Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Ferrari 250 GTO bezesporu patří k nejkrásnějším autům světa. A také k nejvíce ceněným - teď je tím vůbec nejdražším kdy prodaným v aukci.

Italskou značku Ferrari zná snad každý a nezáleží na tom, zda se o auta zajímá či nikoliv - automobilka s černým vzpínajícím se hřebcem na žlutém pozadí ve znaku je světoznámá. A jedním z automobilů, které jí pomohly k takovémuto věhlasu, je dozajista Ferrari 250 GTO.

Mezi léty 1962 a 1964 jich vzniklo jen 39, konkrétně 36 kusů série I a v roce 1964 tři kusy série II, která měla trochu odlišnou karoserii, takže patří k nejvzácnějším na světě. Kromě toho také byly ve své době velmi úspěšné na závodních okruzích. Forma zde tedy následuje funkci, přesto však karoserie fastback tohoto vozu jakoby mimochodem patří k nejkrásnějším na světě.

Kombinace těchto faktorů činí Ferrari 250 GTO také v současnosti těmi světově nejdražšími automobily. Před letošní přehlídkou Pebble Beach Concours d'Elegance v Kalifornii pořádala síň Bohnams aukci, kde se objevilo i jedno 250 GTO, vyrobené v roce 1962. Bylo na prodej bez rezervy, takže klidně mohlo změnit majitele za jediný dolar.

Pochopitelně se tak ale nestalo - výsledná cena byla 38 115 000 dolarů, tedy v přepočtu necelých 777 milionů korun. To jej učinilo nejdražším autem, které kdy bylo prodáno v aukci, a odsunulo loňský prodej závodního Mercedesu W196 R na druhé místo. Je to obrovská suma peněz, přesto se však tyto vozy soukromě prodávají i za větší částky. Vloni jeden kus údajně změnil majitele v přepočtu za nějakých 990 milionů korun.

Historie Ferrari 250 GTO je více než hodná zmínky. Vzniklo jako závodní vůz pro podniky jako byla čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans, kde mělo konkurovat například Jaguarům E-Type. Bylo dalším vývojovým stupňem modelu 250 GT a podle toho také dostalo označení GTO - Gran Turismo Omologato.

Na vývoji se podílely i legendy jako Stirling Moss nebo Lorenzo Baldini. Zajímavostí také je, že karoserii pro 250 GTO jako jedno z mála Ferrari nemělo na starosti žádné designérské studio, vznikla jen jako aerodynamicky funkční „skořápka” pro motor a jezdce. Pro homologaci vozu mělo samozřejmě být vyrobeno sto kusů silniční verze, Ferrari však vyrobilo jen 39 aut během tří let. Údajně však přeskakovali čísla, aby to vypadalo, že stovka GTO skutečně vznikla.

Pod kapotou vozu byl vidlicový dvanáctiválec o objemu tří litrů. Měl hliníkový blok, válce sevřené v úhlu 60°, šest karburátorů Weber 38 DCN jednu vačkovou hřídel v každé hlavě a mazání se suchou klikovou skříní. Zvládal až 9 500 otáček za minutu a přes pětistupňovou manuální převodovku na zadní kola posílal 302 koní v 7 500 otáčkách a 294 Nm v 5 500 ot./min. Díky takové síle a aerodynamické karoserii dosahoval maximálky až 290 km/h.

Špičkovým parametrům také odpovídaly výsledky - v první závodní sezóně, kde byly vozy 250 GTO nasazeny, konkurenci kompletně zdecimovaly. V divizi III šampionátu sportovních vozů s objemem přes dva litry získaly v roce 1962 maximální možný počet bodů. Vítězství v této sérii se opakovalo i v letech 1963 a 1964. Až ke konci sezóny 1964 začaly americké Daytony Cobra italské stroje porážet; zvítězily konkrétně v Le Mans a v Sebringu.

Ferrari 250 GTO ale nebylo jediným italským strojem, který se v aukci Bonhams prodal. V nabídce bylo devět dalších vzácných italských plnokrevníků, které se prodaly celkem za více než 27,8 milionů dolarů (530 milionů korun). Například 250 Mille Miglia Berlinetta, se kterou v roce 1953 v tomto závodě zvítězil Phil Hill, změnila majitele za 7,26 milionu dolarů (138 milionů korun) a formule 312 T3 z roku 1978 se prodala za 2,31 milionu dolarů (47 milionů korun).

Ceny těchto aut s největší pravděpodobností klesat už nebudou, proto je dost dobře možné, že čerstvý rekord 250 GTO bude během příštích pár let překonán. Není ale vyloučeno, že pokořitelem bude jiný exemplář Ferrari 250 GTO.

Aukční dům Bonhams prodal kromě Ferrari 250 GTO dalších devět vzácných Italů, jejich cena dohromady ale nestačila na nového rekordmana

Zdroj: Autoblog

Marek Bednář