Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Jsme obecně vzato tolerantní lidé a pravidla silničního provozu i zacházení s nimi ze strany policie považujeme za zbytečně upjaté. Někteří ale prostě nemají soudnost a na silnicích nemají co dělat.

Když se zeptáte náhodně vybraných řidičů, zda po silnicích jezdí lidé, kteří na nich nemají co dělat a policie by proti nim měla rázněji zakročit, 100 procent z nich vám odpoví, že ano. A když se té samé skupiny řidičů zeptáte, zda se to týká jich samotných, 100 procent vám odpoví, že ne. Tím je v kostce shrnut celý problém posledních dekád s vymáháním pravidel silničního provozu, který vede do slepé uličky nesmyslné represe, které jsme dnes svědky. Pokud si 100 procent lidí myslí, že by se „mělo něco dělat” a 100 procent je současně přesvědčeno, že zasáhnout se musí proti „těm druhým”, logicky přijdou nová a nová opatření tvrdě trestající je samotné. A tedy i takové řidiče, kteří nic až tak špatného nedělají.

Situace v Česku je toho zářným příkladem a jsem dokola konsternován tím, jak tvrdé, život ovlivňující tresty jsou tu rozdávány za doslova nic. Vzpomenout mohu dříve probíraný případ kolegy, kterému na auto omylem dali u dealera registrační značku z jiného vozu, čehož si po mnoha měsících všiml až policista a konal. U nás je i taková pitomost, v tomto případě totální pitomost, „hrdelní zločin”, který znamená zákaz řízení na 6 měsíců až 1 rok bez ohledu na to, zda máte nějaké body (za toto nakonec ani žádné nedostanete) a něco jste dělali nebo nedělali dříve. Je to prostě úplně jedno, končíte klidně pro nic.

Kolega vám o následcích jednou povypráví ve všech souvislostech, ale v kostce to shrnu: Dostal 6 měsíců „natvrdo”, proti takovému postihu se bránil jako naprosto nesmyslnému vzhledem k jeho historii, okolnostem, nebezpečnosti apod., nebyl vyslyšen úřady vyšší instance ani soudy, a trest tedy přijal s tím, že, po 3 měsících má „papíry” zpátky. Ale ouha, jindy skoro samozřejmého zkrácení trestu na polovinu se nedomohl přes předchozí bezúhonnost v zásadě kvůli tomu, že se úředníkovi nelíbilo, že si dovolil jeho rozhodnutí napadnout soudně, musel absolvovat psychologické vyšetření (jako by fakt, že vám někdo u dealera dá cizí značku, po něčem takovém volal) a protože se soudy táhly dlouho a od původního zákazu řízení uběhl víc než rok (i když to tak zákonem není míněno, má to následovat po ročních trestech nebo roce neřízení, což se tu vzhledem k odkladným účinkům přiklepnutým soudy nestalo), musel znovu skládat zkoušky jako po autoškole pro každou skupinu zvlášť, a to teoretické i praktické (jako by snad špatná značka na autě měla něco společného se schopností řídit).

Prožil si tedy hotové řidičské peklo a bylo s ním zacházeno jako s největším silničním desperátem, a to proč? Protože na autě měl značku s dvěma prohozenými znaky, čehož si měsíce nikdo nevšiml dokonce ani při evidenční kontrole?! Tohle je dopad absurdních trestů a neschopnosti zacházet s nimi rozumně - postihy spojené s používáním jiné značky jsou přece pro ty, kteří tak maskují nějakou svou nelegální činnost, ne pro ty, kteří nic špatného nedělají a naprostou shodou náhod mají na autě trochu jinou registraci. Přesto se v celém soudním systému nenašel nikdo, kdo by řekl: „Je správné zacházet s tímto člověkem stejně jako s někým, kdo se opije a způsobí dopravní nehodu?” Víc asi není nutné dodávat.

Tento neblahý stav, který je replikován v trochu jiných podobách (byť málokde tak absurdní, abyste najednou dostali několik zásadních trestů současně i za velké prkotiny) v mnoha dalších zemích, nic to ale nemění na tom, že existují lidé, kteří na silnici skutečně nemají co dělat. A není zase tak těžké je poznat, jak dokladuje aktivita policie z Východního Nizozemska, kde mám tu čest se pravidelně nacházet. Tento týden totiž narazila hned na několik řidičů, kteří zřetelně postrádají soudnost, jak se podělila na Instagramu.

První se rozhodl ukázat, že „dvě stě v městě” není jen humorná průpovídka, když na mostě přes řeku Waal, který formálně spadá do obydlené oblasti (jasně, kolem mostu domy nestojí, ale i tak není těžké přijmout, že městský most je něco jiného než dálniční most) a platí na něm limit 50 km/h, jel 201 km/h. To je opravdu „pěkné” překročení limitu o 151 km/h, po kterém nemohlo následovat nic jiného než zabavení řidičáku i auta. Další „expert” zašel snad ještě dál, když na dálnici A325 jel 118 km/h v opravovaném úseku s limitem 70 km/h. To by nutně nemuselo být až tak hrozné, pokud by v noci opravy neprobíhaly, ale silničáři byli na místě a především bylo dotyčnému ten samý den zabaveno auto za jízdu bez řidičáku. On šel, koupil si jiné a pak s ním jezdí takto? Kolik nesoudnosti to chce? Policie mu nepřekvapivě musela zabavit i další čerstvě koupený vůz.

Jak vidno, poznat řidiče, kteří na silnici nepatří, není zase tak složité. A nepotřebujete na to drakonické zákony, které nejenže dovolují, ale dokonce nařizují trestat kdejakou prkotinu ekvivalentem toho, co se stalo dvěma zmíněným. Je smutné, že politická reprezentace ani policie vesměs (čest výjimkám) nedokáže s touto agendou pracovat soudně a jen se utahují šrouby, což má za následek totéž, když začnete dávat trest smrti za každý hloupý přestupek. Udělá to dokonalou společnost? Ne, jen ta její slušnější část ztratí zábrany, protože o co se budete snažit, když za téměř bezvadné jednání dostanete stejný trest jako nezodpovědní lidé zřetelně ohrožující své okolí? Odpovězte si sami...

Zdroje: Verkeerspolitie Oost Nederland, Autoforum

Petr Miler