Autoforum

/

Foto: Aston Martin

Mít za domem pár zajímavých aut by chtěl snad každý z nás, jen těm bohatším se to ale splní. A ti opravdu bohatí se nespokojí s málem. Když se ale naplní jejich čas, může pohled na jejich sbírku místo úsměvů budit spíš slzy.

Při cestě na chatu vždy projíždím okolo pily. Ta je plně funkční, což se ovšem nedá říci o několika náklaďácích, které se nachází na přilehlých pozemcích. Každý z nich mě pokaždé láká, abych zastavil a šel je prozkoumat. Nejde sice o výkvět západní techniky, nýbrž většinou o Pragy V3S či starší Avie, nicméně protože jsem prolézáním podobných vraků v JZD u babičky na chalupě trávil své mládí, mají pro mě tyto náklaďáky obrovskou nostalgickou hodnotu, i když vlastně nejsou moje.

Občas mě tak napadne opravdu šílený nápad, že bych zahradu okolo chaty „dekoroval“ podobným způsobem. Nejen proto, že bych se tak mohl vrátit do dětství, nýbrž bych mohl obohatit i mládí svého potomstva. To se zatím automobilovou kulturou nakazilo jen zčásti, jakkoli už má za sebou jak pár najetých kilometrů, tak i mnohé základní opravy. Ovšem možnost prolézat skrz naskrz vrakem, a to i otvory, za nimiž nestojí jejich tvůrci, nýbrž zub času, ratolestem zatím chybí.

Pokud by problémem nebyly finance, nejspíš bych nezůstal jen u jednoho vozu, ale rovnou bych začal pracovat na automobilovém hřbitově. Což možná zní bizarně, nicméně když se nad celou věcí zamyslíte, dává to smysl. Představte si, že si potřebujete vyčistit hlavu - v té chvíli zamíříte mezi letité karoserie, jenž se začínají rozpadat, a podvozky, které zarůstají do země. A vy u toho přemýšlíte, jaký příběh se za nimi skrývá.

Je mi jasné, že řada lidí by dala přednost spíš renovaci než pozvolnému „pohřbu“. Jenže po nějakých dvaceti letech práce s automobilovými veterány jsem se naučil tomu, že zachránit se sice dá cokoli, ovšem ne vždy by se o to člověk měl pokoušet. Některá auta totiž mohou být zubem času dotčena natolik, že vás jejich oprava přivede na buben. A pokud neužíváte jen originálních dílů, historická hodnota je stejně tatam.

Nevíme, jestli podobné myšlenky stály za vznikem podobného hřbitova, který nedávno objevili nadšenci provozující kanály AdamC3046, TheBeardedExplorer a Road2Rust na Youtube. Ti uvádí, že dostali povolení od majitele rozsáhlého panství, kde se jedna z možná největších sbírek rozpadajících se aut nachází. Vlastně tak prožívají můj sen, neboť mohou prolézat skrze mnohé ikony minulosti. A nejde jen o vozy mainstreamových značek, jako je Peugeot či Volvo, ale i o staré Porsche, Ferrari a Jaguary.

Přítomnost aut ze Zuffenhausenu či Maranella již může překvapit či zaskočit, nicméně na druhou stranu vozy jako Porsche 924 či Ferrari 308 nejsou až tak vzácné. Pokud tedy celou věc budeme vnímat z pohledu člověka, který si může dovolit usedlost za několik desítek milionů korun, pak dotyčné vozy jsou pro něj tím, čím je pro nás třeba Trabant. Trochu jiná písnička je ovšem spojena s původním Astonem Martin DBS.

Britského kupé totiž v letech 1967 až 1972 vzniklo pouze 787 kusů, jde tedy o jeden z velmi vzácných vozů. Navíc je evidentně v dobrém stavu, k dotažení renovace k dokonalosti tak zbývá jen malý krůček. Smutné ovšem je, že ten nejspíše udělán nebude, což je již opak toho, co bych zvolil já. Stejně jako bych Porsche 911 nezaházel starými nefunkčními vysavači. Tak či onak jsou výsledkem bizarní scenérie, podívejte se na ně na videu níže.

Zdroj: AdamC3046@YouTube

Petr Prokopec