Autoforum

/

Foto: Bugatti Newport Beach, tiskové materiály

Kdo by čekal, že vám auto s cenou přes 100 milionů Kč zajistí život jako v bavlnce, ten by se zde se zlou potázal. Auta jako tohle jsou tak extrémní, že s nimi musíte zacházet jako v bavlnce zacházet hlavně vy, tohle připomíná spíš operace známé z Formule 1.

Již pouhý pohled na Bugatti Bolide vám jasně řekne, že čest máte s naprostým extrémem, a to i na poměry automobilky z Molsheimu. Jakmile se pak začtete do technických specifikací, otevřou se vám ústa úžasem ještě více. I když totiž osmilitrový a čtyři turbodmychadly dopovaný motor W16 produkuje „pouze“ 1 600 koní, jako je tomu u některých verzí výchozího Chironu, hmotnost poklesla z dvou tun na 1 450 kg. Stovku tak Bolide zdolá za 2,2 sekundy a jeho nejvyšší rychlost je elektronicky omezena na 501 km/h. Další specifikace neznáme, už zkraje ale Francouzi naznačovali, že vůz na 500 km/h zrychlí dřív, než se vám z opakování slova „švec” zamotá jazyk.

Jsou to působivá data, ostatně dle počítačových simulací, které Bugatti provedlo, by Bolide měl třeba na okruh Le Sarthe ukázat záda i prototypům LMP1. Stejně jako by na mnoha tratích dokázal ujet i monopostům Formule 1. Vlastně proto nepřekvapí, že při koupi každého ze čtyřiceti dostupných kusů by si majitelé měli pomalu najmout závodní tým. „Pokud jej totiž nastartujete a stojíte na místě, může motor běžet jen minutu či dvě, než se přehřeje,“ říká jeden z vlastníků Manny Khoshbin.

Realitní magnát patří mezi hrstku šťastlivců, kterým okruhový speciál říká pane. Jeho exemplář do Států dorazil před několika týdny, od té doby však zdobil showroom místního prodejce Bugatti. Khoshbinovi bylo do jeho garáže dodáno až nyní, díky čemuž se od něj můžeme dozvědět řadu opravdu zajímavých nových informací. Bolide totiž kupříkladu nemá chladiče motoru, pročež když jej nastartujete, musíte s ním ihned vyrazit na trať, kde se o chlazení stará proudící vzduchu. Jinak dojde na ono přehřátí jednotky.

Khoshbin dodává, že si nepřevzal pouze samotný vůz, ale i čtyři bedny, z nichž jedna obsahuje návod k použití, který je obsáhlejší než 800stránková Americká tragédie od Theodora Dreisera. V dalších dvou se pak nachází pneumatiky, které jsou ovšem natolik lepivé, že ušpinit je může jakýkoli jiný povrch než hladké závodní tratě. Realitní magnát by je tedy vždy měl vzít sebou na okruh, kde dojde na přezutí - jako „převozky“ totiž Bolide nafasoval menší ráfky s obyčejnějším obutím.

Kvůli přezutí je vůz osazen pneumatickým heverem, který po stisknutí příslušného tlačítka v interiéru vysune čtyři nohy a Bugatti zvedne do výše. Stejné tlačítko jej pak následně spustí zpět na zem. Dobrou zprávou pro Khoshbina je pak fakt, že souběžně s vozem dostal i externí ventilátory, které napomáhají jednotku chladit během krátkého zastavení v boxech, kvůli čemuž není zapotřebí motor vypínat. Pozor je ale třeba dát na palivo, neboť nic jiného než to závodní, nejméně 102oktanový benzin tahle W16 „nepapá“.

Protože vůz nesmí na veřejné silnice a majitelé logicky nebudou na okruhu každý druhý den, je součástí dodávky rovněž speciální dobíječka startovací baterie. Tu přitom musí Khoshbin zkontrolovat každé tři nebo čtyři týdny, přičemž vůz nesmí nechat dobíjet přes noc. Zároveň má k dispozici také dobíjení palubního počítače, přičemž zdířky jsou usazené vedle sedadla spolujezdce. Zapotřebí je tedy i velká opatrnost při zavírání dveří, aby nedošlo na poškození kabelů.

Jinými slovy je to jiný svět, i získání doktorát z raketových věd se zdá být snadnější záležitostí než péče o Bolide a jeho provoz. Khoshbina, stejně jako další majitele, přitom tato raketa z Molsheimu vyšla na minimálně 4 miliony Eur, tedy na víc než 100 milionů korun. Dá se ovšem předpokládat, že každá projížďka bude stát za to, načež jsme zvědavi, kdy realitní magnát vyrazí na tu první. S ohledem na jeho zvyky se dá předpokládat, že nás poinformuje o každém dalším detailu.

Zdroj: Manny Khoshbin@YouTube

Petr Prokopec