Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Řidiči bílých dodávek jsou na silnicích těmi nejrychlejšími obvykle jen ve svých hlavách, s tímto strojem ale mohou vládnout i ve skutečnosti. Není to žádná bláznivá přestavba, ale oficiální vývojový prototyp.

Když na silnici potkáte starší bílý Ford Transit, většinou mu nevěnujete více než letmý pohled. Je to prostě stará dodávka, tedy nic, co by bylo předmětem zájmu automobilového nadšence. O tento Transit byste ale zájem jevit měli, ať už v případě automobilových věcí hoříte pro cokoli - na pohled nezajímavý vůz je totiž ve skutečnosti svatý grál splašených dodávek. V útrobách má techniku úchvatného Jaguaru XJ220, svého času nejrychlejšího auta světa.

Když se Jaguar XJ220 v roce 1988 představil, měl vidlicový dvanáctiválec a pohon všech kol. Tohle pohonné ústrojí ovšem zůstalo jen konceptu, produkční model nakonec k nelibosti zákazník dostal šestiválec Austin Rover V64V, který také pracoval v MG Metru 6R4, rallyovém speciálu skupiny B. V Jaguaru XJ220 se v jádru tentýž motor jmenuje Jaguar/TWR JV6, protože Jaguar na vývoji XJ220 spolupracoval s firmou TWR.

Motor byl značně upravený a produkoval 550 koní a 644 Nm, které posílal pouze na zadní kola. Jak jsme již zmínili, tento fakt se mnoha zájemcům o XJ220 nelíbil a mnoho z nich tak chtěla vrátit již zaplacené zálohy a aut se nikdy nevyrobilo tolik, v kolik Britové doufali. Pravdou však bylo, že V12 nikdy neměl šanci se do produkčního modelu dostat. Jaguar už po představení konceptu zjistil, že s takovým motorem by byl problém splnit všechny potřebné emisní limity a také by hotové auto i s pohonem všech kol bylo příliš těžké, proto použil dvakrát přeplňovaný šestiválec a zadokolku.

Motor byl ale hotový mnohem dříve než šasí a bylo potřeba ho někde testovat. Tehdy se psal rok 1989 a konstruktéři vzali to první, co našli a do čeho se pohonné ústrojí chystaného Jaguaru XJ220 vešlo. A to náhodou byl tenhle bílý Transit s registrační značkou G134 XVX. Místo zadní nápravy a kusu podlahy se tedy stěhovalo ústrojí z chystaného supersportu, lepšího než Ferrari F40.

Transit-Jaguar pak směle jezdil a testoval. Dovedeme si představit, že nejeden majitel Porsche 911 byl velmi překvapen, když mu tahle bílá krabice na semaforech prostě zmizela. Ovšem, jízda rovně byla asi tak to jediné, co tohle auto v původním stavu zvládalo, protože příď byla původně kompletně sériová a vůz trpěl příšernou nedotáčivostí pod plynem. Testoval se ale motor, nikoliv podvozek, takže to stačilo.

V roce 1992 se představil produkční Jaguar XJ220, vyrobilo se ho 275 kusů a v roce 1994 výroba skončila. Kluci měli na zdech pokojů jeho plakáty, v Need for Speed proháněli za jeho volantem stroje jako Isdera Commendatore nebo BMW Nazca C2. Postupně přišlo Ferrari F50, pak Enzo, pak spousta dalších strojů, které na XJ220 dalo spoustě lidem zapomenout. A zapomnělo se i na divoký Transit, na kterém léta rostl mech na dvoře firmy TWR.

Až do dne, kdy Don Law, současný majitel tohoto splašeného Transitu a také zakladatel firmy Don Law Racing, která se specializuje na Jaguary XJ220, byl u TWR a dodávku na dvorku viděl. Do té doby byl tenhle Transit jen mýtus, nikdo si nebyl jistý, zda něco takového skutečně existovalo, vzpomíná Justin Law, Donův syn a dnešní pilot Transitu-Jaguaru. Don ho tehdy chtěl koupit, ale neuspěl.

„Museli jsme ho mít. Věděli jsme, že u TWR už nemají žádné motory pro XJ220, takže jsme si vymysleli historku, že motor nutně potřebujeme. Oni si vzpomněli, že je ještě jeden v dodávce na dvorku,” říká dále Justin Law. Koupili tuhle dodávku kompletní, ne jen motor. „Slíbili jsme, že s ní nikdy nebudeme jezdit po silnicích, že motor vymontujeme a dodávku necháme sešrotovat. Ale to první, co jsme udělali, byl rychlý servis a plný plyn na silnici A50,” pokračuje s úsměvem Justin Law.

Transit-Jaguar měl ale tehdy stále sériovou přední nápravu z Fordu Transit. U Don Law Racing tedy bylo upraveno zavěšení tak, aby se tam dala namontovat kola z XJ220, která vidíme i na fotkách. Ze stejného vozu pocházejí i brzdy. To údajně chování vozu zcela transformovalo, třebaže byl pořád trochu měkký kvůli standardnímu odpružení na přední nápravě. Přední nápravě se později dostalo dalších úprav, mimo jiné tu jsou tlumiče Penske, vzadu pracují nové Öhlinsy.

Tyhle nové tlumiče se sem dostaly před Festivalem rychlosti v Goodwoodu v roce 2013 a jen tahle změna znamenala 2,5s zlepšení času v goodwoodském závodě do vrchu. To je hodně, když celou trať zajedete zhruba za minutu. Kromě upraveného podvozku se také zvedl výkon motoru, a to do okolí 650 koní - tedy o stovku více, než měl šestiválec původně.

S tímto výkonem má vůz vskutku úchvatné dynamické parametry, rozhodně s ohledem na svou velikost, hmotnost s vzezření. Law říká, že překoná rychlost 170 mil v hodině (274 km/h) a na stovku akceleroval pod 5 sekund už s 550koňovým motorem. Teď by mohl pomýšlet i na čas blízký čtyřem sekundám.

Přes tyto možnosti zůstává Transit velmi praktický, pořád je to dodávka a pořád je vzadu hromada místa. „Dvakrát jsem tohle auto používal ke stěhování, vozil jsem v něm křesla, židle a psa,” říká Justin Law. To je ale jen okrajové využití, hlavním účelem tohoto auta je nenápadně deklasovat sporťáky na okruzích, třeba i v Goodwoodu. Součástí maskování jsou i obaly od jídla z fastfoodů a bulvární noviny za předním sklem, jsou ale přilepené na místě, jinak by při plném kalupu létaly po kabině.

Budoucnost tohoto Transitu je ve znamení snižování hmotnosti, zvyšování výkonu a dalšího závodění. A nejen s časem, maximální rychlost přes 300 km/h prý není nemyslitelná. Pravda, tohle všechno je možné jen díky porušenému slibu, ale kdyby byl tento unikátní kus historie Jaguaru skutečně rozebrán a sešrotován, byla by to obrovská škoda...

Zdroj: Don Law Racing

Petr Miler