Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vstup Michaela Schumachera do F1 není fascinující až tak kvůli jeho výkonům, ale spíše okolnostmi, které ho provázely. Je to úžasný kus historie.

Michael Schumacher v posledních letech plní stránky médií hlavně v souvislosti se zraněními, která utrpěl na lyžích už skoro před čtyřmi léty. Zprávy o jeho stavu jsou kusé a nejasné, i bez znalosti jeho aktuální kondice ale Schumi zůstává v našich myslích zapsán jako jeden z nejlepších závodních pilotů historie tohoto světa. Co všechno dokázal, víme všichni - je to sedminásobný mistr světa F1, který drží tolik rekordů tohoto sportu, jako nikdo jiný. Nějak to ale muselo začít. A to „nějak” vyvrcholilo skoro na den přesně před 26 léty způsobem, který by neměl být zapomenut.

Celý příběh se odehrával okolo velké ceny, která se v téměř totožném termínu koná i letos - Grand Prix Belgie na okruhu ve Spa Francorchamps. Jeho okolnosti jsou dodnes fascinující a ukazují, jakou souhru událostí potřebuje i tak mimořádně nadaný pilot, aby se do Formule 1 dostal a postupně si vyšlapal cestu až k sedmi mistrovským titulům. Můžete namítnout, že bylo jen otázkou času, než by se Schumi do F1 propracoval, než by předvedl svůj um a usedl za volant některého ze špičkových vozů. Zní to rozumně, ale muselo to tak být? Sami zvažte, kolik ozubených kol tady muselo zapadnout do sebe, aby se stroj s iniciály M. S. rozjel naplno.

V roce 1991 byla belgická GP v plánu na 25. srpen a Schumacher neměl s F1 ještě týden před jejím startem nic společného. Jeho osud velké hvězdy motorsportu začal o něco dříve nevědomky lajnovat jeden z pilotů stáje Jordan - Belgičan Bertrand Gachot, který ten rok usedal do monopostu týmu po boku Itala Andrey de Cesarise. Najednou ale ze sestavy vypadl a to je pozoruhodný moment číslo jedna, bez kterého by se nic dalšího nestalo.

Gachot se totiž o pár měsíců dříve pohádal s taxikářem a do obličeje mu nastříkal slzný plyn. Zdálo se to být banalitou, Gachot ale stanul před soudem. Všichni čekali pokutu nebo podmínku, však Gachot měl přímo ze soudního přelíčení asi týden před belgickým závodem vyrazit do Monzy na testování pneumatik. Jenže byl odsouzen k několikaměsíčnímu nepodmíněnému trestu s nástupem ihned.

Jordanu tak najednou chyběl pilot a jeho náhrada byla hledána dost narychlo. Eddie Jordan, majitel týmu, navrhoval bývalého šampiona Kekeho Rosberga (otce loňského šampiona Nica), další návrhy byly Stefan Johansson a Derek Warwick. Všichni tři ale chtěli za start odměnu, kterou Jordan platit nechtěl. A tak tým hledal dál. Manažer Trevor Foster a designér Gary Anderson se v tu začali přimlouvat za sotva známého 22letého pilota z Německa, nějakého Schumachera.

Do hledáčku se jim dostal snadno - už na zprávu o Gachotově uvěznění reagoval Willi Weber, tehdejší i pozdější Schumacherův manažer. Volal Jordanovi a Schumachera mu nabízel, ovšem ten zprvu moc přístupný nebyl. Zeptal se ovšem, jestli Michael na Spa-Francorchamps už někdy jel, na což Weber odpověděl, že asi stokrát. A to byl pozoruhodný moment číslo dvě, bez nějž by na Schumiho debut též nemuselo dojít - talentovaný obchodník Weber jednoduše lhal a využil faktu, že Schumacher nedaleko od Spa strávil většinu života, tak to dávalo smysl. Faktem ale bylo, že Schumi do té doby ve Spa nebyl ani jednou.

Jordan po tomto kontaktu a přímluvách Fostera s Andersonem souhlasil s tím, že se s Weberem a Schumacherem sejdou v Silverstone. Tam posadili Michaela do monopostu F1, aby ukázal, co v něm je. Hned z pit lane za to mladý Němec pořádně vzal. V prvním kole v šikaně u výjezdu z pit lane dostal smyk, ale chytil ho a projel zatáčkou jako v rallye. Nakonec místo „pár” kol zůstal na trati kol sedm a prý mu museli postavit do cesty člověka, aby ho donutili zajet zpátky do boxů. To je pozoruhodný moment číslo tři - Schumacher nejenže prokázal své mistrovství, ale i hlad po úspěchu, snahu jít si za svým stůj co stůj. A to na Jordana udělalo dojem především.

Eddie tedy měl druhého řidiče pro závod ve Spa. Zapadaly i jiné okolnosti - skrblík Jordan uvítal také fakt, že náklady na start pokryje Mercedes, u kterého tehdy Schumacher závodil s prototypy skupiny C. Náklady činily 150 tisíc liber, hodně peněz i dnes, a dalšími sponzory se staly firmy Dekra a Tic Tac. Ti všichni věřili, že řidič, který ve Spa „jel asi stokrát” v královské disciplíně okruhových závodů ohromí svět a investované peníze jim vydělá zpět.

Než se tak skutečné stalo, došlo k pozoruhodnému momentu číslo čtyři, který je dnes tradován s nepřesnostmi. Stalo se to ale takto - Trevor Foster před závodem požádal de Cesarise, aby vzal svého nového kolegu po Spa normálním autem a okruh mu ukázal. Ten si ale na Schumachera nenašel čas, však koho by zajímal nějaký konkurenční zelenáč. Mladého Němce to ale nerozhodilo, a tak vytáhl kolo a na okruh se podíval sám. Objel dvě kola, vrátil se do boxů a se svým manažerem odjeli přenocovat do hostelu poblíž, protože žádné lepší ubytování jim ani přes nemalý rozpočet zajištěno nebylo.

Další den přišla kvalifikace a Schumacher se dostal na sedmé místo. Byl rychlejší než de Cesaris, ale nejen to - překonal také např. Martina Brundla nebo Miku Häkinnena, který do tohoto závodu rovněž nastoupil. Na prvního Ayrtona Sennu ztrácel jen necelé tři a půl vteřiny. Právě tady přišel zlom. Schumiho výkon v kvalifikaci - a to svět ani nevěděl o jeho nulových předchozích zkušenostech s tímto okruhem - ohromil mnohé a nejvíce pak jednoho člověka, na kterého ještě dojde řeč.

V závodě to tehdy už to ale tak krásné nebylo. Start se Schumacherovi povedl perfektně, ovšem za cenu velkých nároků na spojku. Tehdy se startovalo před šikanou La Source, ne až za ní jako dnes, a v téhle šikaně Schumacher přišlápl spojku, aby zabránil nedotáčivosti. Prý to na ni bylo příliš, ještě před Eau Rouge se rozsypala a Schumacherovu první jízdu v závodě F1 rychle ukončila.

Jeho výkon v trénincích a kvalifikaci ale znamenal, že na zbytek sezóny roku 1991 ho naverboval Fabio Briatore do stáje Benetton. S tou také získal své první vítězství v závodě F1, shodou okolností ve Spa v roce 1992, jen o rok později. A také svůj první titul mistra světa, a to už v roce 1994. V roce 1996 přestoupil do Ferrari, kde se stal jednou z největších hvězd Formule 1, idolem a zároveň motivací mnoha závodníků i „obyčejných” automobilových fandů.

Nic z toho se nemuselo stát, kdyby jeden pilot nerozvážně nenastříkal slzný plyn do očí taxikáře, kdyby se o pár měsíců jeden soudce špatně nevyspal, kdyby jeho manažerem nebyl člověk, který věřil v jeho schopnosti tak moc, že lhal, kdyby se do něj nerozhodly investovat firmy, které též musely věřit, kdyby... Byla tu spousta podmínek, které nemusely být splněny, ale byly. Schumacher se do F1 dostal, zazářil a všechno další už je historie, kterou připomeneme jediným faktem - Schumi za svou kariéru získal více vítězství v závodech, než všech dalších umístění od 4. místa dále, přesný poměr je 91:84. Něco takového už možná nikdo nikdy nezopakuje...

Marek Bednář