný muž. Že to byl Ayrton Senna, se Schumi dozvěděl až druhý den v novinách. „Poté jsem začal sledovat jeho kariéru. V motorsportu se stal mým idolem.“

Pro mnohé přitom může být překvapivý fakt, že Senna mohl být dokonce Michaelovým mentorem. Stál za tím zástupce Mercedesu ve Formuli 1 Gerd Krämer, který o talentovaném krajanovi před Sennou často mluvil. Senna se dokonce měl i zeptat, zda pro něj něco nemůže udělat. To ale již pomalu nebylo třeba, neboť Schumi v té době dostal vůbec první příležitost v F1 a v roce 1991 usedl do kokpitu Jordanu při Velké ceně v belgickém Spa.

Zisk sedmé příčky v kvalifikaci s podprůměrným autem dostal do kolen každého, včetně Senny. Ten následně přišel za Krämerem s tím, že měl pravdu a že tento mladík skutečně má neuvěřitelný talent. Dokonce prý tak velký, aby se stal světovým šampiónem. A přestože Ayrton měl v daný moment na kontě již dva tituly a třetí na dosah, svou nabídku pomoci zopakoval. Bohužel ji však nemohl nikdy zrealizovat, neboť si to nepřál Michaelův manažer Willi Weber.

Za vším stálo Sennovo renomé. Pokud by se stal Schumiho mentorem, asi jen málokdo by věřil příchodu neskutečného talentu. Weber se proto snažil dosáhnout situace, kdy světoznámý Brazilec musí bojovat o své místo na výsluní s prakticky neznámým Němcem. A co více, ač ten tahá na první pohled za kratší konec provazu, nakonec jako symbolický David svého Goliáše porazí. Namísto přátelství se začalo rodit nepřátelství.

Konflikt mezi oběma se začal rodit v roce 1992 při Velké ceně Brazílie v Sao Paulu. Schumi několik kol naháněl Sennu, který měl technické problémy. A poté, co byl předjet, nakonec odstoupil. Michael pak na tiskové konferenci uvedl, že „Senna hrál tak trochu špinavou hru. Zvláště v zatáčkách, kde se nedá předjíždět, citelně zpomaloval. Očividně mně i ostatní provokoval k chybě. Něco takového je ovšem nehodné trojnásobného šampióna.“

Na toto obvinění Senna zareagoval s tím, že problémy byly způsobené pohonnou jednotkou od Hondy. A aby svá slova podpořil, nabídl dokonce Němci záznam telemetrie. Schumi ale vše shodil ze stolu jako naprostý nesmysl. V očích Ayrtona pak sice i nadále byl talentovaným mladíkem, ale rovněž hloupým člověkem. O pár měsíců později v Belgii ale již Brazilec žádná pozitiva na Schumiho adresu nenacházel.

Během prvního kola ve Spa se totiž Michaelův Benetton-Ford dostal do kontaktu s Ayrtonovým McLarenem s motorem Honda. Brazilec tak musel odstoupit, stejný osud nakonec po šestnácti kolech potkal i Němce. Nicméně v mezičase byl závod kvůli silnému dešti přerušen. Senna si v té chvíli přišel vše vyříkat do Schumiho garáže, ten však stále čekal na restart. Brazilce proto odbyl s tím, že věc budou řešit až po závodě.

Tak se nakonec i stalo, nicméně semínko nepřátelství již bylo zaseto. A plně vyklíčilo během testů na Hockenheimringu, kdy v nájezdu na cílovou rovinku Schumi se Sennou v zádech prudce šlápl na brzdy. Tento manévr přitom užívala hlavně závodní esa ve chvíli, kdy chtěla otestovat připravenost nováčků. Nicméně tentokráte se odehrál v obráceném gardu. A je nutné říci, že Brazilec ho zrovna nerozdýchal.

Následnou rozepři popsal Nigel Mansell, který měl ve vedlejším boxu vše jako na dlani. Dle něj se Senna přiřítil rudý vzteky se slovy: „Ty zatracenej německej pitomče, ještě jednou se mi připleteš do cesty a zabiju tě.“ Oba soupeře nakonec odtrhl zaměstnanec McLarenu, jemuž Ayrton posléze ve svém motorhomu sdělil, že měl Schumimu jednu natáhnout. Michael na to zareagoval velmi klidně s tím, že mu asi jen Brazilec chtěl dát masáž.

Rok 1993 se odehrál bez větších roztržek, následující sezónu pak Schumi odstartoval vítězstvími v prvních dvou závodech. Brazilec si i přesto stěžoval, že Michaelův monopost je příliš rychlý. Odstartovalo tak vyšetřování, jehož závěru se však již Senna nedočkal. Ve třetím závodě v Imole přemotivovaný Senna havaroval a i přes urychlený transfer do nemocnice zemřel. Schumacher pak sice vyhrál i tento závod, přílišnou radost z toho ale neměl.

„Je stále příliš těžké o tom mluvit. Bylo to poprvé, co jsem se v tomto sportu setkal se smrtí. A nebyl jsem si jist, jestli chci v závodění pokračovat,“ uvedl později Schumi. Zároveň přiznal, že přímo po závodě se zavřel ve svém motorhomu, kde nějakou chvíli plakal. Sennovu smrt si dával za vinu, neboť při závodě to byl právě on, kdo Brazilci dýchal na krk a nutil jej k jízdě za limitem tehdy tragického Williamsu.

Znovu se tak ukázalo, že na trati byl Schumi možná extrémně tvrdý, nicméně v soukromí jde o nadmíru emotivního člověka. I proto Michael velmi striktně odděloval profesionální život od toho soukromého. Když ovšem v roce 1994 vyhrál svůj první titul, dovolil si obě polohy propojit. Svůj titul totiž zasvětil právě Sennovi - jedinému vzoru, který kdy v životě na okruzích měl a i kvůli němuž se rozhodl pokračovat dále.

Ještě než se posuneme k dalším titulům a zejména k Schumiho působení u Ferrari, musíme se vrátit zpátky do již zmíněného Spa v roce 1991. Na nejúspěšnějšího pilota historie zavzpomínal i Eddie Jordan. Ten měl před Velkou cenou Belgie problémy ve vlastním týmu, neboť jeden z pilotů Bertrand Gachot byl v Londýně uvězněn za napadení taxikáře. Náhradou měl být jiný belgický závodník, poté ale zasáhl osud.

Či spíše bychom měli říci, že do hry vstoupila automobilka, se kterou měl Schumacher na kontě již celou řadu vítězství, Mercedes. Závodní ředitel třícípé hvězdy Jochen Neerpasch přišel s nápadem, že by za volant Jordanu mohl usednout právě Michael. Aby však mohl dostat příležitost, Eddie za jeho angažmá požadoval 150 tisíc liber. Ty Mercedes zaplatit nechtěl, onen belgický závodník navíc tým zažaloval.

Schumi však nakonec přesto do závodu nastoupil, a to velmi překvapivě díky Bernie Ecclestoneovi, jenž požadovanou sumu vytáhl ze své kapsy. Proč tomu tak bylo? Principál F1 jednoduše rozpoznal Michaelův talent a chtěl mít ve Formuli 1 člověka, který by k obrazovkám přitáhl Němce. Přestože se Schumiho jízda v belgickém závodě natáhla na pouhých 500 metrů, než odešla spojka, po samotné velké ceně jej doslova zbožňoval. Zasadil se proto o to, aby německý pilot dostal šanci jet následující rok plnou sezónu, nikoli však pro podprůměrný Jordan, ale pro tým s reálnou šancí na velké úspěchy.

„Řekl mi, Eddie, opravdu potřebuji silného Němce. Od teď bude jezdit za Benetton. Spolu to pak nějak vyřešíme,“ vzpomíná Jordan. Rád pochopitelně nebyl, přišel o pilota mimořádných kvalit, chápal ale, že větší šanci na úspěch bude mít jinde. Ecclestone následně vyplatil všechny zúčastněné a Schumiho zářná kariéra odstartovala. Jordana dnes mrzí jen to, že jako Michaelův objevitel je brán Flavio Briatore. Ten jej přitom podle jeho slov ve svém týmu nechtěl, místo toho prosazoval Martina Brundla. Bernie si ale prosadil svou - penězi. I to mimo jiné dosvědčuje, jak ohromný zákulisní vliv Ecclestone na marketingový úspěch moderní F1 měl. Tahal za všechny nitky, dokázal i dostat „toho správného” pilota do „toho správného” týmu, aby jeho produkt byl co nejdokonalejší.

Schumacher v Belgii ohromil svět, ještě před samotným závodem ale zaujal lidi právě z Formule 1, Ecclestona nevyjímaje. Zúčastnil se testů v Silverstone, kde Jordan nechyběl. Ten nyní vzpomíná, jak mu tehdy volal závodní inženýr. „Eddie, něco je špatně. Buď zkrátili okruh, nebo je tenhle kluk neuvěřitelně rychlý.“ Že pravdou bylo to druhé, netřeba dodávat.

„Pouze jednou jedinkrát jsem u mladého jezdce viděl takový talent, takovou rychlost a takovou důvěru, u Ayrtona Senny. Oba měli takovou auru, že když vešli do tmavé místnosti, náhle jako kdyby se rozjasnilo. Michael přitom zajel neskutečný čas ve staré kombinéze Johna Watsona,“ popisuje zážitky z onoho víkendu ve Spa Eddie Jordan. Ten pak následně Schumimu věnoval po 20 letech spojku jako memento jeho počátků.

Nebyla to však jen aura, ale i přístup k lidem, který Schumacherovi zaručoval naprostou odevzdanost každého mechanika. „Když k nám Michael přišel, okamžitě se spřátelil s kluky z týmu. S každým se pozdravil potřesením ruky a hned od počátku se zajímal i o naše soukromí. Vždy se ptal, jak se mají naše rodiny,“ vzpomíná na léta strávená u Benettonu mechanik Jonathan Wheatley, který se mezitím přesunul k Red Bullu.

I díky tomu tomu jej v podstatě podporovala i ta část garáže, jež byla vyhrazena jeho stájovému kolegovi. Připustil to nedávno Nico Rosberg, stejně jako nyní JJ Lehto připomněl, že „Benetton byl pouze Michaelovou stájí“. A Eddie Irvine, který s ním působil ve Ferrari, uvedl: „Nikdy neměl k dispozici lepší materiál než jeho parťák, ale dostávalo se mu větší morální podpory.“ I díky tomu pak vítězil.

„Michael nikdy nezapomněl na lidskou stránku. Často se stalo, že pozdě v noci přišel do garáží s těstovinami a nasytil mechaniky,“ říká jeho bývalý závodní inženýr a nynější šéfmechanik u Renaultu Pat Symonds. Jindy se pro změnu stalo, že během testů na Fioranu v obzvláště horkém dni náhle do boxů přijel zmrzlinářský vůz. Na svědomí jej měl právě Schumi, který jej tajně objednal, aby tým zůstal svěží.

Něco takového mechanici nikdy nezažili ani s Irvinem, ani s Rubensem Barrichellem. Ten posléze uvedl, že „v očích mechaniků, kteří pracovali pro Michaela, jsem viděl neuvěřitelnou pýchu. Něco takového jsem u těch svých nikdy nezažil.“ I proto ostatně Ross Brawn, bývalý technický ředitel Benettonu a Ferrari připomněl, že „Michaelovy kvality neležely v samotné jízdě, ale ve způsobu, jakým pracoval s týmem“.

Často šlo o naprosté drobnosti, jako byl třeba společný přípitek sklenkou červeného vína po výhře titulu. Nebo společné obědy s mechaniky v běžné kantýně, jež se ostatním jezdcům zdály být podřadné. Pro Schumiho šlo ale o naprostou samozřejmost. Díky tomu velmi rychle prolomil ledy v Mercedesu po svém návratu k aktivnímu závodění. Všechny přítomné totiž jeho skromnost ohromila.

Snad ještě podstatnější však byly Michaelovy reakce ve chvílích, kdy se týmu nedařilo. Schumi totiž zastával názor, že úspěch, stejně jako prohra, jsou věcí všech. Požadoval proto, aby lidé pracovali na maximum a věnovali pozornost každému detailu. Když však ani taková práce neskončila vítězstvím, nikdy neukázal na někoho konkrétního prstem s tím, že jde o jeho chybu, třebaže věděl, kdo za tím či oním nedostatkem může. Nepřekvapí proto vlastně, že k němu stáj přímo vzhlížela.

„Když Michael vešel do garáže, každý začal pracovat ještě usilovněji než doposud. Respekt k němu byl neskutečný,“ připomíná jeho bývalý tiskový mluvčí Sven Krieter. Sám Schumi přitom dodával, že nikdy nepožadoval, aby měl ve smlouvě uvedeno, že je stájovou jedničkou. „Nicméně zakrátko je vždy jasné, že jeden jezdec je rychlejší. A poté musí celý tým podporovat právě jeho. Proč? Jinak nelze být na konci roku v čele.“

Něco takového ale nelze dokázat přes noc. Přesvědčit se o tom mohlo i Ferrari, ke kterému Michael přestoupil v roce 1996. Vůči stáji byl stejně nemilosrdný jako svého času Niki Lauda. Pro mnohé posvátné garáže Scuderie tehdy popsal jako „dílničku mého kámoše z motokár“ a rozhodl se je obrátit vzhůru nohama. Napomohl mu v tom Jean Todt, se kterým Italům vštípili typické německé vlastnosti, tedy disciplínu a pořádek.

Malý Francouz vzpomíná, že před rokem 2000, kdy se Michael znovu - již potřetí - stal mistrem světa, se jej každý ptal, kdy se to stane. Kdy konečně Ferrari bude zase na vrcholu. Je třeba připomenout, že naposledy měla Scuderie ve svých řadách světového šampiona v roce 1979, kdy se titulu dočkal Jody Scheckter. Poté sice stáj zabodovala párkrát v Poháru konstruktérů, prestižnější trofej jí ale 21 let unikala.

„Pro mne byl Michael jediným pilotem, který mohl z Ferrari znovu udělat mistrovskou stáj. Proč? Byla to kombinace jeho talentu, totálního odevzdání se a věrnosti. Zároveň byl nastavenou laťkou pro techniky a inženýry. Když věci nejdou zrovna dobře, Italové mají tendenci hledat chyby u druhých. Odborníci na podvozek kritizují motor. Tvůrci pohonných jednotek kritizují podvozek. A nebo všichni vše svalují na to špatné jezdce.“

„S Michaelem padl alespoň jeden z těchto problémů. V době příchodu k Ferrari již byl dvojnásobným světovým šampiónem, takže nikdo nemohl říci, že není dobrý. To byl velmi důležitý krok. Ovšem díky tomu, že Michael dokázal motivovat i ostatní lidi, staly se omluvy u Ferrari méně častými. Byl zkrátka mnohem víc než jen pouhý jezdec,“ dodává Todt s tím, že v dané době on a Schumi nebyli přáteli, ale pouze členy jednoho týmu.

Vše se ale postupem času změnilo, znovu za tím přitom stály drobné krůčky. Todt kupříkladu nad Michaelem držel ochrannou ruku v letech 1997 a 1998, kdy Schumacher párkrát ztratil svou pověstnou kontrolu a nechal promluvit emoce. Byly z toho kontroverzní havárie, diskvalifikace a odsouzení médii. „Já ale vždy stál za ním. Chápal jsem emoce i bolest, jakou v kokpitu prožíval. A tím jsem se k němu dostal blíže.“

Ovšem rovněž Schumi prokázal, nakolik dokáže stát za Todtem. Ten vzpomíná, že vždy říkával: „Pokud musí odejít Jean, já půjdu taky.“ A nezůstalo jen u slov, Michael měl totiž ve smlouvě klauzuli, která jej vyvazovala ze všech závazků, pokud Ferrari propustí Todta. „A když si v roce 1999 zlomil nohu, nikdy veřejně neobvinil tým, i když to pochopitelně byla chyby stáje. Tím si získal respekt všech, a nad to i mé přátelství. Lidé jej často mají za arogantního. On je ale pouze plachý.“

Přesunout se můžeme do Suzuky v roce 2000. Tehdy Michael konečně získal svůj třetí titul, především ale šlo o dlouho chybějící mistrovskou trofej pro italskou stáj. Ten moment, kdy oba vystoupili na pódium, je pro Todta nezapomenutelný. I proto má snímek deklarující daný úspěch nejen ve svém domově, ale i ve svých kancelářích v Ženevě a Paříži. „Tehdy jsem mu řekl, že náš život již nikdy nebude stejný jako dosud.“

Jakkoliv se však profesní cesty Schumiho a Todta rozdělily, v soukromí zůstali přáteli. A jak malý Francouz dodává, ona nehoda na lyžích před pěti lety obě rodiny ještě více sblížila. V podstatě se tak částečně stal i náhradním otcem pro Michaelova syna Micka. Toho zná již od mala, neboť v době, kdy Schumi jezdil za Ferrari, jej často brával sebou do Itálie. Mick povětšinou spával v Todtově domě, kde mu na zahradě honil slepice.

„Dnes je z něj skoro dospělý mladý muž. A je důležité, že dělá to, co jej baví a co jej dělá šťastným. Stejně tak je pro něj důležité, aby byl úspěšný, neboť tlak na něj kladený je enormní. Lidé od něj očekávají opravdu hodně, protože koneckonců je synem vrcholného světového šampióna. Byl jsem proto šťastný, když v roce 2018 dokázal, že očekávání dokáže naplnit. Nyní je ve Formuli 2, před sebou má ale ještě dlouho cestu.“

„Pro mne je důležité ho ochránit. A pak není důvod, aby vstoupil do Formule 1. Ostatně pokud bude úspěšný v F2, dveře se mu otevřou sami. Už jen proto, že díky svému jménu na něm lpí větší pozornost než na ostatních. Na druhou stranu je ale slavné příjmení zavazující. Zatím to ale vypadá, že dokáže držet věci na uzdě. Jako jeho otec,“ uzavírá vzpomínky Todt. My pak jen můžeme doufat, že někdy ještě přijde se svou troškou do mlýna i sám Michael - sám by nám toho o svém spektakulárním životě jistě řekl více než kdo jiný...

Od svých začátků byl okolím nenáviděný pro svůj úspěch, dokázal vítězit, ač mu kde kdo házel klacky pod nohy, vlastní stáj nevyjímaje

Jedním z klíčových momentů jeho kariéry se stala podpora Mercedesu, pro jeho další kariéru udělal hodně, proto se k němu také o dekády později vrátil

Tím pravým mezníkem se pro Schumachera stala Velká cena Belgie v roce 1991, na kterou zavzpomínal i Eddie Jordan. Připomněl, že za jeho tehdejším angažmá u Jordanu i pozdějším u Benettonu stál hlavně Bernie Ecclestone, který vnímal jeho výjimečnost a chtěl mít mezi piloty špičkového Němce

V Benettonu už dokázal svůj talent rozvinout naplno, stale se dvakrát mistrem světa

Ještě před tím se ale mnohokrát utkal s Ayrtonem Sennou a není náhodou, že v závodě v Imole, ve kterém Senna tragicky zahynul, dokázal zvítězit. Žezlo od něj nepřevzal jen obrazně

Zlatá léta prožil Schumi pod taktovkou Jeana Todta u Ferrari. Malý Francouz se navíc po nehodě svého někdejšího spolupracovníka a nyní zřejmě nejbližšího přítele...

...stal i jakými náhradním otcem jeho syna Micka. Ten loni získal titul ve Formuli 3, nyní míří do F2. Todt si však myslí, že ve hře je i F1, a to nejen díky tomu, že jsou si oba Schumacherové velmi podobní vzhledem i gesty

Petr Prokopec