Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(147 foto, 3 videa) Toto auto býval Nissan. Bylo ale zpraseno a pak násilně spojeno s BMW. Příběh jeho zrodu i skonu je ultimátní tuzingová story.

Tuningu se meze nekladou. Prostě nekladou, máte-li dost fantazie a zároveň peněz, abyste za realizaci někomu zaplatili, nebo zručnosti, abyste se o realizaci postarali sami. A v podstatě ani nepotřebujete fantazii, jak dokazuje majitel tohoto... vlastně nevíme, jak to vůbec nazvat. Toto monstrum na každý pád provází neuvěřitelný, ale garantujeme vám, že do puntíku autentický příběh zrodu snad největší tuzingové prasárny automobilových dějin. A nepřeháníme ani trochu, když hned zkraje používáme tak ostrá slova.

Stroj na obrázcích začal svůj život jako Nissan Almera Classic. U nás neznámé auto byla přeznačkovaná verze Samsungu SM3, kterou koncern Renault-Nissan prodával na Ukrajině a v Rusku ještě mezi léty 2006 a 2012. Almera Classic se původně představila v roce 2000 a všude na světě se přestala prodávat v roce 2006 - a právě tehdy přišla řada na Ukrajinu a Rusko. A jak ukazují obrázky, nebyl to nejmodernější vůz, ještě v roce 2012 měl posuvný ovladač teploty klimatizace.

Na tom ale není nic až tak smutného, bylo to jednoduché auto za malé peníze. Pořízeno bylo jako nové v roce 2011, fotodokumentace jeho stavu ale začíná zkraje roku 2013. Jak uvidíte na fotografiích, byl to tehdy ještě docela normální, úpravami jen lehce zdevastované auto. Mezi tehdejší modifikace patřily jen modré LEDky do předních světel, pozoruhodně ošklivé výdechy na kapotě a jedna kaplička sání a také nasávací otvor ve střeše, jako mají rallye auta pro větrání kabiny. Všimněte si také nálepky Wolf na zádi, která je logem německé tuningové firmy Wolf Racing. Ano, to všechno by za jiných okolností dalo na „řádně otuzený” vůz, v případě tohoto stroje šlo ale jen o nevinné hrátky, nicotný začátek jedné cesty do pekel.

Majitel, Jevgenij Serevjakov, ale s vozem občas jezdil amatérskou rallye. Při rallye se ne vždy všechno povede a občas je třeba něco opravit. Je dobře, když to jsou jen plasty nárazníků a majitel se s tím vůbec nemazal, nárazníky běžně opravoval plastovými stahovacími páskami. Plast k plastu, že ano; navíc to je rychlá a levná oprava, užitečná zejména ve chvíli, kdy může k další podobné nehodě dojít rychle znova. Tahle Almera zkrátka vůbec neměla lehký život.

To nejhorší ale mělo teprve přijít. Majitel se později snad vzhlédl v předních maskách single-frame značky Audi a svůj Nissan něčím podobným doplnil. Přidal také červená světla dopředu, snad jako brzdy při couvání, a červené LEDky za tu masku. O další čas později vůz dostal mlhovky jako soutěžní Lancer Evo VI a „slušivá” mračítka na světlech z červené průhledné lepicí pásky.

Později se na voze objevilo přítlačné křídlo, které značně ztěžovalo používání víka zavazadelníku jako stolečku při venkovním grilování. A ještě později se registrační značka ze zadního nárazníku přestěhovala na víko kufru, kde byla připevněná montážní pěnou přes logo Nissanu. Uvolnila tak místo imitaci difuzoru.

Tou dobou už byl v interiéru volant bez airbagu a pod kapotou přibylo turbo. Ukazatel plnicího tlaku našel místo na palubní desce v kapličce pro tři takové budíky, ale byl tam sám a ostatní dvě místa byla prázdná. Pozoruhodné je také připevnění tlačítek na volant - snad pro vstřikování nitra, nevíme, ale neumíme to vyloučit - čtyřmi šroubky, který jsou každý jiný. A Garfield na přístrojovém štítu je dokonalý, tedy dokonale zakrývá půlku otáčkoměru.

Zvenčí si všimněme připevnění přední značky tam, kde původně byla přední maska a vyústění výfuku před levým předním kolem. A spousty dalších věcí; tohle auto vypadá, jako by jeho majitel vedl obchod s levnými autodoplňky a když zkrachoval a nemohl věci ani doprodat za polovinu původní ceny, rozhodl se je nalepit na auto. Všechny najednou. A pak se rozhodl, že křídlo by mělo být o 5 cm víc vzadu, ale proč se namáhat se zalepováním původních děr. Nebo s tím, když upadla zadní registrační značka; pod křídlem připevněná stahovacími pásky bude také vidět. Nejvíc řeknou fotky níže.

O něco později, po přídavku žlutého světla do středu přídě, se vozu dostalo nového bodykitu. Vznikl snad z desek MDF nebo něčeho podobného a z montážní pěny. Napřed byl snad polepen kousky igelitových tašek, které byly v dílně objeveny, později byl nalakován na černo, ale snad pod lakem ty kousky igelitu zůstaly. Na autě se objevily psí šlápoty; majitel má patrně rád vlky, proto svůj vůz pojmenoval Wolf.

Vůz jednoho dne dostal jiný motor, který ale nebyl nový. Byl v tak žalostném stavu, což majitel zjistil poté, co jednoho dne motor explodoval v asi 150 km/h. Při destrukci se zlomily tři ojnice ze čtyř. Normální člověk by se tak zoufale „otuzeného” auta zbavil, což by znamenalo spíš vrakoviště, protože takovou šílenost by jen stěží někdo koupil, zejména se zničeným motorem. Majitel tohoto Nissanu ale dostal nápad, jak ho opravit a zároveň ho přestavět na zadní náhon.

Sehnal tedy staré BMW řady 5, vypadá to na generaci E34, a pustil se do proměny, vedle které proces svaření nového auta z několika „totálek” bledne závistí. Vzal BMW, uříznul střechu a všechny sloupky a odložil to vedle. Pak vzal Nissan, odstranil všechno kromě skeletu prostoru pro posádku a zavazadla a to celé včetně podlahy posadil na oholený základ karoserie BMW. Tloukl kladivem, brousil a svařoval, dokud to jakž takž nepasovalo.

Příď byla stylizována tak, aby připomínala Ford Mustang páté generace, na kapotě byla druhá škvíra ne nepodobná belgickému policejnímu KITTovi a kol dokola byly nedokonalosti a detaily zamaskovány montážní pěnou, ze které je vytvarován i zadní nárazník. Přibyl černý lak a nůžkové dveře a později také zkrácené pružiny a jiná, třípaprsková kola, která byla v módě v roce 1992. Interiér je podobná všehochuť a všimněte si mezi fotkami s otevřenými křídlovými dveřmi jedné ilustrace, která na tohle monstrum naroubovala příď ze skutečného Mustangu a kola Alpina. To zřejmě měla být další evoluce.

Nebyla, Jevgenij už zřejmě hrátky na vlčí doupě přestaly bavit a v září roku 2015 nabídl auto k prodeji za v přepočtu 32 tisíc Kč. Mělo kola z „původního” BMW a bylo inzerováno jako Nissan Almera Classic. Z této doby pocházejí jedny z posledních fotografií níže, ty s černými obdélníky na značce a jménech na pravém zadním okně. Tam jasně zmapovaná historie vozu končí.

Podle všeho jej tedy někdo skutečně koupil, dlouho si jej ale... neužíval, lze-li o ježdění v tomto chlívku takto hovořit. Mezi svátky se objevily fotografie tohoto vozu opuštěného s vyfouknutou pravou zadní pneumatikou na kraji silnice; patrně jej jeho nový majitel prostě odstavil a nechal svému osudu.

Ani se tomu nedivíme. Autu to bylo souzeno, původní majitel by to ale asi neudělal, když věnoval tolik energie stavbě tohoto... po pravdě, exkrementu na kolech, ale přeci jen ho to muselo stát spoustu úsilí a peněz. Přesto se k tomuto vozu hodí podpis jednoho z komentujících celé dílo: „Zuřivé mlácení cihlou do vlastního penisu položeného na stole je nekonečně lepší, než vlastnictví takovéto věci.” My bychom dodali - možná je více bolestivé se na celý proces jejího vzniku jen dívat. Posuďte sami...

Při amatérských rallye z ní ovšem leccos upadlo

A tak se při příležitosti „oprav” ladilo...

...a ladilo...

...a ladilo...

...až vzniklo toto monstrum

Tomu monstru ale odešel už vyměněný motor a majitel se místo další výměny rozhodl pro radikální řešení...

...slepit Nissan s BMW!

Výsledek je ohromující... prasárna

Ani další modifikace už tomuto Frankensteinovu stroji ke kráse ani technické kvalitě nepomohly

Neslavný život tohoto Nissanu, vlastně BMW, vlastně obou skončil neslavně - úchylné monstrum zřejmě jeho nový majitel nechal na krajnici

Zdroj: Drive.ru

Marek Bednář