Autoforum

/

Foto: Veteran Auto, publikováno se souhlasem

Podle nás nejlepší možné řešení této funkce z aut postupně zmizelo, než k tomu ale došlo, nebylo zase tak výjimečné, jak si dnes někteří myslí. Záhadným způsobem se v dost svérázné podobě dostalo i do nejluxusnějších škodovek komunistické éry.

Žijeme v době maximální automatizace všeho, co má auto vykonávat. Lidé jsou líní, považují to za pokrok, a tak je pro stále větší část z nich problémem nejen manuálně řadit, ale dokonce už i ručně volit režimy automatické převodovky.

Nedávno jsem jel s jednou dámou, které se opakovaně stávalo, že při popojíždění vpřed a vzad zapomínala voličem automatické převodovky včas určit režim jízdy dopředu a dozadu a chvíli jela opačným směrem. Prý ji manipulace s voličem nebaví. Přišlo mi to až surreální, vedle takových lidí ale pochopíte, jak může třeba Tesle procházet zrušení právě voliče automatu a jeho nahrazení algoritmem, který odhaduje, kterým směrem chcete jet „v dalším kroku”. Já bych se z toho zbláznil už proto, že by auto občas jelo jinam, než chci. Zmíněná dáma by to ale uvítala, protože v naprosté většině případů by to už podle pohybů volantem a impulsů brzdou a plynem auto snadno odhadlo správně.

Něco podobného naštěstí zdaleka není standardem, v jiných případech ale obdobná automatizace zašla už hodně daleko. Dnes stále více aut disponuje dešťovým senzorem, který v případě zapnutí cyklovače stěračů určuje frekvenci stírání čelního skla. Je to relativně primitivní věc, přesto mě pravidelně rozčiluje - buď stěrače stírají tak často, že je to zbytečné a rozrušující, nebo tak zřídka, že přes dešťové kapky nevidíte na cestu. Dříve bylo možné jakýmsi subovladačem na páčce nastavit pár pevně definovaných přesných intervalů, dnes totéž obvykle slouží pro nastavení citlivosti senzoru. Není to nutně špatné, ani to se ale kolikrát netrefí do vámi preferované frekvence. Člověk si kolikrát řekne: Co takhle si nastavit frekvenci vlastní?

Později narození se tomu dnes diví, přesně taková věc byl ale své času mnohem rozšířenější, než by dnes kohokoli napadlo. Zaujal nás postřeh kolegů z Motor1, kteří žasnou nad přesně takovou funkcí BMW 7 generace E32 popsanou na videu níže. Stačilo dát páčku stěračů do pozice cyklovače, vrátit ji zpět a po libovolném časovém úseku ji vrátit do pozice cyklovače a voilá, dosáhli jste přesně takové frekvence, po jaké jste toužili. A kdykoli jste ji mohli přenastavit na jinou.

Podle nás ideál, pro jiné asi moc práce, a tak se tahle věc z aut - tuplem pak s automatickými stěrači - postupně vytratila. Co by ale nejednoho Čecha či Slováka mohlo zaujmout, přesně tu samou věc, jen v trochu bizarnější podobě, měly na palubě nejluxusnější škodovky komunistické éry, třeba Rapid 130 na fotkách okolo, který jsme probírali nedávno.

Vidíte na hlavní fotce první otočný ovladač v jejich řadě napravo vedle přístrojové desky? S tím stačilo po zapnutí cyklovače páčkou otočit jednou doprava, pak zpět do výchozí pozice a po libovolném časovém intervalu (asi ne hodina, horní limit neznáme) znovu doprava a měli jste cyklovač nastavený znovu podle svého gusta jako u BMW řady 7. Proč dostaly nejlepší Škody z Československa 80. let (i verze GL sedanů 130 apod.) zrovna tuto funkci známou spíš z BMW, Lexusů apod., nevíme, ale měly ji. A byla fajn, třebaže ovládání bylo složitější než u bavoráků.

Zdroj: Motor1

Petr Miler