Home > Rubriky a sekce > Fascinace a historie > Článek
VW úspěšně koupil řadu automobilek. Když ale v roce 1998 převzal Rolls-Royce, narazil
13.1.2019 | Petr Miler
Poslední dekády existence koncernu VW jsou plné úspěšných akvizic. Na mapu automobilového světa dostal Škodu, ozdravil Lamborghini, vrátil úroveň Bentley. Jen jednou pohořel.
Automobilky Bentley a Rolls-Royce si dnes konkurují a konkurovaly si v podstatě vždy. Také ale po většinu dobu své existence spadaly pod jednoho majitele, neboť aktiva konkurenčního Bentley Motors převzal už v roce 1919 právě Rolls-Royce. Pod jednou střechou měly být obě firmy dodnes, ale není tomu tak - Bentley teď patří Volkswagenu a Rolls-Royce BMW. Okolnosti, které k tomu vedly, ale nebyly zdaleka tak přímočaré, jak se z dnešního pohledu může zdát.
Kdyby vše šlo tak, jak si kdysi představoval Ferdinand Piëch, k odloučení obou značek by nikdy nedošlo a na „koncernových večírcích” bychom byli svědky i premiér nových Rolls-Royců. Jenže se to neděje a když vezmeme do úvahy, jak byl VW při přebírání jiných automobilek právě hlavně za Piëchovy éry úspěšný, je třeba se ptát, proč to v tomto případě skončilo fiaskem.
Abychom vše rozmotali, musíme se vrátit do roku 1998, kdy obě automobilky stále patřily jedné firmě - Vickers PLC. Ta koupila Rolls-Royce Motors v roce 1980 a právě Rolls-Royce Motors, dnes již neexistující společnost, produkovala v továrně v britském Crewe vozy značky Rolls-Royce i Bentley. A hlavu s odlišnostmi si příliš nelámala - pokud jste si někdy spletli Rolls-Royce Silver Spirit s Bentley Mulsanne z let 1980 až 1992, je to proto, že to bylo v podstatě stejné auto. A nebylo ani zdaleka jediné.
Firma Vickers ale nebyla se svými automobilovými aktivitami bůhvíjak úspěšná, a tak se v roce 1998 rozhodla je prodat. Objevili se dva zájemci - BMW a Volkswagen. Ten první nabídl za Rolls-Royce Motors 340 milionů liber (tehdejším kurzem 19,44 miliardy korun). Ten druhý, ovládaný už zmíněným Ferdinandem Piëchem posedlým touhou udělat z Volkswagenu největší automobilku světa, ale nabízel mnohem více - 430 milionů liber, tedy asi 24,59 miliardy korun. Bentley a Rolls-Royce prostě chtěl, a tak i když Vickers původně zamýšlel prodat Rolls-Royce Motors konkurenčnímu BMW, finanční stránka věci zavelela jinak. Obě automobilky tak byly prodány Volkswagenu.
Celá akvizice ale měla háček, obrovský háček. Ferdinand Piëch není hloupý a při podpisu smlouvy si ho byl dobře vědom, jeho velikost ale zjevně podcenil. VW sice koupil veškeré patenty, designy, jména, modelů i továrnu v Crewe s veškerým vybavením, sošku Spirit of Ecstasy a tvar přední masky Rolls-Royce, ale nikoliv právo nazvat auta „Rolls-Royce” a dát jim logo dvojitého R.
Tyhle dvě klíčové věci držela od roku 1971 firma Rolls-Royce PLC, výrobce leteckých motorů a automobilce je - nikoli nepodobně švédskému Saabu - propůjčovala. Tehdy se v rámci snahy britské vlády zachránit Rolls-Royce před bankrotem automobilka oddělila od zbytku RR a stala se Rolls-Royce Motors, kdežto zbytek, zabývající se zejména motory pro letadla, pojal jméno Rolls-Royce PLC. Spolupráce byla samozřejmá, stejně jako sdílení loga, ale práva obou firem přesto nebyla totožná - Rolls-Royce Motors nemohlo se jménem a logem samo nakládat.
VW očekával, že od Rolls-Royce PLC bude mít jméno a logo k dispozici i nadále, jenže tato firma měla dobré vztahy s BMW - obě společnosti spolupracovaly na řadě projektů, zejména pak na výrobě menších letadel. BMW také už nějakou dobu dodávalo motory pro Rolls-Royce Silver Seraph a pro tehdejší Bentley Continental. A tak Bernd Pischetsrieder, v tu chvíli šéf BMW, dostal šibalský nápad - koupit od Rolls-Royce PLC za zády Volkswagenu práva ke jménu a logu Rolls-Royce. Britové neprotestovali, a tak se přesně to stalo - za relativně směšných 40 milionů liber, tehdejším kurzem asi 2,29 miliardy korun, poskytli práva bavorské automobilce.
Volkswagen se rázem ocitl v pasti - k Bentley měl všechno, ale k Rolls-Roycu jen skoro všechno. A většina z toho, co koupil, pro něj byla v tu chvíli téměř bezcenná, nové modely by stejně musel od základu vystavět sám. Navíc se objevil ještě jeden zádrhel - BMW dodávalo Rolls-Royce Motors motory k některým modelům a kontrakt umožňoval Němcům bez udání důvodu zastavit dodávku motorů pro vozy Rolls-Royce a Bentley s dvanáctiměsíční výpovědní lhůtou. Kdyby to BMW udělalo, Volkswagen by neměl dost času upravit britské vozy na motory Volkswagenu a produkce by se musela minimálně na nějaký čas zastavit. Piëch se tak rázem ocitil v jím příliš nepoznané pozici - tahal za kratší část provazu.
Možná si pamatujete Piëchova slova o tom, že „stejně chtěl jen Bentley”. Ta mohla, ale také nemusela být přesná. Klidně to mohla být spíš snaha o bagatelizaci zádrhelu, který tvořil fakt, že práva na jméno a logo RR drželo BMW a on neměl páky, jak konkurenční automobilku přimět jednat podle jeho vůle. A tak se muselo hledat jiné řešení.
Rozběhla se tedy jednání mezi Piëchem, Pischetsriederem a Sirem Ralphem Robinsem, ředitelem Rolls-Royce PLC. Piëch věděl, že Robins je velký spojenec Pischetsriedera a že tedy nebude mít snadnou vyjednávací pozici. Přesto všechny tři strany došly k řešení.
BMW propůjčilo Volkswagenu práva na jméno a logo Rolls-Royce a zavázalo se dodávat motory do roku 2003, kdy měla končit výroba Silver Seraphu. Volkswagen naopak prodal zbytek duševního vlastnictví Rolls-Royce Motors, tedy zejména sošku Spirit of Ecstasy a tvar přední masky Rolls-Royce s tím, že je BMW začne používat právě v roce 2003.
Továrna v Crewe zůstala Volkswagenu a stala se sídlem Bentley Motors Limited, firmy vlastněné Volkswagenem. BMW si muselo pro Rolls-Royce vybudovat novou továrnu, která nakonec vznikla v Goodwoodu, nedaleko dějiště proslulého Festivalu rychlosti.
Pro Piëcha byla tato dohoda v každém případě drahým a především ponižujícím výsledkem podcenění soupeřů. „Raději bychom si nechali obě značky. Cena by byla výrazně nižší, než jakou ve finále zaplatíme,” řekl novinářům k hotové dohodě v červenci 1998. Akciové trhy to viděly podobně - hodnota akcií BMW po uzavření dohody vzrostla. Naopak hodnota akcií Volkswagenu poklesla i přes oznámení očekávání velkých zisků za rok 1998.
Jako poražený sice tehdy odešel Volkswagen, ale pro BMW, automobilku výrazně menší a „chudší” než Volkswagen, tahle dohoda také nebyla tak snová, jak se na první pohled může zdát z oné částky 40 milionů liber. Muselo vybudovat novou továrnu a muselo pro ni z Crewe získat aspoň část zkušených mistrů z výroby, aby aspoň trochu zachovalo dědictví „starých dobrých Rollsů” a aby se kvalita dále zlepšovala. Tyto snahy ale byly úspěšné, protože už Phantom představený roku 2003 byl úspěchem; i jindy až nemístně kritický Jeremy Clarkson o něm v Top Gearu před lety řekl, že to je skutečný Rolls.
Firma Rolls-Royce Motors zanikla v roce 1998 a jejím přímým nástupcem není Rolls-Royce Motor Cars, nýbrž Bentley Motors Limited, třebaže firma tohoto jména vznikla už v roce 1919. Rolls-Royce Motor Cars je jméno výrobce aut Rolls-Royce, vlastněného automobilkou BMW, a je to firma vzniknuvší až v roce 1998, při poněkud násilném oddělení RR od Bentley.
Firma Rolls-Royce Motors byla v roce 1997 schopná prodat asi 1 900 aut ročně, z čehož asi 70 % tvořily vozy značky Bentley. Dnes prodává Bentley Motors Ltd. pod křídly Volkswagenu přes 10 tisíc aut ročně. Firma Rolls-Royce Motor Cars v roce 2018 prodala přes 4 100 automobilů, vůbec nejvíce v historii značky. Svým způsobem tak jde o dvojitý úspěch.
Piëch, možná ohromen tím, že jej Pischetsrieder vyšachoval a ještě si z toho dělal legraci (s nadsázkou říkal, že to byl zřejmě jeho šarm, který se zasadil o náklonnost Rolls-Royce PLC), později tohoto manažera přetáhl do Volkswagenu, který po léta, s poněkud menšími úspěch vedl. To už je ale trochu jiný příběh...



Když Piëch v roce 1998 koupil Rolls-Royce a Bentley, ještě se smál a o chvíli později s nadšením představoval akvizici akcionářům. Později jsme jej ale mohli vidět pózovat už jen s Bentley...
Robbins, Pischetsrieder a Piëch se na společné fotce po uzavření dohody všichni smějí, opravdu do smíchu tady ale bylo jen tomu uprostřed
Rolls-Royce Silver Seraph, vyráběný Volkswagenem v letech 1998-2002. Velká podobnost s Bentley Arnage té doby není náhodná
Bentley Arnage (na fotkách verze Red Label) zůstal ve výrobě mnohem déle než sesterský Silver Seraph výše
Bleskovky
Hybridní Porsche 911 je znovu zdrojem zklamání, v klání s tuctovějším BMW neexcelovalo ani v tom, v čem mělo
před 9 hodinamiStarý dobrý osmiválec ve srovnání rozstřílel novou Teslu Model 3 Performance. Nechal ji v prachu úplně ve všem
včeraNový Dodge Charger se poprvé ukázal na veřejnosti jako čtyřdvířko, bez „elektrického stigma” sklízí potlesk
29.3.2025
Nejnovější články
Evropské automobilky chtějí zpátky do Ruska. Renault má šanci, VW tam rozprodávají díly za pakatel. Převodovky za 12, motory za 17 tisíc
před 2 hodinamiČínské Ferrari za cenu Škody se ukázalo na nových fotkách. To bude teprve hit, nabídne 26 typů litých kol
před 3 hodinamiKorejci ukázali nový palubní systém svých aut. Vypadá jako kopie přes 10 let starého systému Tesly
před 5 hodinamiČerpací a dobíjecí stanice nejsou zdaleka to samé. Že je těch druhých v Kalifornii víc než těch prvních, neznamená lautr nic
před 6 hodinamiChtěl nové BMW řady 7 a neměl na něj, tak si ho nechal udělat z toho 15 let starého
před 8 hodinami
Tiskové zprávy
- Mio MiSentry 12T, tříkanálová autokamera, k níž se připojíte na dálku, pošle vám upozornění a ukládá videa do cloudu
tisková zpráva - MIO uvedlo speciální SD karty pro enormní zátěž v autokamerách
tisková zpráva - Mio MiVue R850T: zrcátková autokamera s 2.5K, antireflexním dotykovým displejem a zadní kamerou
tisková zpráva - Mio MiVue C545: moderní verze 60snímkové autokamery s HDR nočním režimem
tisková zpráva - OMV a Pražská energetika otevřely společně 40. nabíjecí stanici pro elektromobily na odpočívce Mikulášov
tisková zpráva - Mio MiVue C588T: duální autokamera s pozoruhodným natáčením i ve tmě
tisková zpráva