Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V každé závodní sérii existují technická pravidla, snažící se svést konstruktéry na více či méně stejnou cestu. Někteří ale občas zjistí, že kráčet jde i jinudy.

Závodní týmy zaměstnávají špičkové odborníky ve svém oboru. Pomáhají zkonstruovat nejlepší soutěžní automobily, které jsou šroubek po šroubku doladěny tak, aby získaly cenné sekundy náskoku před protivníkem. Auta se staví podle předpisů, které jsou stejné pro všechny, jenže otázkou je, jak si chytré hlavy poradí s výkladem regulí a do jaké míry si dovolí pravidla tak trochu ohnout.

Ředitelé soutěží se snaží nastavit rovné podmínky pro všechny. Například FIA stanovuje v rally rozměry karoserie, délku převisů, velikost přítlačných křídel, použití diferenciálů, maximální hmotnost, maximum objemu motoru a jeho výkon, fungování turba apod. Vše je zaneseno do pravidel, a kdo s nimi nesouhlasí, nemusí se účastnit. A nebo může zkusit jít svou cestou, která pravidla dokonale nectí, také je ale neporušuje.

O podobných případech jsme v minulosti slyšeli mnohokrát, lidé z firmy Stav-Tech, která staví závodní auta, ale nyní zveřejnili detaily k šíře nemedializovaným případům podobných vychytralých konstrukcí, které rozhodně nebyly konvenční, technickými přejímkami ale nakonec prošly. Přiblížíme vám jeden po druhém, do jednoho jsou to geniální tance na hraně pravidel.

Ford Focus WRC s „nárazníkem plným vzduchu”

Mistrovství světa v rally je známé nejdůvtipnějším podváděním ze všech soutěží. Představení vychytralých modifikací začneme u Fordu, konkrétně Focusu WRC pro rok 2003, který na první pohled nebyl oproti konkurenčním strojům ničím zvláštní. Jenže na ten druhý...

Focus měl zvětšený zadní nárazník, pod kterým se ukrývala nádrž z 2mm silného titanu o objemu 45 litrů. Schránka byla připojena titanovou trubicí o průměru 30 mm a elektronickým ventilem se naplňovala tlakovým vzduchem z turbodmychadla. V případech, kdy dochází k úbytku potřebného množství vzduchu pro turbo, přišla na řadu nádrž. Na základě předepsaného 34mm restriktoru se všechny vozy WRC držely omezeného výkonu, turbo nemohlo dodávat všechen potřebný vzduch, který motor pro svůj potenciál požadoval. S 45litrovou schránkou stlačeného vzduchu řídící jednotka otevřela ventil a do motoru proudilo dostatek vzduchu, který hned zvýšil výkon.

Čím více vzduchu se do motoru dostane, tím vyšším výkonem se odvděčí. Původně vzduch prošel přes nutný 35mm restriktor, vůz splňoval požadavky pravidel. U FIA to prošlo, ale jen dočasně - později bylo toto zařízení zakázáno zvláštním předpisem.

Nissan Skyline R31 a na oko použitá váha vzduchu

Nissan R32 Skyline GT-R ovládal australské okruhové závody na přelomu 80. a 90. let, i díky tomu si vysloužil přezdívku Godzilla. Jeho náskok před konkurencí nevyžadoval žádné zvláštní modifikace, mezi jednotlivými australskými týmy používajícími Skyliny se ale sváděly nelítostné bitvy, ve kterých chtěl každý vyhrát. A jeden nad ostatními rychle získal nadvládu.

Nebylo to lepšími piloty či čímkoli podobným, ale jednoduchým trikem, který spočíval v poněkud svérázném zapojení či spíše nezapojení snímače množství nasávaného vzduchu. Na konci 80. let 20. století totiž zavodní automobily skupiny A cestovních vozů v Austrálii musely být vybaveny homologovanou váhou nasávaného vzduchu, která měřila a limitovala množství, respektive hmotnost nasávaného vzduchu, který motor nasaje při práci. Ve výsledku tak omezuje maximální výkon, neboť poměr vzduchu a paliva putující do válců je určující. V Gibson Motorsport ale jejich Skyline GTS-R upravili tak, že jednoduše přišroubovali snímač vzduchu do motorového prostoru s nasazeným napájecím konektorem, ale jeho výstup už nikam nepřipojili. Protože pravidla hovořila jen o tom, Že musí být v motoru umístěn, nikoli však, že musí zapojen. Vlk se nažral a koza zůstala celá, předpisy nikdo neporušil a Gibsonu to prošlo. Ale pochopitelně jen do chvíle, než byla pravidla zpřesněna...

Váha vzduchu v motorovém prostoru, ale nekomunikující s elektronikou motoru může být také cesta, jak pravidla respektovat a přesto mít technicky navrch nad konkurencí

Motor Volva pro BTCC s přepracovanou hlavou

Závodní auta Volva pro seriál BTCC byla v 90. letech velmi oblíbená pro svůj originální zjev proti zbytku startovního pole - byly to kombíky. A nevšední vzhled některá auta podpořila nevšedním motorem. Existovalo omezení BTCC o tovární podobě motoru a dostupných modifikacích. Auta musela dostat sériovou hlavu motoru a možnosti jejích úprav byly dramaticky omezeny.

Konstruktéři mohli sáhnout po větších ventilech, ale to bylo tak všechno. Nemohli měnit úhly ventilů a přidávat jakékoli součástky, ale nikdo nezakázal odebírat součástky nebo upravit úhel hlavy vůči bloku motoru. Technici firmy TWR tak skoro úplně rozsekli celou horní polovinu hlavy válců a sešroubovali ji podle vlastního uvážení s většími ventily a povolenými vačkami. Úhel ventilů musel zůstat stejný, ale úhel mezi hlavou a blokem nikdo neřešil. Nový kompresní poměr 13,5:1 vyrobil nejvyšší výkon startovního pole - místo standardních cca 260 koní dával motor Volva najednou okolo 325 koní. A vůz byl k neporažení.

Po každém závodě se diskutovalo o těchto úpravách, ale vždy komisaři museli uznat neporušení sepsaných pravidel. Tato nařízení měla ušetřit finanční náklady pro zúčastněné stáje, protože týmy jinak snadno mohly investovat statisíce do výroby jedné specifické hlavy. Takto sice použily sériový díl za pár tisíc, investovaly ale statistíce do jeho úprav. Tohle úplně nevyšlo - dohodnuté podmínky zůstaly splněny a ostatní týmy se postupně musely přizpůsobit...

Upravený motor pro rychlé Volvo BTCC je velmi pozoruhodný projev tance na hraně pravidel

Snaha vedení o ušetření nákladů je zdůrazňována i v ostatních automobilových soutěžích. Tvůrci pravidel jsou nekompromisní a snaží se obsáhnout všechny části automobilů, ale to právě vede k utrácení daleko větších nákladů za vývoj alternativních řešení, jako jsme viděli výše například u Volva. I dnes jsou auta jistě vybavena různými zlepšováky, na kterých pilně pracují ti nejlepší technici. Je jen otázkou času, kdy vyplynou na světlo světa...

Zdroj: Stav-Tech@Facebook

Mirek Mazal