Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Že jsou MPV nudná? A co když jde o vůz s motorem V10, který se dokáže rozjet na 200 km/h za 6,9 sekundy a uhánět přes 300 km/h?

To, co vidíte na obrázcích, není tak úplně Renault Espace. Tedy, je, ale jen zvenčí. Motor nemá vpředu napříč a ten nepohání přední kola. Uvnitř není místo pro sedm cestujících. A pokud vám tohle auto na semaforech „chcípne”, nenastartujete ho prostým otočením klíčku. Tohle je totiž Renault Espace F1 - Formule 1 v hávu bláznivého MPV.

V roce 1994 bylo Renaultu Espace deset let, a tak se Renault a firma Matra, která Espace pro Renault vyráběla - ne, vážně si Renault tento evergreen nestavěl sám, dokonce to ani nebyl jeho vlastní nápad - rozhodly, že udělají něco, čím toto výročí oslaví. Zároveň tehdy Renault získal svůj třetí pohár konstruktérů ve Formuli 1 za sebou a nápad oslavy těchto dvou úspěchů spojit se přímo nabízel.

Na první pohled se světy nejvyššího patra motorsportu a rodinného cestování mohou zdát neslučitelné, jenže Renault to viděl jinak. Na karbonové šasí byla posazena laminátová karoserie vyztužená karbonem, která pocházela z druhé generace Espacu. Prošla úpravami vzhledově podobnými, jako by standardní Espace popíchaly vosy. Byly ovšem potřebné, protože v útrobách tohoto stroje byl 3,5litrový desetiválec z formule Renault-Williams FW15C z roku 1993. A také šestistupňová sekvenční převodovka z tohoto stroje. Všimněte si rovněž ohromného křídla v zadní části střechy a zejména oranžových majáků na jeho koncích.

Motor doznal několika změn, ale ani jedna nebyla směrem ke komfortu užívání, takže se startoval externím startérem, přesně jako Formule 1. Změny ovšem ze 700 koní výkonu udělaly podle některých zdrojů 811 koní, podle jiných 831, a 700 Nm točivého momentu. To jsou ohromná čísla; také ale byla potřeba, protože tahle věc vážila 1,3 tuny, o mnoho více než monopost F1.

Výsledek se představil v roce 1995 s parametry, které překonat by mohl být problém i pro dnešní trio hybridních hypersportů. Zrychlení na stovku mu trvalo 2,8 vteřiny a na dvoustovce byl za 6,9 s. Maximálka činila 300 km/h a karbonové brzdy k takové síle znamenaly, že jste se z nuly na 270 km/h a zpátky na nulu dostali za méně než 600 metrů.

V interiéru samozřejmě nezůstal kámen na kameni. Místo sedmi křesel tu jsou čtyři skořepinové sedačky a podlaha zavazadlového prostoru neexistuje, abyste měli jak do motoru strčit startér. Sání je mezi zadními sedačkami, takže jekot motoru musel být uvnitř vozu neuvěřitelný. Co zůstalo zhruba stejné, je palubní deska, a volant je trochu směšný - je postavený trochu jako v autobusu a převodovku na něm ovládáte dvěma žlutými tlačítky, jak ukazuje video níže, na kterém vidíme za volantem legendu rallye Jeana Ragnottiho. Kromě něj Espace F1 řídil také např. David Coulthard, to zrovna s Frankem Williamsem na sedadle spolujezdce.

Tohle auto se samozřejmě nikdy nevyrábělo, existovalo jen jako oslava, koncept, snad i inženýrské cvičení. Ukázalo se v roce 1995 a od té doby stojí v muzeích a občas obrazí nějakou tu výstavu, např. francouzské Rétromobile v roce 2014. Je to ale zcela unikátní stroj, podobný BMW X5 Le Mans, ale ještě o trochu šílenější.

Vrtá vám hlavou to, že nápad na Espace nepatřil Renaultu? První generaci Espacu navrhl Fergus Pollock u Chrysleru, ale nikomu u Chrysleru ani Simcy se do produkce moc nechtělo. Pak byla konečně nalezena automobilka, která byla ochotná ho stavět - Matra, známá laminátovou Murenou, která měla tři přední sedadla a motor uprostřed. Espace se měl zprvu prodávat jako Talbot. Nakonec, v roce 1984, z něj byl Renault, protože koncern Peugeot Citroën ho označil za příliš riskantní. Dnes je tu s námi Espace už jednatřicet let a je z něj legenda. Po právu, i díky této šílenosti...

Marek Bednář