Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dlouhých 25 let vydržel ve výrobě v několika iteracích Dodge Viper. Teď končí a kvůli nezájmu publika to není. Co vše z něj udělalo legendu?

Už nějakou chvíli víme, že Dodge Viper letos skončí. Nedávno to výrobce s definitivní platností potvrdil a teď i pouť tohoto modelu životem skutečně ukončil. Stalo se tak včera ve večerních hodinách a dozvídáme se o tom díky fotografiím šéfdesignéra koncernu FCA Ralpha Gillese. Ten se postaral o vzhled poslední generace Viperu, miluje ho a sám i jeden vlastní a prohání jej po závodních tratích. Tak trochu ho doprovodil na věčnost a i pro něj to byl zjevně bolestivý moment, jak některé snímky ukazují.

Nad osudem Viperu ale nemá smysl jen truchlit. Pozitivně lze vnímat, že vaz mu nakonec nestrhl nezájem zákazníků - toto auto se obvykle prodávalo po stovkách kusů ročně a výrobce snad nikdy nemohl mít představu, že tak drsný supersport bude posílat do světa po tisících. Důvodem pro jeho konec nebyla ani relativně vysoká normovaná spotřeba či emise, problémem je, že podle amerického nařízení musí všechna auta od modelového roku 2018 mít hlavové airbagy. A protože Viper je v podstatě pořád stejný a tedy má pořád stejně malou kabinu, v interiéru na hlavové airbagy prostě nezbylo místo.

Voda se navíc nad Zmijí nezavírá poprvé. Dva modelové roky, 2011 a 2012, se Viper nevyráběl, když automobilka ještě vyvíjela jeho nástupce a po spojení s Fiatem neměla pomyšlení na úzkoprofilový supersport. Až pro modelový rok 2013 tedy přišla generace VX a byla pojmenovaná nikoliv Dodge, nýbrž SRT Viper. Chrysler chtěl vytvořit něco jako divizi M u BMW nebo AMG u Mercedesu, ovšem šel na to spíš cestou podobnou australskému HSV a místo Dodge Viper SRT použil označení SRT Viper. To se ukázalo jako slepá ulička a Viper se od modelového roku 2015 opět jmenuje Dodge.

S logem Dodge také odjel z výrobní linky poslední vyrobený Viper, ohlížet se ale má za čím. Připomeňte si úžasných 25 let, po která se vyráběl, a možná ještě úžasnější léta před ním, po která se chystal. Tady je všechno důležité z jeho historie a rozbor pár mýtů, které se kolem něj vytvořily.

Jak to všechno začalo...

Koncern Chrysler produkoval v 80. letech auta, která skutečným nadšencům moc neříkala. Tzv. „Letter cars” se přestala vyrábět v roce 1965 a jejich nástupci, byť dnes velmi žádaní, měli vrchol v modelu Hurst Three Hundred z roku 1970. V osmdesátých letech už Chrysler nevyráběl nic, co by si mohli malí kluci nalepit jako plakát nad postel.

V roce 1988 se Bob Lutz, tehdejší generální ředitel koncernu Chrysler, rozhodl zkusit obrodit myšlenku AC Cobra. Představil svou myšlenku tehdejšímu šéfdesignérovi Tomu Galeovi - vyvinout moderní auto, které bude velmi rádo kousat, ale ve správných rukou se mu bude moci rovnat máloco jiného. Galeovi se tahle myšlenka líbila - a tak se začal psát příběh Viperu.

Protože Viper měl být duchovním nástupcem AC Cobra, jen měl být vyvinut zcela nově, nikoliv vzniknout nacpáním amerického osmiválce do lehkého britského sporťáku, k vývoji byl přizván i Caroll Shelby, který tehdy s koncernem Chrysler spolupracoval na rychlých verzích některých aut. Společně prý během půl hodiny stvořili první ideový koncept takového nového auta.

První skutečný prototyp vznikl ještě během roku 1988. Později byl postaven druhý, který se ukázal světu na autosalonu v Detroitu v lednu 1989. Vůz vzbudil ohromný ohlas, dokonce tak velký, že Chrysleru začaly chodit přímo šeky od zájemců, kteří tak chtěli rovnou složit zálohu. Automobilka je všechny vrátila, ovšem v roce 1992 začala sériový vůz opravdu prodávat - říkal si pořád Viper.

Dodge Viper je dnes poměrně známé auto, které viselo na plakátech v mnoha pokojích malých kluků nejméně po celá devadesátá léta. Všichni ví, že má pod kapotou obří motor. Ti, kteří se v autech orientují trochu více, také ví, že tenhle desetiválec začal na osmi litrech objemu, navzdory trendu downsizingu stále roste a mezi sériově vyráběnými supersporty je objemem stále na špici. Přestál i příchod Veyronu a Chironu, a to se slušnou rezervou. Existuje ovšem řada mýtů či detailů, které si zaslouží být zmíněny, upřesněny, vyvráceny.

Takhle se Dodge Viper představil na autosalonu v Detroitu v roce 1989

Viper měl pět vývojových stupňů, ale ne pět generací

Jistě, dalo by se to označit za facelifty v rámci generace, ale pravdou je, že první Viper nebyl stejný od roku 1992 do roku 2002, kdy se přestal vyrábět. První generace s označením SR měla fázi I v letech 1992 - 1995 a fázi II v letech 1996 - 2002. Až ve fázi II přišlo s vylepšením podvozku také kupé označené Viper GTS a právě tahle fáze se prodávala v Evropě pod označením Chrysler Viper.

Všechny generace Viperu i s výkony motorů

Dodge Viper RT/10 (SB I)

Dodge Viper GTS (SB II)

Dodge Viper SRT10 (ZB I)

Dodge Viper SRT10 Coupé (ZB II)

Dodge Viper GTS (VX)

První prototyp Viperu nebyl červený

Všichni známe auto s třípaprskovými koly a širokým rámem za hlavami posádky, které je oděno do jasně červené barvy. Takový vůz se představil v Detroitu v roce 1989, ale první Viper to nebyl. Úplně první prototyp byl označen VM-01, od slov Viper Mule, měl pětipaprsková kola, chyběl ochranný rám - a jeho lak byl bílý. Design byl jinak velmi podobný tomu, který se představil v Detroitu a který se pak začal prodávat, jen barva byla jiná a chyběl onen rám.

Viper si bral některé designové prvky z konceptu Dodge Izod z roku 1985...

... ale první vyrobený Viper VM-01 byl bílý

Viper se jmenuje Viper jen díky Bobu Lutzovi

Byl to Bob Lutz, kdo přišel se jménem Viper jako odkaz na AC Cobru; český význam slova „cobra” dojde každému, je to „kobra” a „viper” znamená pro změnu „zmije”. Lutz si ho ale musel prosadit navzdory vůli zbytku představenstva Chrysleru. To totiž chtělo obnovit označení Challenger, které má u Dodge slavnou historii. Lutz byl však úspěšný a možná i díky tomu dnes máme Viper i Challenger. A Viper je kousavý rváč jako Cobra a Challenger je muscle car, stejně jako původní vůz tohoto jména.

Desetiválec nepochází z náklaďáku...

Spousta lidí nad Viperem ohrnuje nos i proto, že prý má motor z náklaďáku. To ovšem není tak úplně pravda. První, bílý prototyp měl osmiválec LA vypůjčený z dodávky, ovšem jen jako provizorium, od začátku se počítalo s desetiválcem. Ten vznikl z 5,9l Magnum V8 přidáním dvou válců, což dalo dohromady V10 o objemu osmi litrů. Na vývoji tohoto desetiválce spolupracovalo Lamborghini, tehdy vlastněné Chryslerem, motor dostal jméno Viper, stejné jako auto, a do žádného náklaďáku se tehdy nemontoval, i když rodina motorů Magnum byla určena pro trucky a SUV. Ve své první verzi dával z objemu přesně 8 000 ccm 408 koní a 630 Nm.

Později v 90. letech se objevil motor 8,0 Magnum V10, který ale vyvinul Chrysler bez spolupráce s Lamborghini a který se montoval jen do pick-up trucků Dodge Ram 2500 a 3500, nikoliv do Viperu. Byl v nabídce pro druhou generaci těchto aut, vyráběnou v letech 1994 - 2003. Tenhle desetiválec měl také 488 kubických palců, tedy 8 000 ccm, ale „jen” 313 koní a 610 Nm.

Zleva dvakrát původní osmilitr, pak 8,3l ve Viperu ZB I a dvakrát 8,4l ve Viperu VX

...ale přesto se v pick-up trucku objevil

První pick-up truck s motorem Viperu byl koncept, který se představil na chicagském autosalonu v roce 1996, ale ten se nevyráběl. Do produkce šel až v roce 2004 Dodge Ram SRT-10, který měl pod kapotou Viper V10 z třetí generace Viperu. Motor měl objem 8,3 litru a dával 507 koní a 712 Nm, z nichž bylo 90 % dostupných už v 1 500 otáčkách.

Tohle byl také jediný vůz, kde člověk mohl dostat motor Viper V10 s automatickou převodovkou, a to u verze s čtyřdveřovou kabinou. Standardní malá kabina měla manuální šestikvalt. Ram SRT-10 se vyráběl tři roky s dvoudveřovou i čtyřdveřovou kabinou a vzniklo jich docela hodně, přes 9 500 kusů. Tenhle vůz také několik let držel rychlostní rekord mezi produkčními užitkovými auty. Dosáhl ho v červenci 2004 a hodnota byla 248,784 km/h.

Dodge Ram SRT-10