Autoforum

/

Foto: Honda

Brazilský pilot se dožil jen 34 let, přesto na tomto světe stihl zanechat odkaz, na který jen tak nezapomeneme. Toto jsou důkazy jeho mistrovství.

Dnes uběhlo přesně 61 let od chvíle, kdy se v brazilském Sao Paulu narodil Ayrton Senna da Silva. Svou závodní kariéru odstartoval ve třinácti na okruhu Interlagos. Stalo se tak v motokáře, kterou sestrojil jeho otec a jež používala motor ze sekačky na trávu. I přesto Senna dokázal obstát proti mnohem výkonnějším strojům i starším pilotům a ve svém prvním závodu se postavil na pole position. Po většinu kol navíc i vedl, v závěru však nakonec boural a cíl bohužel neviděl. Na vítězství si tak musel ještě chvíli počkat, první krůček k vrcholu to ale byl.

Je záležitostí názoru, zda lze Sennu považovat za nejlepšího závodníka všech dob, už v minulosti jsme probírali, že navzdory své nepopiratelné rychlosti měl stejně nepopiratelné mezery v technice řízení. Jedno je ovšem jisté - nikdo z minulých i současných jezdců Formule 1 se nedokázal dostat do stavu podobajícímu se transu jako právě Senna. Ten o něm mluvil jako o „tunelu“, přičemž jakmile se do něj dostal, neměl na trati konkurenci.

Onen „tunel“ byl značnou částí jakéhosi mystična, které brazilského jezdce obklopovalo. Nicméně i on občas dělal chyby, zejména v důsledku toho, že zkrátka příliš tlačil na pilu. Patrné to ostatně bylo kupříkladu v Monaku v roce 1988, kdy Senna po brilantní kvalifikaci vedl celý závod. Na svého stájového kolegu a druhého muže v pořadí Alaina Prosta měl pořádný náskok a měl dle názoru týmu zpomalit. To se však nestalo, místo toho přišel náraz do zdi. A podobná chyba, byť ve zcela jiné fázi závodu a stavu motivace jej nakonec stála i život.

Pokud ovšem znáte jedno ze Sennových mott, které hlásalo, že je „lepší zemřít než být druhý“, pak jistě daný stav věci chápete. S ohledem na prostředí, ze kterého vzešel, není překvapivý ani jeho ohnivý temperament, díky němuž se občas dopustil poměrně skandálních kroků. Ty jsou ale dnes již takřka zapomenuty. My je v tento den připomínat ani nechceme, místo toho se podíváme na kola, která patří mezi nejzářivější momenty jeho kariéry.

Velká cena Kanady 1993

Poslední rok Senny u McLarenu nebyl zrovna šťastný, jeho vůz využíval slabších motorů V8 od Fordu. Kvůli tomu v kvalifikaci na GP Kanady brazilský závodník skončil až na osmém místě. Již během úvodního kola se ovšem dokázal vyšplhat na čtvrtou pozici a po 2 minutách a 30 sekundách byl dokonce třetí. Ačkoliv poté musel odstoupit kvůli technické závadě, byl jeho postup vpřed famózní.

Velká cena Evropy 1993

Když v závodech zapršelo, nenašel Senna přemožitele, podobně jako později Michael Schumacher. Důkazem budiž závod na okruhu Donington Park, kde Brazilec startoval ze čtvrtého místa. Již na konci prvního kola však byl první, přičemž svůj náskok udržel až do konce. O jeho zarputilosti přitom svědčí fakt, že kromě vítězství zajel i nejrychlejší kolo závodu, a to až v jeho závěrečné fázi. A mimochodem, budoucí „Král deště“ Michael Schumacher v tomto závodě jel též, po chybě ve 22. kole jej ale nedokončil.

Velká cena Monaka 1992

Páté Sennovo vítězství v monackém knížecí bylo opravdu velmi těsné, poslední tři kola se totiž naháněl s Nigelem Mansellem. Ten měl lepší pneumatiky než Brazilcovy sjeté (a po celou dobu nevyměněné) slicky, přesto však nenašel skulinku, kterou by se propracoval na první místo. Senna navíc po závodě řekl, že Williams měl mnohem rychlejší vůz a stav jeho gum připomínal „jízdu po ledu“.

Velká cena Japonska 1989

Jeden z možná nejdiskutovanějších závodů Sennovy kariéry se nesl ve znamení souboje s Prostem. Toho Brazilec dokázal dojet, nicméně následně oba monoposty McLarenu - víceméně z Francouzovi viny - kolidovaly. Prost odstoupil, Senna byl vytlačen maršály zpět na okruh a dojel si do boxů pro novou přední část vozu. Závod pak sice vyhrál, nicméně byl diskvalifikován. My si zde připomeneme kvalifikaci, kterou zajel suverénně nejlépe - o 1,7 sekundy rychleji než právě pozdější mistr světa Prost.

Velká cena Monaka 1988

Jsme ve finále, a to u závodu, který do značné míry definuje způsob, jakým se Senna pohyboval po trati, když byl ve svém „tunelu“. Jeho kvalifikační kolo na Velkou cenu Monaka v roce 1988 je přitom mnohými považováno za nejlepší zvládnutí městského okruhu všech dob. Brazilec svému monopostu topil pod kotlem od začátku až do konce, přičemž z konkurentů dělal pouhé statisty. Na konci kvalifikace tak měl takřka 1,5sekundový náskok na druhého Prosta. Během samotného závodu jeho tempo neustávalo a dokázal si vybudovat téměř minutový náskok. Jak jsme však uvedli na začátku, 11 kol před cílem - i kvůli komunikaci se šéfem týmu Ronem Dennisem - ztratil koncentraci a havaroval. Nicméně šampionát se mu nakonec přesto podařilo vyhrát a z tehdejšího Monaka vstoupilo do historie právě jeho kvalifikační kolo.

Podílel se i na její propagaci. Foto: honda

Petr Prokopec