Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Málokdo toho v životě zažil tolik, co on. Býval armádním letcem a po studiích se stal jedním z nejúspěšnějších manažerů automobilek, které kdy svět poznal. Teď Bob Lutz zmínil kolegy, na které úplně rád nevzpomíná.

Bob Lutz je bezesporu automobilovou legendou. Jeho život připomíná příběh filmového hrdiny, když po kariéře armádního pilota vystudoval obchod a marketing na dvou vysokých školách a vrhl se do komerční sféry. Byl tak schopný, že se rychle vypracoval do nejvyššího vedení velkých firem a během své bohaté kariéry působil nejen jako viceprezident BMW a Fordu, byl ve vedení každého člena Velké americké trojky. Stal se tedy i prezidentem Chrysleru a viceprezidentem General Motors.

Byl to on, kdo na BMW zachoval přední ledvinky, stvořil jeho nejslavnější slogan a položil základy divize M. Pod jeho křídly vznikly legendární vozy jako Ford Escort, Dodge Viper či Pontiac GTO. Mimo to Lutz již v roce 2008, tedy v době, kdy na trh mířila první Tesla Roadster, zmiňoval, že budoucnost je v elektromobilitě. Stoprocentně jde tedy o člověka, jehož slova nelze brát na lehkou váhu.

Velmi často se pouští do kritiky současného dění na trhu, jeho terčem často bývá právě Tesla. Teď se ale raději ohlédl dále do minulosti a zavzpomínal na své někdejší kolegy a vybral z nich ty nejtemnější osoby, které kdy poznal. Z některých se též staly ikony automobilové historie, zrovna Lutz na ně ale příliš v dobrém nevzpomíná.

Jedním z takových je známý obchodník Max Hoffmann, který odstartoval dovoz prestižních evropských vozů do Spojených států. Zároveň se zasadil o zrod takových ikon, jako je třeba BMW 507 či Porsche Speedster. Lutz vzpomíná, že i když šlo o šarmantního vizionáře, značný podíl na Hoffmannově úspěchu měly kontroverzní obchodní praktiky, mezi kterými nechyběly ani úplatky a vydírání.

„Odmítl jsem ho, když mi nabídl 10 milionů dolarů (v 70. Letech, kdy Lutz pro BMW pracoval, šlo o šílené peníze - pozn. red.) na tajném švýcarském kontu, abych se stal jeho „spolehlivým osobním přítelem“ u BMW. Vzal to s noblesou, ale častokrát mi připomínal, že má mocné italsko-americké přátele, kteří by opravdu neradi viděli zrušení jeho kontraktu s BMW,“ vzpomíná dnes Lutz.

V roce 1986 měl za sebou kariéru nejen u BMW, ale také u Fordu a právě nastupoval k Chrysleru, kde po dvanáct let dodával nový význam pojmu „One-man-show“. Řídil veškeré operace od dodávek komponentů přes vývoj a marketing až po samotný prodej. Jako takovému mu proto několikráte telefonoval John DeLorean, autor kultovního DeLoreanu DMC-12 z Návratu do budoucnosti, který Lutzovi dával různé obchodní návrhy. A ani na ně nevzpomíná v dobrém.

DeLorean v té době již měl za sebou obvinění z pašování kokainu. Byť z toho nakonec nic nebylo, jeho společnost to přivedlo na pokraj bankrotu. Sám vynálezce a technik navíc musel znovu k soudu kvůli možnému zpronevěření peněz investorů. I podruhé ze všeho vyvázl bez poskvrnky, Lutzova současná slova ale naznačují, že až tak úplně čistý DeLorean nebyl.

Oněmi návrhy měly být míněny fiktivní investice Chrysleru do v té době již uzavřené továrny DeLoreanu v Irsku. Zatímco část z peněz by posloužila k jejímu znovuotevření, většina by se někde po cestě ztratila a pak vynořila na tajných kontech Lutze a DeLoreana. Ani v tomto případě se však první zmíněný podle svých slov nenechal přesvědčit k nelegálnímu jednání.

Když Lutz nastoupil k Chrysleru, seděl na křesle nejvyšším Lee Iacocca, dnes další z ikon automobilového světa. Ani on se ale prý nemůže hlásit do Rychlých šípů. Iacocca byl velkým přítelem Alejandra de Tomasa, což podle Lutze ovlivňovalo jeho jinak racionální obchodní rozhodnutí. S de Tomasem Iacocca spolupracoval už jako šéf Fordu na slavné Panteře a když italský byznysmen později ovládl Maserati a Iacocca začal šéfovat Chrysleru, potkali se znovu.

Z těchto základů vzešla spolupráce, kterou Lutz odmítal jako nesmyslnou, u Chrysleru byl ale až mužem číslo dvě. V roce 1984 tak obě firmy začaly pracovat na projektu společného sportovního kupé a zároveň došlo k odkoupení 15,6procentního podílu v italské automobilceze strany Chrysleru. Pro americkou automobilku nakonec tento krok neukázal být správným a vyústil pouze v jediný, nevalně přijatý vůz.

„Nemohli jsme ho dokonce ani nazvat Maserati. Byl to Chrysler TC by Maserati. A byl opravdovým zklamáním. Když jsme konečně spočítali, na kolik toto nešťastné dobrodružství přišlo, dostali jsme se k cifře 600 milionů dolarů,“ uvádí Lutz. Iacocca ovšem i tak zůstal dále ve vedení firmy, a to až do roku 1992. O tři léta později pak asistoval při pokusu o její násilné převzetí, to však nakonec skončilo neúspěchem.

Ani na tohoto muže tedy Lutz nevzpomíná zrovna v dobrém, stejně jako na Carrolla Shelbyho. Ani ten bohužel dnes již není mezi námi, přičemž shodou okolností šlo o dalšího Iacoccova spolupracovníka z období Fordu. Spolu dali vzniknout legendárnímu modelu GT40, což nám ostatně velmi dobře popíše chystaný hollywoodský trhák, který se na podzim dostane do kin. Že o historky ze zákulisí nebude nouze, je jasné.

Lutz dodává, že „Shelby byl zábavný, inteligentní a skvělý. Čím více jsem s ním ale pracoval , tím méně jsem ho měl rád. Carroll prý dokázal zvládat mnohé intriky jako nikdo jiný,” říká dnes. Mezi známé případy patří Shelbyho machinace s identifikačními čísly původních AC Cobra, které nechal vyrobit až v 90. letech, ale vydával je za součást původní 55kusové série nejvzácnější verze. Což byl podvod, pro který si připravil půdu už během svého působení u AC. Podobných čachrů se pak měl dopouštět i s Corvette.

Tím můžeme Lutzův vhled do historie uzavřít, je ale třeba říci každá mince má dvě strany. Ani Bob jistě pro řadu lidí nebyl tím nejoblíbenějším spolupracovníkem, jakkoli nevíme o tom, že by se kdy dopustil nekorektního nebo dokonce nelegálního jednání, které popisuje ze strany svých někdejších kolegů. Je ale třeba říci, že Lutz dnes mluví jen o lidech, kteří jsou po smrti a možná někdo něco vytáhne i na něj, než opustí tento svět. Pro tuto chvíli už jen dodáme, že mezi temné osoby by velmi pravděpodobně zařadil i Ferdinanda Piëcha, o kterém se v minulosti též zmiňoval. Ten je ale dnes stále mezi živými...

...s Maxem Hoffmannem...

...Johnem DeLoreanem...

...Lee Iacoccou...

...či Carrollem Shelbym. A v dobrém to nebylo

Zdroj: Road and Track

Petr Prokopec