Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dnes jej vnímáme jako fiasko, jako memento jednoho velkého nezdaru. Faktem ale je, že moderní Maybachy byly neskutečně propracovaná auta.

O Maybachu jste jistě slyšeli - dnes to je úroveň výbavy nejluxusnějších Mercedesů, ale ještě před pár lety to byla samostatná značka, která chtěla nabízet auta konkurující vozům Rolls-Royce. Mercedes ji tehdy obnovil ve snaze navázat na zašlou slávu Maybachu první poloviny 20. století. Moc to ale nevyšlo, v roce 2011 zavřel krám. A ojeté Maybachy 57 a 62 se dnes prodávají za zlomek původní ceny, mnohem levněji než srovnatelné Rollsy Phantom.

Na jeden takový si posvítil i kolega Doug DeMuro, který prozkoumat černočerný Maybach 57 S, tedy silnější verzi „krátkého” (5,7 metru...) provedení s 612 koňmi a 1 000 Nm pod kapotou. Tento konkrétní vůz je nyní k mání za asi 1,76 milionu korun, což vzhledem k jeho původní ceně vážně není mnoho. Jsou to dnes opomíjené, zatracované stroje, i pro svou podobnost s tehdejší třídou S. Představa, že jde jen o násobně dražší „eSko”, je ale naprosto lichá - jde o neuvěřitelně propracované auto, které nabízí spoustu mimořádných věcí i z dnešního pohledu. Natož pak z pohledu roku 2002, v němž se začalo prodávat.

V prvé řadě je fascinující, jak velké tohle auto je. Informaci o délce má už ve svém jméně, ale jen o tu tady nejde. Podívejte se, jak mohutný tento stroj je i vedle Douga, který rozhodně není malý - v některých momentech působí až jako SUV s tvary sedanu, je to opravdu majestátní stroj. Přes úctyhodné dimenze jsou to ale především jeho detaily, kterými dokáže ohromit.

Začněme u takové drobnosti, jakou jsou loga značky. Na kapotě jsou běžnou věcí, i když ne v podobě, kterou nelze ulomit. Také na světlech je vídáme, ale někde na plastovém dílu, ne uprostřed čoček. Světla vzadu připomínají ta na třídě S W220, ale stejná samozřejmě nejsou; žádný vnější díl tohoto auta není shodný s třídou S W220, i když to tak na první pohled může vypadat. Kdo by čekal, že jako jedna velká obrysovka bude svítit celý červený pás pod víkem kufru, bohužel by se pletl. Přesto jsou ale zadní obrysovky vážně velké.

Loga Maybachu najdeme leckde. A to hlavní nedá kůži lacino

Za zmínku zvenčí stojí také dva brzdové třmeny - oba čtyřpístkové - na každém kotouči předních brzd. Není to nic složitějšího, než jak to vypadá, prostě aby auto lépe brzdilo. To se hodí u mastodonta, který nejenže váží 2,7 tuny (skutečně je těžké skoro jako Hummer nebo dva dnešní kompakty), ale navíc dokáže na stovku zrychlit do 5 sekund - 612 koní motoru 6,0 V12 biturbo dokáže divy. A také solární panel na střeše, který pohání klimatizaci, když zaparkujete na slunci. To abyste se vrátili do auta, ve kterém bude příjemná teplota.

Na některých detailech je patrné to, že Němci chtěli udělat něco výjimečného chvílemi snad za každou cenu. Otevírání vstupu k hrdlu palivové nádrže směrem nahoru je velmi neobvyklé a popravdě velký smysl nedávají. Nakonec i její umístění vysoko ve sloupku C je nezvyklé. Ne vše je ale jiné jen proto, aby to jiné bylo - otevřete-li okna dveří, narazíte na jejich hranách na černé lemování jako u aut s neprůstřelnými skly. Taková tady nejsou, jsou ale ne zase o tolik méně tlustá. Motivaci hádáte správně, co největší akustický komfort na palubě.

Solární panel pro permanentní vyhřívání či klimatizaci je neobvyklou věcí i dnes

Pokud tam čekáte špičkový luxus, čekáte samozřejmě správně, tohle auto stálo jako nové osmimístné sumy. Protože za jeho produkcí stojí Mercedes, tedy Němci, nikoliv Italové, nenajdete uvnitř věci ani tak divné jako ohromující svým luxusem, naddimenzovaností či pedantskou propracovaností.

Že auto má sedmnáct stovek způsobů nastavování sedaček také ne a palubní telefony byly i v té době docela běžné. Co ovšem dodnes není běžné, je 5 pamětí pozic všech (všech, i zadních) sedadel - dnes můžete být rádi za 3 u řidiče. Všechny jsou ventilované a nabízí i masážní funkci. A z místa řidiče můžete ovládat i zadní opěrky hlavy, aby řidič mohl v určitých případech lépe vidět. Něco takového nenabídlo snad žádné jiné auto od té doby.

K čemu 5 pamětí pro pozici sedadel? Protože to je víc než 3 a Maybach má všeho víc...

Pozoruhodné je množství odkládacích prostor. V každých dveřích jsou dvě přihrádky, obě uzavíratelné, a před spolujezdcem to vypadá, že jsou přihrádky dvě, leč nejsou - v té menší je umístěn telefon. A fascinující nutně musí být i množství výbavy, které v Maybachu najdete.

Adaptivní tempomat dnes není nic až tak výjimečného, ale před 15 lety ho měla právě jen auta jako Maybach. Stejně tak varování před hrozící srážkou vpředu - a prý pořád funguje. A pokud si uvědomíte, jak hlučné jsou zámky i na nových produktech VW Group, stojí za zmínku, že v tomhle autě je neslyšíte ani zevnitř, natož zvenčí. Také si všimněte, jak jemně vyjíždí čudlíky na dveřích, nevyskočí jako v plebejském autě. Tlačítka okolo voliče automatu jsou kapitolou samotnou pro sebe. Je tu samozřejmě ovládání předních parkovacích senzorů, ale vypadá to, že tohle auto umí i samo parkovat, a to jak podélně, tak i příčně.

Obvyklá v tomto voze nejsou skla, „knoflíky” ve dveřích, možnosti ovládání či řešení kde čeho. Prostě nic

Ještě zajímavější to je vzadu. Lednička v autě této kategorie není neobvyklá. Co je zajímavější, je znovu obrovské množství různých a různě velkých odkládacích prostor jen na zadních sedačkách. Jen mezi opěradly jsou dvě, k tomu přehrávač DVD a měnič CD. Třetí je v loketní opěrce nad ledničkou, čtvrtý pod ovladači čtyřzónové klimatizace pro zadní místa. A každé dveře mají další dvě schránky; jednu velkou sotva na dva doutníky, ale je tady.

Obrazovky v opěradlech předních sedadel jsou také samozřejmostí a z pravého zadního místa můžete ovládat pravou přední sedačku - to když na ní nikdo nesedí a vy chcete mít trochu víc místa na nohy. Výdechy ventilace ve středové konzoli jsou dnes běžné, i v B-sloupcích se objevují, ale většinou po jednom - Maybach má dva. A ve stropě jsou pořádně velká zrcátka i s osvětlením; to dnes najdete běžně vpředu, ale nikoliv vzadu. Budíky ve stropě pro zadní sedadla jak z letadla, které ukazují rychlost, čas a teplotu, v jiném autě nenajdete.

Pozornost věnovaná cestujícím vzadu je nezměrná

Na středové konzoli mezi zadními sedadly je pár tlačítek, které slouží jen k ovládání osvětlení. Můžete zapnout světla v celém autě, nebo jen vzadu, nebo jen čtecí lampičky na jedné či druhé straně. Také můžete regulovat intenzitu osvětlení. A všimněte si, že tato tlačítka jsou jen vpravo; vlevo jsou méně podstatné věci jako zámek nebo ovládání rolety na zadním okně. Vespod jsou držáky nikoliv na nápoje, ale na sklenky na šampaňské; držáky je přicvaknou na místě. Vepředu si řidič s cestujícím musí vystačit s držáky na láhve či kelímky, ani ty ale nejsou úplně obvyklé - vyjíždějí ve složené podobě ze spodní části středového panelu.

V akci je Maybach 57S i na dnešní poměry neuvěřitelně tichý a komfortní, je od silnice více odtažitý než třída S, což je v tomto případě dobře. Také je brutálně rychlý na svou velikost a hmotnost a také špičkově brzdí. Jenže nic z toho není oproti třídě S lepší dost na to, aby to ospravedlnilo trojnásobnou pořizovací cenu v době, kdy byl Maybach nový. Nejspíše proto nedosahoval úspěchů Rolls-Royce - byl lepší než třída S, ale ne o dost. Při dnešních cenách je ale třeba vnímat 57S jinou optikou, z za ceny mezi 1 a 2 miliony Kč je to zcela výjimečné auto...

Kompletní galerie snímků a video

Zdroj: Doug DeMuro@Youtube

Marek Bednář