Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Šéfové slavných automobilek bývají velmi dobře známé persóny, které ve světě aut působí celý život. Zachránce Bugatti byl bohatý bankéř, který se kvalifikoval tím, že s vlastním autem jezdil tak, jak měli jezdit lidé s Veyronem.

Když se řekne Thomas Bscher, naprosté většině lidí se nevybaví vůbec nic. Je to přitom člověk, který žil a stále žije fascinující život a bez nějž bychom se možná nikdy nedočkali dokončení vývoje prvního moderního Bugatti, přelomového Veyronu. Byl to právě on, kdo byl pověřen vedení firmy v jejích nejtěžších chvílích a to přesto, že nikdy dříve žádnou automobilku neřídil. Stačily mu čtyři věci - inteligence, řidičské schopnosti, zkušenosti bankéře a osobní bohatství, které mu dovolilo pro denní ježdění používat McLaren F1 na německých dálnicích přesně tím způsobem, jakým měl být používán tehdy budoucí Veyron.

Některé aspekty jeho vskutku pozoruhodného života začínají vycházet najevo až nyní díky britskému novináři Colinu Goodwinovi. Ten zavzpomínal na konec 90. let, kdy se po německém Autobahnu řítil za plného provozu rychlostí 346 km/h v legendárním McLarenu F1. Za volantem přitom seděl právě Bscher, který auto sám vlastnil a na německé dálnici jej takto protahoval dennodenně. A možná jej jako konkrétně nejmenovaného německého majitele znáte z příběhů o F1 jako člověka, který se od britské automobilky neustále dožadoval rozličných doladění, aby jeho McLaren fungoval při rychlých přesunech co nejlépe. Právě tento přístup k věci jej později předurčil stát se na několik let hlavou Bugatti, ale nepředbíhejme.

Nejprve si musíme představit Bschera jako takového. Narodil se v roce 1952 jako vnuk bankéře Roberta Pferdmengese, společníka u bankovního domu Sal. Oppenheim. Po studiích nastoupil u Deutsche Bank, než se stal součástí rodinné firmy a začal vydělávat velké peníze. Snadno si tedy mohl dovolit ta nejlepší auta světa, které jej nakonec uchvátila natolik, že se v roce 1995 rozhodl přehodit a stát se na chvíli profesionálním závodníkem, což pro něj dříve bylo spíše kratochvílí.

Bscher se začal profilovat hlavně v sérii BPR GT, kde se společně s Johnem Nielsenem střídal za volantem McLarenu F1 GTR. Společně přitom vyhráli evropský i světový titul, v roce 1996 pak za pomoci Petera Koxe skončili čtvrtí v 24 hodin Le Mans. O dvě léta později pak německý bankéř vyhrál evropský šampionát GT, přičemž znovu u toho bylo britské kupé. To ovšem následně vyměnil za prototyp BMW V12 LM98, se kterým v roce 1999 skončil ve čtyřiadvacetihodinovce na pátém místě.

Thomas B. opravdu neměl hluboko do kapsy, a tak silniční McLaren F1 používal i pro denní dojíždění do práce. Se svými zkušenostmi závodního pilota to tak byl jeden z mála lidí na celém světě, kteří jej používali pro to, pro co byl od začátku stvořen - pro superrychlé přesuny rychlostmi blížícími se 400 km/h. Přidejte si k tomu, že byl v blízkém kontaktu s tehdejším šéfem BMW Berndem Pischetsriederem, který se následně přesunul do koncernu VW, kde byl v roce 2002 jmenován generálním ředitelem. Pakliže víte, že přímo podléhal předsedovi představenstva Ferdinandu Piëchovi, už se vám asi začíná rýsovat, co se snad i muselo stát.

Piëch byl tehdy posedlý návratem Bugatti na výsluní, vymínil si vývoj stroje, který bude komfortní jako Bentley a rychlejší než McLaren F1, problém ale byl, že tuto představu nikdo nedokázal naplnit. Vývoj Veyronu byl velké trápení a příchod auta na trh stíhalo jedno zdržení za druhým. Když poznal Thomase Bschera, věděl, že před sebou má člověka, který dokáže firmu zachránit - bankovního manažera, který dennodenně jezdí po Autobahnu okolo 350 km/h s F1 a pedanticky „terorizuje” McLaren za každou nedokonalost, kterou se v tu chvíli auto projevuje. Kdo jiný by měl ukázat vývoji Veyronu další cestu?

Tak se stalo, že byl člověk s nulovými zkušenostmi s vedením automobilek pověřen vedení jedné z nejslavnějších automobilových značek světa. Měl Piëchovu důvěru, takže i když německý automobilový guru toužil vyrukovat s vozem co nejdříve, Bscher si prosadil odklad, aby mohl postupně vyřešit všechny problémy, které Veyronu týkaly. Tedy mj. ty s přehříváním 16valcové pohonné jednotky, se vztlakem nebo praskáním pneumatik. To se mu povedlo a jak můžete vidět na dobových záběrech níže, byl to on, kdo hotový Veyron představil světu a dovolil mu přepisovat jeden světový rekord za druhým. Bez Bschera by dost možná žádné moderní Bugatti nebylo - těžko si představit člověka více kvalifikovaného k dokončení tak náročného úkolu.

Mnozí jiní by v tu chvíli zůstali u vesla po další léta, Bscher nikoli. A tak poté, co koncern VW opustil kvůli názorovým rozdílům s Piëchem v roce 2006 Pischetsrieder, odšel také Bscher a začal se pro změnu věnovat hoteliérství. V tomto oboru již tak úspěšný nebyl a v roce 2013 jej opustil.

A co jeho McLaren F1? Jak jsme již naznačili, ten používal v 90. letech, kdy se věnoval hlavně obchodům na burze a každodenně dojížděl ze svého domu v Kolíně nad Rýnem do Frankfurtu. Původně mu k tomu sloužilo Porsche 911, nicméně později Bscher zjistil, že za pomoci McLarenu dokáže zkrátit čas vyhrazený na cestu z jedné hodiny a 20 minut jen na hodinu.

Následovala tedy koupě vozu se šasí č. 022, které během pravidelné péče dostávalo do kolen všechny zaměstnance britské značky. Když totiž McLaren stáhl data z řídicí jednotky, zjistil, že Bscher jezdí každý den po německém Autobahnu rychlostmi přes 320 km/h. Sám bankéř si pak jednou u značky postěžoval na nepravidelný chod pohonné jednotky při 317 km/h. Ani tak ovšem prý nemohl polevit své pravé noze.

Asi nejextrémněji využívaný McLaren F1 všech dob Bscher nakonec prodal, nicméně ve své sbírce si ponechal oba závodní speciály GTR (šasí č. 03R a 22R), se kterými se proháněl na závodních okruzích. S britskou automobilkou je tak i nadále v úzkém kontaktu, jakkoliv do kolen jí už nedostává. Jeho příběh tak má poněkud šťastnější konec než ten Pischetsriederův. Také on byl totiž majitelem F1, vůz však při havárii kompletně zničil.

Byl to také závodník, soutěžil hlavně s McLarenem F1 GTR...

...a BMW V12 LM98

Hlavně díky této kombinaci vlastností a jeho pedantickému přístupu k dolaďování McLarenu F1 dle jeho představ se kvalifikoval na post šéfa Bugatti, které začal řídit v nejtěžším momentě jeho moderní existence - tehdy firma nevěděla, kudy kam s vývojem, pod vedením Bschera ale všechny problémy vyřešila a sám Thomas B. mohl auto vítězoslavně představit světu. Když misi splnil, firmu opustil a věnoval se opět jiným aktivitám

Inspirace: DriveTribe

Petr Prokopec