Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Příchod modelu i3 a vůbec divize i se může zdát v historii BMW průlomem. Faktem ale je, že Němci se s elektřinou vesměs marně trápí už dekády.

BMW i3 opravdu není prvním elektromobilem mnichovské značky, a to ani zdaleka. Leckterý čtenář si možná vzpomene na koncepty Mini E a na řadu 1 ActiveE, jejichž životní dráhy ale skončily ještě před sériovou výrobou. Historie mnichovských elektromobilů se však táhne ještě mnohem dál - až do doby, kdy ještě auta této značky nebyla dělena na řady, jak je známe dnes. Prvním elektromobilem od BMW byl stroj založený na dvoudveřovém modelu 1602.

Vznikly dva kusy a v roce 1972 sloužily jako kamerové vozy a jako oficiální auta Olympijského organizačního výboru. Olověné baterie vážily vzhledem ke své kapacitě ohromných 350 kg a byly umístěny v motorovém prostoru na zvláštní paletě, která umožnila snadné vyjmutí celého balíku a nahrazení čerstvým, nabitým. Elektrické BMW 1602 zvládlo stokilometrovou rychlost nebo až 60 km dojezdu rychlostí 50 km/h. Nechyběla funkce regenerativního brždění, kdy elektromotor fungoval jako generátor. Místo řadicí páky byl v interiéru jen malý přepínač jízdy dopředu a dozadu.

Dalším stupínkem ve vývoji mnichovských elektromobilů byl model 325iX generace E30. Neměl pod kapotou šestiválec, jak by se z číselného označení mohlo zdát, nýbrž pouze elektromotor. Dostal nové baterie, které využívaly sodík a síru a vážily o znatelných 85 kg méně. Tento stroj měl také větší dojezd, údajně až 150 km v městském provozu. Vzniklo devět takovýchto strojů a podrobily se zkouškám napříč Německem. Parametry v podstatě srovnatelné s dnešními elektromobily ale znovu neznamenaly nic než cestu do muzea značky.

BMW, navnaděné modely 1602 a 325iX, chtělo pokračovat vozem, který by byl navržen od začátku jako elektromobil, nebyl by tedy zatížen kompromisy obyčejného auta přestavěného na jízdu na elektřinu. V roce 1991 se tedy na frankfurtském autosalonu ukázal prototyp BMW E1. Měl to být lehký a úsporný stroj pro jízdu po městě. V konstrukci vozu našel široké využití hliník.

Automobilka se holedbala dojezdem 160 km a nejvyšším výkonem 43 koní a 151 Nm. Dobití baterií mělo trvat jen 6 hodin při použití běžné domácí přípojky - něco jako rychlonabíječky v té době ještě neexistovalo, přesto šlo znovu o parametry, které dnes leckdo označuje za použitelné. Vzniklo však jen šest prototypů tohoto vozu. V roce 1993 pak přišla druhá generace s lepším dojezdem díky sodíkovo-niklové baterii, ani ta ale nežila dál.

Jakési výroby se dočkal až elektromobil, vzniklý z řady 3 generace E36. Měl pohonné ústrojí z druhé generace prototypu E1, jehož baterie nesly název ZEBRA. Vzniklo jich 25 kusů, osm jezdilo po německém ostrově Rujána v Baltském moři, kde automobilka sbírala data o používání, výdrži baterie a spolehlivosti motoru. Dalších šest používala bavorská vláda.

Tyto testy vedly k velkému zlepšení baterií a motorů. Výkon vzrostl na 60 koní, váha motoru a převodovky se snížila na 65 kg a baterie bylo možno ze tří čtvrtin dobít za 40 minut. Mezi léty 1995 a 1997 pak vznikla druhá várka elektrických trojek E36, kterou používalo technické oddělení BMW. O tom, že ani tyhle experimenty nenásledoval úspěch u zákazníků, jistě už není třeba dodávat.

Po více než desetileté odmlce, v roce 2008, přišly na svět elektrické vozy Mini, označené písmenkem E. Tyto stroje už měly lithium-ionové baterie a byly výkonově mnohem lepší - na stovku se zvládly rozjet za 8,5 sekundy. Elektromotor, který používaly, měl výkon 201 koní a energii bral z 35kWh baterie. Na jedno nabití šlo ujet od 160 do 190 km a nabíječka, kterou BMW dodávalo s vozy, byla schopna baterii plně nabít za 150 minut.

Ani tyto stroje však nebyly na prodej jako normální auta - BMW je za poplatek půjčovalo a sbíralo data o jejich používání a spolehlivosti. Jedním z výsledků mimo jiné bylo, že veřejné dobíjecí stanice nejsou zapotřebí. Znamenaly také velký přínos pro model i3.

BMW Concept ActiveE byl zatím posledním strojem, vzniklým jako součást vývoje spíše než jako produkt. Elektromotor pod kapotou zvládl rozjet vůz na stovku za 9 vteřin a li-ion baterie stačily na 160km dojezd. BMW ActiveE se světu ukázaly v roce 2010 a v roce 2011 bylo do světa vypuštěno tisíc kusů, ze kterých automobilka dále sbírala data. 160 jich sloužilo při olympiádě v Londýně v roce 2012 jako vozy pro činovníky a organizátory.

Prvním skutečně produkčním mnichovským elektromobilem je tak model i3, který je na poměry elektromobilů prodejně úspěšný, o použitelnosti promluví teprve čas. Stojí za ním přes čtyřicet let vývoje, ostatně ani tvary nejsou nepodobné konceptu E1 z počátku 90. let. Dle různých zpráv je to velmi dobré auto, třebaže plné dobití trvá osm hodin, což působí problémy i při zkušebních jízdách.

Je vidět, že vývoj elektromobilů nejde dopředu tak rychle, jak by někteří rádi viděli - srovnejme např. parametry konceptu E1 s produkčním i3, i když případná prodejní cena E1 by dost možná byla omračující. Bude ještě drahnou chvíli trvat, než tyto vozy dosáhnou použitelnosti aut se spalovacími motory zejména po stránce dojezdu a doplňování „paliva” pro jízdu, pokud se tak vůbec někdy stane...

Prvním elektromobilem od BMW byl stroj založený na kupé 1602. Vznikly dva, zvládly ujet 60 km na jedno nabití a sloužily na olympiádě v Mnichově v roce 1972

Vývoj pokračoval modelem 325iX generace E30, který měl lehčí baterie a větší dojezd

V roce 1991 vzniklo první BMW, navrhované od začátku jako elektromobil. Jmenovalo se E1, do výroby se však nedostalo

Jakési výroby se dočkala až elektrická řada 3 generace E36, která zkušebně jezdila na ostrově Rujáda a v Bavorsku

V roce 2008 přišlo elektrické Mini E s dvousetkoňovým elektromotorem. BMW jich šest stovek pronajalo zákazníkům spolu s nabíječkou, která je plně dobila za dvě a půl hodiny

BMW Concept ActiveE vznikl v tisícikusové sérii a měl podobný život jako elektrické Mini. 160 vozů však sloužilo při londýnské olypmiádě v roce 2012

Prvním skutečně produkčním elektromobilem z Mnichova se stal model i3, který je na poměry elektroaut velmi úspěšný

Marek Bednář