Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dlouho jsem přemýšlel, co mi to jen chybí k pochopení kouzla „moderních aut”. Myslím, že už to mám: papíry na hlavu.

Vývoj klíčové techniky se skoro zastavil

Nemůže být sporu o tom, že role řidiče v autě je v posledních letech neustále umenšována. Nevím, jestli si přímo tento výsledek někdo přál, je to ale nevyhnutelný důsledek stavu, ve kterém se automobilismus jako celek ve „vyspělých zemích” dnes nachází.

Vývoj elementární techniky aut se totiž v podstatě zastavil. Pominu-li hybridní pohonné jednotky, jejichž efektivita je přinejmenším sporná, stejně jako jejich „novost” (ale budiž, dostaly se do sériové výroby a to jistě nebylo snadné), nestalo se za posledních 10-15 let prakticky nic, co by auta z hlediska jízdních vlastností, schopností, možností dostalo do jiných sfér. Leckterá známá řešení se posunula dále, ale zdaleka ne o takový kus cesty, jaký za stejný čas ušla dříve.

Příklad? Smysl má hovořit jen o značkách, které na špičce byly a také na ní zůstaly (pokrok Dacie, Škody apod. automobilek je irelevantní), tedy třeba BMW. Srovnejte si dnešní řadu 3 F30 s trojkou E46, které dělí nějakých 14-15 let. Ano, spousta věcí je jinak, ale sjeďte si s oběma vozy po jakékoli silnici jakýmkoli stylem a těžko objevíte jakýkoli zásadní pokrok. Po stránce jízdních vlastností i komfortu jízdy jsou oba vozy přinejmenším podobné a zrovna v České republice by se vám mohl více líbit i ten starší - pokud vůz nemá runflaty, podvozek funguje lépe.

To ale není normální. Vyzkoušejte si o podobný kus historie starší trojku E21 a o žádné srovnatelnosti s E46 nemůže být řeč. To jsou po všech stránkách úplně jiná auta, absolutně. Tím vůbec neříkám, že by E21 byla špatná, pro E46 ale není myslitelnou konkurencí v jakémkoli podstatném směru. E46 pro F30 konkurencí je a to vůbec není jediný případ, který bychom našli napříč trhem, jde o docela častý jev.

Čím to? Optimisté řeknou: auta se dostala tak daleko, že už nemohou být lepší. Já na to říkám: houby s octem. Inženýři BMW si nad jakoukoli generací trojky stoprocentně říkali, že stvořili to nejlepší auto střední třídy v historii a že už jej možná nepůjde vylepšit. Ale vždycky to nakonec šlo, teď to nějak nejde, nebo to rozhodně ne v tom směru, v jakém jsme na to byli zvyklí. Jak je to možné?

Svět aut mění bující regulace

Myslím, že odpověď je v zásadě jedna: bující regulace. Svůj podíl na tom má i nekonečné omezování nákladů, ale mám pocit, že to už je jen následek - zejména špičkoví výrobci se mohou od konfekce stále méně technicky odlišit a vědí, že svá auta tak draho jako v minulosti neprodají. Tak musí s cenou níže a to bez omezení nákladů nejde.

A co tedy ty regulace dělají tak špatného a proč zrovna dnes? Ony vždy nějaké existovaly, nikdy ale nebyly tak přísné a neoblomné. Nikdy dříve automobilkám nikdo nenakazoval takové mraky povinných bezpečnostních prvků, nesahal do základní konstrukce třeba kvůli ochraně chodců nebo je nenutil extrémně vysokými pokutami vejít se výší spotřeby všech modelů do jedné jediné normy, která nezohledňuje specifika využití toho kterého auta. Takových omezení je tolik, že jim jednou budeme věnovat vlastní článek a pokud o nich nevíte, ani ve snu si nepředstavíte, co dnes zejména evropská, ale i americká a lecjaká asijská pravidla definují.

To všechno vede k jednomu: k technické unifikaci. Ještě nikdy si auta rozličných tříd nebyla tak technicky blízká jako dnes. To nejlepší sice pořád dostanete od značek jako je BMW nebo Mercedes, jejich technický náskok se ale dramaticky zmenšil. A to samé platí i o třídu níže - čím blíže jste špičce, tím jsou možnosti růstu menší. Mohl si před 10 nebo 15 lety tykat Golf se srovnatelným Hyundai? Těžko. A dnes... Samozřejmě, „ti dole” se zlepšují, to je přirozený proces, ale náskok dohání hlavně proto, že „ti výše” už nemají kam růst, popř. se svých přirozených předností (šestiválcové motory, pohony zadních kol atp.) dokonce sami vzdávají, protože jsou neslučitelné s dikcí regulací. Dobrovolně se do této pozice jistě nedostávají, proč by to také dělali.

Za takové situace pak nejlepší automobilky pochopitelně hledají sféry, ve kterých by vynikly a daly zase najevo svou výjimečnost. Skoro všechny pak postupně začaly (celkem logicky) sázet hlavně na jednu kartu - pokročilé asistenční a další elektronické systémy, které mají řidiči usnadnit jízdu.

Shrnu je pod již použité označení „automatické cokoli” - snahou je dnes zautomatizovat co možná nejvíce věcí, které dříve dělal řidič. Kdysi to byla leda automatická klimatizace nebo převodovka, dnes už auto nejen samo parkuje, ale v podstatě i řídí - zvládne zrychlovat, zpomalovat, klidně se i rozjet nebo úplně zastavit, zatočit. Postará se to, aby udrželo vaši bdělost, ohlídá zapnutí bezpečnostních pásů, přepne dálková světla, vypne vám motor na křižovatce, zabrání smyku... Těch věcí, které udělá za vás, nenechá vás je udělat, popř. je vás udělat donutí, je tolik, že bychom nad jejich výčtem mohli sedět dobrou půlhodinku.

Zní to z určitého pohledu skoro až báječně, ale opravdu jen z určitého pohledu.

Dát dnes zákazníkům okusit technický náskok je skoro nemožné. Automobilky se musejí více věnovat vyhovění regulacím a ty vedou ke značné technické unifikaci. V rámci možností se pak od konkurence snaží odlišit spíše rozličnou komfortní a bezpečností elektronikou než „železem”.

Ztráta kontroly bez ztráty odpovědnosti

Toto všechno lze vnímat pozitivně i negativně a docela chápu, pokud se nad představou výše zmíněného v praxi s potěšením pousmějete. Zní to všechno docela zajímavě - jako pomoc, usnadnění, opora, komfort navíc. Takto je to ostatně i míněno a nemám pochyb o tom, že o tyto prvky řada zákazníků stojí a jako způsob odlišení se od „obyčejnější” konkurence fungují. Přesto se řadím mezi ty, kteří je po mnoha zkušenostech odmítají.

Není to snad proto, že by za volantem auta s tisícem elektronických pomocníků „nebyla ta zábava” (což opravdu není ale to asi většinu lidí netrápí), nýbrž proto, že výsledkem není ani ryba, ani rak. Kdyby někdo stvořil vůz, do kterého bych mohl usednout jen jako pasažér a on by mě sám spolehlivě dovezl, kam si přeji, bral bych to. Problém je v tom, že nic takového dnes neexistuje a i přes všemožné pokusy zřejmě ještě dlouho existovat nebude.

Kontrola nad vozem je totiž z beder řidiče snímána postupně a částečně, čímž se jeho možnosti jej ovládat podle vlastních představ značně omezují. Odpovědnost v jeho rukou ale zůstává stoprocentní a ač se před vámi budou všichni výrobci do jednoho dušovat, že jejich systém nakonec vždy dá na vůli řidiče, není to tak úplně pravda.

Faktem sice je, že neexistuje auto, které by zrychlovalo za situace, kdy budete mačkat na brzdu, v tomto případě poslechne. Ale udělá to až poté, co samo přijme desítky, stovky, tisíce rozhodnutí, které vás mohou přivést do problémů, jež byste si sami nepřivodili. Všechna ta automatická přeřazení, přibrzdění, zatočení, nebo i hloupé přepnutí dálkových světel či zhasnutí motoru při kraťoučkém zastavení, to všechno jízdu ovlivňuje. Když budete každý z těchto prvků brát samostatně, naučíte se s ním žít. Když se vám ale v nějakém autě, typicky nových BMW (nové řady 5 nebo 3) nebo Audi (nové A6 či A7) s patřičnou (rozumějte maximální) výbavou sejdou všechny naráz, začne jízda místy připomínat bezmocné mlácení do řídícího pultu černobylské elektrárny - kontrola nad vozem se vám vymkne z rukou.

Rozličné „pre-crash” systémy jistě mohou v řadě situací pomoci, spolehnout se na ně ale stejně nemůžete. Navíc s jakoukoli jinou než defensivní pomalou jízdou jsou prakticky neslučitelné, začnou vám sahat do řízení, i když máte vše pod kontrolou. Naštěstí jdou vypnout.