Autoforum

/

Foto: Audi

Je fascinující, co Němci svého času chystali, jejich Schnellsportswagen by dramaticky předběhl dobu. Možná i proto jej chtěli svět ukázat in natura, a tak ho podle dobových plánů nechali dokončit aspoň teď.

Že autosalony jsou mrtvé, za tím si stojíme. Svět se za posledních pár let zásadně změnil, přičemž pandemie koronaviru dál pomohla beztak akcelerující digitalizaci. V důsledku toho netrpí pouze kinaři, nýbrž i organizátoři různých motoristických show, neboť lidé dnes dávají přednost pohodlí gauče a obrovské televizi, než aby za nemalé peníze viděli totéž na stříbrném plátně či v obrovské hale. Festival rychlosti v Goodwoodu je ale něco jiného. Na této akci totiž nevidíte ikonické vozy jen tak postávat za desítkami ochranných pásek, nýbrž si je můžete užít v pohybu. A přitom si „pokecat“ se slavnými jezdci či dalšími nadšenci.

Stále větší úspěch této akce jen potvrzuje, že tohle je jedna z cest, po které lze kráčet, pokud chcete k automobilové kultuře přitáhnout davy. Všímat si toho pochopitelně začínají i automobilky, jejichž stánky se v Goodwoodu rok od roku zvětšují. A hlavně pro Británii si schovávají v rukávech opravdu zajímavá esa. S jedním se vytáhlo také Audi, přičemž nadmíru zajímavé je, že spojitost nemá s budoucím směřováním této značky. Ta totiž stále ještě neodvolala plán, dle kterého by od roku 2033 chtěla prodávat pouze elektromobily.

Její novinkou pro Goodwood se totiž stal vůz se 16válcovým spalovacím motorem. Navíc takový, který se začal rodit již ve 30. letech minulého století. Němci tak rázem minimálně na jeden víkend jako kdyby udělali tlustou čáru před svou budoucností a chtěli potěšit své fanoušky přesně tím, po čem jejich srdce skutečně touží. Tedy žádným bezduchým elektrickým konceptem, nýbrž jakýmsi dávným předchůdcem McLarenu F1, do jehož vývoje byl zapojen i Ferdinand Porsche.

Před 90 lety totiž značka Auto Union, předchůdce současného Audi, dominovala v řadě evropských závodů. Automobilka chtěla tento úspěch přenést rovněž na silnice v podobě vozu, který by si mohli pořídit „běžní” smrtelníci a řídit jej na veřejných komunikacích. Proto se začal rodit projekt Type 52, který kombinoval zmiňovaný šestnáctiválec s třemi sedadly, z nichž to řidičovo trůnilo vpředu uprostřed. Jenže Evropa v té době stála na prahu dalšího válečného konfliktu, a tak byl projekt tzv. Schnellsportswagenu uložen k ledu.

Audi nicméně loni oslovilo britskou společnost Crosthwaite & Gardiner, aby dotáhla do konce to, co bylo kdysi započato. Dle původních plánů měl znovuzrozený Type 52 pohánět 4,4litrový motor V16, jako tomu bylo u závodního speciálu Type A z roku 1934. Navzdory svému objemu a počtu válců by přitom jednotka produkovala pouze 200 koní, s nimiž by vůz zvládal maximální rychlost 200 km/h. Jenže Britové se nakonec rozhodli použít šestilitrový motor, jako tomu bylo u Type C z roku 1936, pročež výkon narostl na 520 koní.

V souvislosti s touto změnou musel být protažen rozvor vozu z 3 000 na 3 315 milimetrů, přičemž britská firma je toho názoru, že pokud by Audi kdysi v projektu pokračovalo, udělalo by nakonec totéž. Zajímavá je přítomnost zadních dveří, neboť k trojici sedadel se dostanete skrze přední pár. Ten za nimi vede k rezervním kolům, jenž jsou usazeny mezi motorem a kabinou. Pod sedadla pak byla namontována nádrž, díky čemuž je rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravou neměnné bez ohledu na její stav.

Když už je řeč o kilech, u nenaloženého vozu jich napočítáme 1 450. O dynamice se Audi bohužel již nezmiňuje, uvádí však, že šestnáctiválcová jednotka spaluje směs tvořenou z 50 procent metanolem, ze 40 procent benzinem a z 10 procent toluenem. S výrobou dalších exemplářů se nepočítá, nicméně by nás ve finále nepřekvapilo, kdyby některý z velmi bohatých návštěvníků Goodwoodu neoslovil firmu Crosthwaite & Gardiner s tím, aby mu postavila něco podobného. Audi by možná i kývlo...

Zdroj: Audi

Petr Prokopec