Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dnešní F1 je plná trestů, které piloty posílají na různá místa startovního roštu. Jsou aspoň v souladu s pravidly, ten pro Sennu roku 1989 nebyl ani to.

Formuli 1 trápí v posledních letech řada problémů. Jedním z nich jsou penalizace za použití většího než povoleného množství určitých komponent, které je trestáno posunem pilota na startovním roštu vzad. Je to hloupé už kvůli tomu, že ony díly jsou stavěny tak, aby co nejvíce vydržely a následně jsou i obdobným způsobem používány. Na to v F1 nejsme příliš zvědaví. A jako by to samo o sobě nebylo málo, jsme v důsledku toho svědky zejména kvalifikačních klání, kdy někomu fandíme, on vyhraje a druhý den stejně startuje z 15. místa, protože jeho auto v mezičase dostalo nové to či ono. To přece není závodění.

I když se nám nelíbí, pořád je třeba říci, že do tohoto stavu přivedla ef-jedničky pravidla, se kterými všechny týmy musely souhlasit. A traťoví komisaři rozhodují striktně v souladu s nimi. Když se vrátíme o tři dekády zpět, byla Formule 1 blíže tomu, čím by měla být a na tratích jsme byli svědky podstatně dramatičtějších klání. Přesto byl právě tehdy rozhodnut souboj o titul mistra světa od zeleného stolu způsobem, který svou bizarností nemá obdobu v dřívější ani pozdější historii tohoto sportu.

Řeč je o sezóně 1989, památném to roce, ve kterém coby týmoví kolegové v barvách McLarenu sváděli boj o titul Senna s Prostem. Přesně 22. října 1989 se pak v Suzuce postavili na start závodu, který měl pro další vývoj šampionátu zásadní vliv. Senna tehdy s 16bodovým mankem na svého týmového potřeboval tento závod vyhrát, aby si udržel šance na boj o prvenství v šampionátu. Závod však nakonec nabral zcela jiné obrátky a i když jeho průběh je dobře známý, dění po něm vstoupilo do širšího povědomí o mnoho méně. A právě jemu se dnes chceme věnovat.

Na trati kraloval Senna

Zrekapitulujme si ale nejprve celý závodní víkend. Kvalifikaci vyhrál Senna před Prostem s náskokem jedné a půl sekundy. Oba dva monoposty McLarenu tak stály v první řadě startovního roštu, za nimi následovala dvě Ferrari pilotovaná Gerhardem Bergerem a Nigelem Mansellem.

Start do závodu se Sennovi vůbec nepovedl a před vjezdem do třetí zatáčky byl až třetí za vedoucím Prostem a druhým Bergerem. Před ním měl však výhodu vnitřní dráhy a ze zatáčky tak nakonec vyjížděl na druhém místě. Prost měl lépe nastavenou formuli, a tak v počátku závodu všem ujížděl. Na druhého Sennu si vyjel až šestisekundový náskok, který se o další dvě sekundy prodloužil po nepovedené Brazilcově zastávce v boxech. Tomu ale nové pneumatiky pomohly zrychlit, a tak se brzy na Prosta opět dotáhl.

Start se Sennovi nepodařil, Prosta ale v průběhu závodu znovu dotáhl

Pět kol před cílem byl tak blízko, že mohl zaútočit na první místo. V nejpomalejší zatáčce okruhu se Senna rozhodl zaútočit na brzdách. Když Prost začal brzdit, snažil se kolem něj prosmýknout vpřed, byl to ale hodně odvážný manévr. Prost to navíc zahlédl ve zpětném zrcátku a pokusil se mu cestu uzavřít. Provedl to však tak, že následovala notoricky známá kolize obou týmových kolegů.

Nehoda to ale nebyla nijak vážná. Zatímco Prost si odepnul pásy a z auta vystoupil, Senna naznačil traťovým maršálům, aby jeho auto roztlačili, aby mohl pokračovat. Ti to udělali, motor naskočil a on mohl únikovou zónou mezi zátarasy pokračovat a vrátil se zpět do závodu. Měl poškozené přední přítlačné křídlo, na trať se ale po opravě svého monopostu vrátil. Na nového lídra závodu, Alessandra Nanniniho, ztrácel pět sekund, Sennovi ale stačila pouhá dvě kola, aby Itala předjel a závod nakonec vyhrál.

Celý závod byl extrémně napínavým soubojem, který po několika zvratech vyústil v Sennovo dojetí na první místě a Prostovo nedokončení závodu. To by vzhledem k situaci v šampionátu znamenalo velmi dramatický poslední závod v Austrálii, při kterém by pouhý šetibodový náskok mohlo vynulovat jen pár míst rozdílu ve výsledkové listině. Jenže na nic takového nikdy nedošlo.

Při snaze jej předjet v závěru závodu došlo ke kolizi...

Zákulisní machinace stanovily jiného vítěze

Krátce po závodě totiž přišla Sennova diskvalifikace. A ta byla hodně diskutabilní.

Lidé si často myslí, že byl Senna diskvalifikován za kvůli onomu předjížděcímu manévru, ale to se nestalo. Můžeme se věčně přít, čí chyba to byla spíš - jestli byl Senna moc dravý, Prost zbytečně neústupný či dokonce zákeřný, nebo se to tak prostě semlelo. Komisaři ale došli snad ke správnému závěru, že vinit z nehody jen jednoho pilota nejde, a tak ani jednoho netrestali.

Dalším rozšířeným mýtem je, že diskvalifikace přišla za ono roztlačení, ale ani to není pravda. Tehdejší pravidla umožňovala roztlačení za situace, pokud se vůz nacházel v „nebezpečné pozici”. Byla to velmi vágní formulace, faktem ale je, že závodní auta obou kohoutů se nacházela kousek od trati v místě, kde monoposty brzdí z rychlostí přes 300 km/h skoro na nulu a říci, že není nebezpečné tady sát, si nikdo nedovolil. Ani za tohle tedy Senna potrestán nebyl.

Pro Sennu ale nehoda konec neznamenala a přes poškození vozu předjel i vedoucího pilota a závod vyhrál. Tedy, dokončil jej jako první

Senna byl oficiálně diskvalifikován - podržte se, i po těch letech - za zkráceni trati. To je ten nejabsurdnější možný důvod, i cokoli z výše zmíněného by šlo obhájit snáze. Senna si sice trať technicky vzato zkrátil, žádnou výhodu mu to nepřineslo. Na místě ztratil desítky sekund a auto měl poškozené tak, že první pozici si pak musel vydobýt zpět. Navíc, a to je možná podstatnější, v tu samou sezónu si v podobných situacích „zkrátili trať” i jiní závodníci na jiných okruzích. Penalizován nebyl jediný, Senna v tak důležitém okamžiku celého šampionátu ano.

Brazilský pilot tvrdil, že jde o politické rozhodnutí tehdejšího prezidenta FIA i (dnes neexistující) FISA Jeana-Marie Balestreho, který měl Prostovi nadržovat jakožto svému krajanovi - oba byli Francouzi. Ten se bránil tím, že na schůzce, kde se diskvalifikace řešila, vůbec nebyl. Přímo v Japonsku se ale objevil a jako dávný Prostův přítel byl zachycen při nejednom rozhovoru právě s později čtyřnásobným mistrem světa. A tlačit na rozhodnutí tímto směrem mohl i jinak než osobně. I kdyby ne, ke zmíněném rozhodnutí mohlo dojí i přirozeně, však také traťoví komisaři se mohou mýlit. To nejzajímavější se ale teprve mělo stát.

Pro Jeana-Marie Balestreho byl Senna floutek, Prost byl naopak jeho blízký přítel

K absurdní diskvalifikaci ještě absurdnější „trest za odvolání”

McLaren ani Senna nechtěli nechat toto absurdní rozhodnutí být, a tak se proti diskvalifikaci odvolali. Ron Dennis, šéf stáje McLaren, byl v nepříjemné situaci, musel orodovat za Sennu, který by si tak pomohl v boji proti Prostovi, který měl po sezóně odejít k Ferrari. Dennis ale svůj postup zdůvodňoval tím, že nejde o Sennu či Prosta, ale o to, že komisaři připravili tým o body, peníze za vyhraný závod i bonusy od sponzorů.

Čekalo se, že nesmyslné rozhodnutí bude zvráceno - bylo nad slunce jasné, že Senna mohl být z GP Japonska diskvalifikován za kde co, jen ne za zkrácení si trati. Komise FISA se narychlo sešla ještě před dalším závodem v Austrálii, aby do něj jezdci startovali s čistým štítem. A překvapila znovu.

Činovníci se zachovali tak, jako by z hrobu vytáhli mrtvolu, dali ji ještě párkrát lopatou a do už zajištěné rakve přidali několik nových hřebíků. Senna už byl diskvalifikován, na titul by v takovém případě matematicky nedosáhl a pokud s rozhodnutím maršálů v Japonsku byli spokojeni, stačilo jej prostě potvrdit. To se ale nestalo - komise vedená Balestrem diskvalifikaci nejen potvrdila, ale udělila navíc Sennovi pokutu 100 tisíc amerických dolarů, dala mu statut nebezpečného řidiče a udělila zákaz závodění na půl roku (který ale začal platit až po sezóně a zázračně vyprchal před startem té další...). Není to absurdní? Vrátíme-li se zpět, tohle všechno Sennovi bylo přišito za jeden souboj se stájovým kolegou, ve kterém oba poškodili svá auta a jen jeden pokračoval v závodě. Nic až tak zvláštního se tu nestalo.

Nejsme fanatičtí příznivci Ayrtona Senny, natož pak konspiračních teorií, je ale vážně těžké si myslet něco jiného, než že tohle byla obyčejná emotivní msta Balestreho, který Sennu nikdy neměl rád. Smysl nedával už původní trest pro něj a tím méně jej dávalo tak drastické zpřísnění při snaze jej zvrátit. Jako by měl Senna dostat přes prsty, že si dovolil stěžovat si. Tak či onak, vítězem závodu byl definitivně vyhlášen Alessandro Nannini (mimochodem, byl to jediný závod F1, který při svých 78 startech vyhrál), na druhém místě byl klasifikován Riccardo Patrese (oba Italové) a na třetím Belgičan Thierry Boutsen. Sennovy naděje na titul mistra světa tím definitivně pohasly.

Ron Dennis se za McLaren proti trestu ve složité situaci odvolal, komise FISA ale rozhodla neuvěřitelným způsobem

Senna situaci emotivně nezvládl. A za skutečný prohřešek nepykal

Pochopitelně, Senna byl hodně naštvaný. Na tiskové konferenci před dalším závodem řekl: „Nijak jsem nezpůsobil nehodu v Suzuce. Nebyla to má chyba, ale svedli na mě všechno. Naložili se mnou jak se zločincem.” V tom závodě mimochodem komfortně vedl, než v chaosu způsobeném deštěm naboural do Brabhamu Martina Brundla. Někteří chybu přikládali jeho frustraci, jiní nebezpečnosti samotného závodění za nastalých podmínek. Gerhard Berger byl z těch druhých a na adresu celého závěru sezóny poznamenal: „Bylo asi 100krát více nebezpečné, co jsme dělali my tady, než co on (Senna - pozn. red.) udělal v Japonsku.”

Ať už to ale bylo jakkoli, Sennovo nevyrovnání se s japonskou křivdou se ukázalo o rok později. Tehdy se znovu titíž dva kohouti - Senna v McLarenu, Prost ve Ferrari - střetli v závodě znovu a znovu nabourali. Tentokrát to ale byla Sennova pomsta. Hned v první zatáčce do Prosta naboural a oba ze závodu odstoupili. Senna tehdy hned přiznal, že to udělal schválně, že to tak měl v plánu už před startem jako pomstu za nehodu z předchozího roku.

Absurdní je, že tohle mu u komisařů i u stále vládnoucího Balestreho prošlo. Senna se tak ten rok stal mistrem světa, i když měl na konci sezóny před Proste mnohem menší náskok, než jaký měl o rok dříve Prost před ním...

O rok později v Suzuce Senna Prosta záměrně vyřadil se závodu a zásadně tím ovlivnil průběh šampionátu. Prost později řekl: „Chtěl jsem mu dát pěstí. Ale byl jsem tak znechucený, že jsem to nebyl schopen udělat.”

Anna Fišerová