Autoforum

/

Foto: Jaguar

Dnešní optikou skoro neuvěřitelný příběh se odehrál začátkem 90. let, kdy skoro tato značka pomalu neměla co prodávat. A také skoro nic neprodávala. Přesto Jaguar nenapadlo nic lepšího, než se pokusit prorazit mezi výrobci supersportů, dvakrát.

Dnes Jaguar nabízí spoustu aut. V jeho portfoliu najdeme několik kupé, sedany, kombík i SUV. Spolu se sesterským Land Roverem je to docela velká automobilka vlastněná obřím indickým konglomerátem Tata, přesto by ji nenapadlo pustit se do výroby čehokoli opravdu úzkoprofilového.

Na začátku 90. let minulého století Jaguar nenabízel v podstatě nic. Jeho modelová paleta sestávala jen z tehdejšího, nikterak ohromujícího XJ a jeho několika variant. Prodeje tomu odpovídaly - například ve Spojených státech Jaguar v roce 1991 prodal jen 9 tisíc aut a o rok později ještě méně. Jsou to dodnes nejhorší prodejní výsledky firmy za poslední 35 let, přesto tehdy Brity napadlo, že by mohli prorazit mezi výrobci nejrychlejších supersportů planety. A tak veškeré své úsilí vložili do dvou modelů, které se do historie zapsaly jako dva z největších prodejních průšvihů historie aut.

Ten známější si říkal XJ220 a asi ho nemusíme nikterak zvlášť představovat. Svého času (konkrétně v letech 1994 až 1998) šlo ostatně o nejrychlejší automobil světa, který byl do Guinnessovy knihy rekordů zapsán s hodnotou 349,4 km/h. Zároveň šlo také o vůz, který až do roku 2000 držel nejrychlejší čas mezi produkčními automobily na Severní smyčce Nürburgringu, Zelené peklo totiž zdolal za 7 minut a 46 sekund. Po technické stránce to tedy byl výjimečný stroj, přesto pro Brity představoval velké zklamání.

Důvodů, proč Jaguar XJ220 selhal tam, kde měl excelovat, bylo hned několik. V prvé řadě se neskutečně navyšovala cena, stejně tak se prodlužoval vývoj. Největší „zradu“ ovšem zákazníci viděli v pohonném ústrojí, které u produkční varianty počítalo s přeplňovaným šestiválcem. Koncept ovšem sliboval atmosférický dvanáctiválec, jímž se chlubil i předchozí Jaguar XJR-15. A právě na tento vůz dnes zavzpomínáme především, neboť šlo o ještě větší fiasko. Tak velké, že si na něj dnes málokdo vzpomene.

I v tomto případě přitom musíme smeknout před jeho technickou propracovaností. Jaguar totiž při jeho vývoji vycházel ze závodního speciálu XJR-9, se kterým v roce 1988 vyhrál 24 hodin Le Mans. Silniční verze dokonce dostala řadu komponentů, jenž byly převzaty přímo z okruhové verze. Řeč je kupříkladu o brzdách AP Racing, ačkoliv ty byly spojeny s měkčími destičkami určenými k silničními využití.

Řada dalších prvků byla závodním speciálem přímo inspirována, což platí zejména o karbon-kevlarovém šasí a karoserii. V tomto ohledu je XJR-15 opravdu výjimečné, jde totiž o vůbec první silniční vůz světa, který dostal do vínku karbonová vlákna v takové míře. Teprve po něm totiž dorazil podobně koncipovaný McLaren F1.

Zmínka o dalším kdysi nejrychlejším voze světa není náhodná, stejně jako v případě „ef-jedničky“ měl také u Jaguaru XJR-15 design na starosti Peter Stevens. O výrobu se pak postarala divize Jaguar Sport, kterou provozovala automobilka společně se společností Tom Walkinshaw Racing. TWR se rovněž postaralo o nastavení podvozku i pohonné ústrojí, které oproti XJ220 počítalo právě s dvanáctiválcem.

Pohonná jednotka o šestilitrovém objemu produkovala 456 koní a 570 Nm točivého momentu, jenž na zadní kola přenášel šestistupňový, nesynchronizovaný manuál. To byla ultrapuristická volba, za příplatek mohli zákazníci sáhnout také po pětistupňovém manuálu se synchrony, ten ale nebyl až tak spolehlivý. Data spojená s touto převodovkou navíc nejsou k dispozici, šestistupňová skříň ovšem stála za sprintem z klidu na stovku za 3,9 sekundy a nejvyšší rychlostí 307 km/h.

Tato data jsou působivá i dnes, v roce 1990, kdy XJR-15 zamířilo k zákazníkům, však musela působit jak z jiného světa. Přesto o něj byl jen velmi malý zájem, za což mohla opravdu extrémní cena 960 165 USD v tehdejších penězích (přes 28 milionů v tehdejších československých korunách, kdy tu byl asi 3 300 Kčs). Ta byla dvojnásobná i oproti následujícímu Jaguaru XJ220 a velmi vysoká i proti tomu, za co tehdy prodávalo Ferrari svou F40. Přidejte si fakt, že vůz byl nabízen jen s volantem vpravo a nemůžete očekávat nic než propadák.

Jaguar ho ale nečekal, a tak byl jistě zarmoucen, když do roku 1992 vzniklo pouhých 53 kusů (!), které si našly majitele jen mezi extrémně bohatými lidmi, jako byl sultán Bruneje. Ještě před tím, než finální účet uzavřel, zkusil udělat kolem XJR-15 trochu více humbuku. V roce 1991 tak zorganizoval tzv. Jaguar Sport Intercontinental Challenge a pozval majitele k účasti na na speciální sérii tří závodů. Ty předcházely podnikům Formule 1 v Monaku, Silverstone a ve Spa v roce 1991 a... bylo to opět fiasko obřích rozměrů

Přihlásilo se 16 majitelů, to bylo překvapivě mnoho, očekávaný zájem publika se ale nedostavil. Aby Jaguar nažhavil diváky, před posledním závodem ve Spa vyhlásil, že jeho vítěz dostane kromě trofeje i odměnu 1 milion dolarů. Účastníci, vesměs dobří obchodníci, se ale v reakci na to začali domlouvat, kdo koho případně zablokuje či nechá vyhrát, aby si onen milion pak mohli rozdělit. Jaguar se to dozvěděl a vymyslel ještě jeden „tuning” - konec závodu může přijít kdykoli mezi 1. a 20. kolem, na která byl vyhlášen.

Výsledkem byla obří mela, kdy každý chtěl být za každou cenu pořád první, protože nevěděl, které kolo bude poslední. Bylo jim nakonec to 11., kdy vedl Němec Armin Hahne. Právě on si odnesl 1 milion dolarů, takže XJR-15 tak měl vlastně zadarmo a ještě mu zbylo něco na benzin. Vysněná pozitivní publicita pro Jaguar se ale nedostavila, XJR-15 se dále neprodával a jeho výroba byla o rok později ukončena.

Je bizarní, že ve stínu tohoto neúspěchu Jaguar napadlo zopakovat prakticky totéž s XJ220 jen o další rok později. Britové prý tehdy chtěli být „cool” za každou cenu a udělat rázný krok mezi respektované značky mezi výrobci supersportů. Spíše tím ale udělali rázný krok směrem k propadlišti dějin a je skoro zázrak, že v něm neskončili. Člověk musí divit, kde miniaturní Jaguar té doby bral na takové eskapády peníze...

Pokus o zvýšení povědomí o XJR-15 skrze tzv. Jaguar Sport Intercontinental Challenge byl obzvláště tragikomický, auto poslal definitivně do propadliště dějin. Foto: Jaguar

Zdroj: Jaguar

Petr Prokopec