Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Nevíme, kolik lidských životů pomohl dobříšský policejní Passat zachránit, víme ale o jednom, který zmařil. Bez větších pochyb.

Patrně už jste o tom slyšeli. V pátek, po čtvrté hodině odpoledne došlo na Pražské ulici v Dobříši k nehodě, kdy se motocyklista jedoucí údajně (a později dostupné záběry to potvrdily) na menším enduru KTM s motorem o objemu 125 ccm střetl s policejním Volkswagenem Passat tak, že naboural do jeho předních bočních dveří. Pro řidiče motocyklu byly následky nehody fatální, na místě zemřel, posádka jednoho z nových Passatů zůstala nezraněna.

Tolik známá fakta. Jistě by na tomto místě bylo správné počkat si na výsledek vyšetřování celé nehody a pak teprve dělat nějaké závěry, však z pár fotek a mediálně známých výpovědí svědků je těžké si udělat přesný obrázek o tom, co se zrovna stalo. Jenže k čemukoli lepšímu nám místní policejní a obdobné sbory (ano, mám na mysli GIBS) nedávají prostor.

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Proč vlastně? To je tak těžké v případu, který pochopitelně pobouřil spoustu lidí, otevřeně konstatovat zřejmá fakta? Policie pouze potvrdila, že se případ stal a že účastníkem nehody byl policejní vůz. To jsme všichni viděli, ale rádi bychom věděli více. Snad se ví alespoň to, jaký motocykl (teď už to víme, ale i tuhle prostou informaci jsme si museli zjistit sami) s jakým autem havaroval a především - jaký úkol policisté na místě plnili. Docela by mě zajímalo, jestli jeli na oběd, hledali toaletu, měřili rychlost nebo se někoho pokoušeli zastavit.

Rozumím tomu, že na závěry vyšetřování je nezbytné si počkat (jakkoli avizované dva měsíce zní jako špatný vtip). Ale v tuto chvíli mě nezajímají závěry, jen informace, které policie dozajista má a jejichž zveřejnění vyšetřování těžko ovlivní. Zmaří ho snad konstatování faktu, že policie se na místě jala pronásledovat nějakého řidiče? To je prostě fakt a nic víc, jistě dobře známý. Jestli to dělali dobře nebo špatně, to nechť se vyšetřuje, ale zveřejnění takové informace může zmařit leda snahu ututlat něco, co bychom neměli vědět tak, aby se s tím „ještě dalo pracovat” - co jednou řeknete, to už těžko změníte a pokud to změníte, jste automaticky nevěrohodní.

Nemohu si pomoci, ale situace, kdy všichni mluvčí mlčí jako hrob, na mě nemůže působit jinak než jako manipulativní zamlčování informací. Jestli to tak není, prosím dotyčné, aby odkryli karty. Jinak to zkrátka vypadá, jako bylo cílem dnes nic neříci, pak věc měsíce řešit a nakonec v 851. tiskové zprávě dne uprostřed letních dovolených konstatovat, že jakási květnová nehoda byla vyšetřena s tím či oním závěrem. Zveřejnění prostých faktů nemůže nic správného a obecně žádoucího pokazit, právě naopak.

Policie je přece veřejná služba a v rámci svého konání musí také veřejě vystupovat. Fakt, že se tak nechová už v provozu (viz ony Passaty), ani při komentování svých aktivit (viz ona vyjádření mluvčích) a nakonec ani při vyšetřování svých potenciálních selhání (viz vůbec způsob fungování a nakonec i mediálního vystupování GIBS) mě bez nadsázky děsí.

Co mě ale děsí ještě více je fakt, že se stále dokola (a zdaleka ne jen u nás) opakují situace, kdy policie svým naprosto nevhodným způsobem „řešení” potenciálně nebezpečných situací způsobuje situace nebezpečné zcela reálně. A dobříšský případ je jen stopadesátým důkazem o tom, že by se policie měla chovat jinak.

Opravdu netuším, jak skončí vyšetřování a kdo bude de iure vinen. Realitou ale je, že se policisté stávají součástí podobných nehod a to nikoli v běžném provozu kdy by jeli třeba na onen oběd (to se může stát, nikdo z nás není proti nehodě imunní), ale v akci, při svých zásazích, zpravidla naprosto nerozumných. A jejich následky jsou pochopitelně o to horší. Však si jistě vzpomenete, jak skončilo pronásledování na deštěm smáčené dálnici D8, dnes tu máme tento případ z Dobříše. A mezitím se stala ještě spousta jiných, třebaže ne tak drastických.

Místo nehody samo a pohled směrem do Dobříše a od Dobříše, tedy odkud jel později zesnulý motorkář. Poslední záběr ukazuje pohled z výšky očí řidiče osobního auta v momentě, kdy na místo nehody bezpečně vidí a sám z něj musí být viděn. Obě pozice dělí 200 metrů.

Blíže realitě i bez policie

Policie sice mlží jak může, my jsme se ale rozhodli jednat a situaci vám trochu přiblížit na základě našich zjištění.

Předně je třeba říci, že v Dobříši zablokoval Passat motorkáři cestu svým bokem, vina jeho řidiče je tak rozporovatelná jen velmi těžko. Ať už se na místě otáčel (podle určitých, zatím ne zcela ověřitelných výpovědí bez použití blinkru či majáku), nedal přednost při vjíždění na silnici nebo se dokonce pokoušel někoho zastavit tímto způsobem, nelze říci, že to je v pořádku. Byl v místě, kde neměl být, v cestě jinému dopravního prostředku jedoucímu po hlavní silnici. Jediné, co lze motorkáři „přišít”, je jízda příliš vysokou rychlostí, která by jinému řidiči nedovolila provést jakýkoli podobný manévr bezpečně, i kdyby se sebevíce snažil.

To jsou jen úvahy, ale abychom vše posunuli dále, požádal jsem kolegy, aby se vydali přímo do Dobříše zjistit, jak to na daném místě vypadá. A už z obhlédnutí okolí nehody bylo zřejmé, že podobné zdůvodnění možné leda legálně, rozhodně ne fakticky a racionálně.

Motocyklista přijížděl odzdola, tedy z Dobříše. Pro řidiče vyjíždějícího z vedlejší na osudné křižovatce je viditelný až na horizontu, ten je ale od místa střetu vzdálený takřka přesně 200 metrů. To je příliš velká vzdálenost na to, aby bylo možné situaci uzavřít s tím, že na vině je řidič příliš rychle jedoucí po hlavní silnici.

Nedá se říci, že by páteční událost byla místním lhostejná...

Takový závěr obecně možný je - pokud někdo postaví křižovatku třeba na ostrém horizontu (není to dobrý nápad, ale u nás to není až taková výjimka), může se řidič jedoucí z vedlejší rozhlížet sebelépe a prostě nemá šanci dát přednost autu jedoucímu 200 km/h. Nevidí ho, jako by pro něj nebylo a když se objeví, je pozdě cokoli řešit. A ten rychle přijíždějící po hlavní už nemůže stihnout zabrzdit. Je to pak jeho chyba, nedal člověku vyjíždějícímu z vedlejší vůbec šanci dát mu přednost.

Něco podobného ale v Dobříši absolutně nepřipadá v úvahu. Museli byste z města jet hodně přes 200 km/h, aby bylo možné vás před vjetím do křižovatky nebo otáčením se v křižovatce nevidět, druhý řidič započal takový manévr a vy jste případně neměli možnost jeho přehlédnutí s nadhledem vyřešit.

Dotyčný motorkář ale tak rychle dozajista nejel, ze své „mašiny” by těžko dostal více než 120 km/h a to by ji musel pustit z kopce, ne vytahovat do poměrně strmého stoupání od pověstných dobříšských kolejí, které se dají přejet nejrychleji 3,7 km/h.