Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Schumacher boural v Silverstone, Ali prohrál s Frazierem a Jágrovi párkrát nevyšla klička. A ani Gandini, Kabaň, nebo de Silva se nevyhnuli chybám.

Jsou designéři, kteří kreslí jen kontroverzní auta. Dokonalým příkladem budiž Chris Bangle, jehož design se opakovaně fanouškům automobilky BMW nelíbil, Bangle si ale přesto držel svou linii. Existují také designéři, kteří dělají masová auta, co ani neurazí, ani nenadchnou a jejichž jména se sotvakdy objeví v palcových titulcích novin. A pak jsou tu takoví, kteří jsou opakovaně oslavovaní pro své nádherné kreace. Jenže i v jejich portfoliích se nezřídka najde černá ovce.

Právě po takových černých ovcích jsme se podívali a našli deset případů, kdy autor několika nádherných aut, respektovaný tvůrce skvěle prodávaných vozů či dokonce člověk považovaný za eso světového designu navrhl něco, co za krásné označí leda někdo, kdo bez brýlí nenajde ani své druhé oči. A kupodivu to nebylo až tak těžké, takových případů je docela dost.

Drželi jsme se posledních zhruba dvou dekád, až na jednu výjimku, kterou snadno odhalíte. A ve většině případů jsou daná auta výsledkem práce týmu designérů, nikoliv jednoho člověka. Ne že bychom tedy chtěli snižovat práci designérských týmů a všechny zásluhy připisovat šéfdesignérovi, ale byl to právě on, který musel výsledek podepsat, který se na auto podíval a řekl: „Ano, tohle si zákazníci budou chtít koupit,” který přijal odpovědnost a šel s kůží na trh.

Kolikrát má člověk dojem, že zrovna nebyl při smyslech nebo že výsledek ani neviděl, ale tak to nejspíš nebude - podle jeho názoru to jistě pokaždé byla dobrá práce a až historie ukázala, že tomu tak nebylo. Podle našeho názoru jsou tohle ty nejvíce do očí bijící omyly, ty největší přešlapy jinak velmi schopných tvůrců, kteří právě v těchto případech prostě přišli na to, že jsou jen omylní lidé. Jako my všichni...

1. Marcello Gandini: Qvale Mangusta

Marcello Gandini patří k nejslavnějším automobilovým designérům všech dob. Během své dlouhé a úspěšné kariéry stvořil desítky skvostných strojů i obyčejných značek a stojí také za ikonami jako Lamborghini Miura a Countach nebo Lancia Stratos. Mezi jeho díly nenajdeme prakticky nic ošklivého, až na jednu výjimku - Gandini je podepsaný i pod Qvale Mangusta, též známým jako De Tomaso Biguà.

Skoro až nechápeme, jak mohl designér takové úrovně namalovat toto a myslet si, že se to někomu bude zamlouvat. Pod kapotou Mangusty byl osmiválec Ford Cobra SVT a styl vozu měl být podobný tomu u britských TVR, příď vozu ale připomene spíše škleb člověka s rovnátky. A celé auto vypadá jako směsice nenavazujících linek a součástek, které nepatří dohromady.

2. Michael Mauer: Porsche Panamera I

Michael Mauer je od roku 2004 šéfdesignér značky Porsche a stojí mimo jiné za 911 991, strojem, který dostal ocenění za design Red Dot. A vlastně za vším, co Porsche během poslední dekády udělalo tím, čím je dnes. Snažil se dokonce faceliftem zachránit Cayenne od ohyzdnosti, kterou tváři tohoto SUV vetknul tým Harma Lagaaye, Mauerova předchůdce.

Panamera je ale dílem Mauerova týmu a je to jedno z aut, kde je lepší sedět vevnitř, protože to nevidíte ošklivý exteriér. Pokus udělat limuzínu s tvary 911 nevyšel a vůz za sebou vozí přebujelou, přetékající záď jak šnek svou ulitu. Mauerovi ale budiž ke cti, že chybu přiznal, poučil se zní a druhé generaci Panamery vetkl podstatně atraktivnější vizáž.

3. Pininfarina: Hyundai Matrix a Daewoo Tacuma

Studio Pininfarina je známé zejména vozy Ferrari, ale navrhlo také třeba Peugeot 406 Coupé. To je dodnes opravdu krásné auto, stejně jako naprostá většina vozů, které kdy s logem značky vyjely na silnici. Proto je stěží uvěřitelné, že to stejné studio Pininfarina stojí také za dvěma hrůzami. Nemohli jsme se rozhodnout, které z těchto dvou aut je ohyzdnější, a tak jsme sem dali obě.

Design vozů Hyundai nebyl v první dekádě 21. století obecně ohromující, ale Matrix je na úplně jiné úrovni. Jeho dveře působí dojmem, že konstruktérům došel plech, tak udělali větší okna. A logo Pininfarina není nikde schované, je v odskoku pod zadními okénky mezi C a D sloupky, nejhorším prvkem celého auta. Jako by Pininfarina chtěl říct „Podívejte se, umíme udělat i ošklivé auto,” a takovýmto umístěním loga to čtyřikrát podtrhl.

Daewoo Tacuma má pořádný dolní předkus a po stranách to vypadá, jako by se prolisy zepředu a zezadu měly potkat, ale nějak se to nepovedlo. Aspoň ale Tacuma vypadá jako jedno auto, ne jako by někdo na šasi lepil panely karoserie z několika různých aut, jako u Matrixu.

4. Richard A. Teague: AMC Pacer

Pro nás nejznámější prací tohoto amerického designéra je Jeep Cherokee generace XJ, vůz krabicoidní, ale s designem naprosto patřičným pro své určení. Teague ještě před svou smrtí stihl vetknout myšlenku také Chrysleru Neon a další generaci Cherokee s označením ZJ, především se ale během své více jak 40leté kariéry podepsal se pod design aut značky AMC, z nichž naprostou většinu lze označit za povedenou. Jedno dílo mezi jeho auta ale vyniká ošklivostí.

Říká si AMC Pacer a ač na svou dobu mělo pár chytrých nápadů, jako schované stěrače, marně replikovalo Teaguovy nápady na plochu příliš malého vozu. AMC vyniká svou extrémní šířkou ve vztahu k nevelké délce a podobnému nepoměru prosklené plochy k plechovým částem karoserie. Za krásný označí opravdu málokdo, však si všimnete i hrbolu ve střeše, který má simulovat ochranný rám, a přídě, která vypadá jako přejetá žába.

5. Luc Donckerwolke: Audi A2

Tento belgický designér pracoval na první Octavii a Fabii, vzhledově nekonfliktních evergreenech, a později na Lamborghini Murciélago a Gallardo, dodnes atraktivních sporťácích. Však i on za ně dostal ocenění Red Dot. Mezi tím ovšem navrhoval auta pro Audi a jedním z jeho děl bylo A2 - vůz na papíře skvělý, ale v realitě zoufale neúspěšný. Mohl za to jistě i design, který byl hodně blízko ostatním Audi té doby svou náturou, ovšem byl dost svůj na to, aby se z A2 stalo ošklivé káčátko nabídky. Toto nevyšlo.

6. Roberto Giolito: Fiat Multipla

Mohl někdo, kdo podepsal finální design první generace Multiply, přijít i s něčím hezkým? Mohl, Giolito stojí za konceptem Fiat Trepiùno a později za jeho produkční verzí, moderní inkarnací Fiatu 500. Ten je oblíbenou městskou stylovkou a Autem roku 2008. Dnes je Giolito šéfdesignérem Fiatu a má za sebou řadu dobře přijatých modelů, Multiplu mezi ně ale při vší úctě zařadit nelze. Kvůli svému designu je terčem posměchu od doby, co přišla na svět, a pravidelně „boduje” mezi nejošklivějšími auty všech dob. Skoro k nevíře, že ji dekádu před moderní pětistovkou namaloval tentýž designér.

7. Walter de Silva: Seat Toledo III. generace

Toledo třetí generace je Seatem z doby, kdy tato značka prodávala tři úplně stejná auta, jen jim dala jiná jména. Jedno z nich - Leon - označila za hatchback, druhé - Toledo - za sedan a třetí - Alteu - za MPV, třebaže všechna tahle auta byla v podstatě jednoprostorová. Leon měl nejmenší prosklenou plochu a dokud si člověk nevšiml D-sloupku, nebyl špatný. Toledo mělo skla příliš a jeho hra na sedan vypadala jako oteklé schody. Těžko pochopit, proč vůbec de Silva chtěl takové auto do nabídky dostat - k Altee a Leonu přidalo jen pořádný ždibec ošklivosti.

8. Patrick Le Quément: Renault Vel Satis

Le Quément přišel do Renaultu s cílem vylepšit chřadnoucí prodeje tím, že budou auta vizuálně lákavější. A bodoval na jedničku - stojí za prvními generacemi Méganu a Laguny, stvořil i první Twingo, všechno velmi úspěšné vozy. Jeho perem vznikl odvážný Avantime - a taky Vel Satis, který byl jako koncept nádherný, ale v produkční variantě byl neforemný vpředu i vzadu. Měl být náhradou za elegantní Safrane, jenže právě elegance mu chyběla nejvíc. Z té doby mimochodem pochází i Mégane II, též Le Quémentovo dílo, které sám později označil za příliš odvážné. Vel Satis šel se stejným stylem ještě dál...

9. Jozef Kabaň: facelift Škody Octavia III

Když jsme kdysi facelift Octavie III viděli na prvních fotkách, říkali jsme si, že naživo musí být atraktivnější, že by přece Jozef Kabaň nedopustil, aby vedle třetích generací Superbu a Fabie či nového Kodiaqu existovalo něco takového. Jenže první živý dojem nebyl o nic lepší a ani dnes, rok a půl po prvotním představení, nemůžeme nad vzhledem vozu jásat. Zvykli jsme si, jeho přijetí veřejností byl ale až pozoruhodně negativní a dodnes vám ani prodeji Škody nebudou chtít namluvit, že Octavie s dvojitými světly je pěkná.

Škodovka má štěstí, že zákazníci kupují její auta primárně z jiných důvodů, i tak ale považujeme za přešlap žonglovat s jejich přízní takovým designovým výstřelkem. Jeden by čekal, že se automobilka poučí z faceliftu druhé generace Octavie a znovu takovou chybu neudělá. Jenže nepoučila a dokonce to jsou opět přední světla, která jsou předmětem ještě větších kontroverzí. Příčka vypadá, jako by tam nepatřila, vnější světlo je příliš malé vzhledem k pojetí nárazníku, jeho tvar je zvláštní, spodní linie na nic nenavazující... Je obtížné pochopit, že za touto proměnou stojí autor designů předchozích škodovek, několika nekonfliktních Audi nebo třeba Bugatti Veyron...

10. Filippo Perini: Lamborghini Veneno

Před dvěma lety představený koncept Asterion byl opravdu krásný a elegantní, nakonec jako téměř všechna Lamborghini posledních let, až na jedno. O rok starší Veneno vypadá, jako by designér pořád měl pocit, že to není ono, tak přidával tady křídlo, tady průduch, tady tohle, tady tamto, ale pořád se mu to nelíbilo a nenapadlo ho nebo neměl čas začít úplně znova. Takže nad tím konečně pokrčil rameny, představil to světu a nalepil na to astronomickou cenovku, nic víc. Filippo Perini umí lépe...

Petr Miler