Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když chcete vylepšit podvozek svého auta, je potřeba k tomu přistupovat s rozmyslem. Jen dobrý záměr k dobrému výsledku nevede.

Málokteré auto má už z výroby podvozek naladěný primárně pro ostrou jízdu. I modely, které jsou všeobecně považovány za sportovní, bývají nastaveny tak, aby představovaly vhodný kompromis mezi jízdní agilitou, bezpečím a pohodlím, než že by fandily řádnění na okruhu. Jako příklad lze vzít ikonu nedávné minulosti, BMW M3 E46. V základní podobě je to velice poddajné auto, na jehož podvozku lze najít kila gumových tlumicích prvků, které sice prospívají pohodlí, už ne ale preciznosti ovládání vozu.

Nejeden majitel se u takových aut pouští do úprav, jenže, jak už to bývá pravidlem, dobrý úmysl nemusí nutně vést k dobrým výsledkům. Podvozek lze na jedné straně změnou několika malých detailů výrazně vylepšit, současně ho lze za drahé peníze také zruinovat. Při úpravách je potřeba do úvahy vzít fakt, že podvozek není jen hromada jednotlivých částí, je to celek, kde pro správnou funkci musí jednotlivé části být v harmonii.

Pokud se tedy pustíte do jeho úprav, je potřeba pečlivě zvážit, co a jak vyměnit. Samozřejmě není od věci poradit se s někým, kdo fungování podvozku rozumí a dokáže předem alespoň tušit, co která změna přinese, popř. už je má na jiných autech vyzkoušené. Postupovat metodou pokus omyl lze také, ovšem hrozí nejen zhoršení jízdních vlastností, hlavně může jít o zdraví či dokonce život. S Jasonem Fenskem z Engineering Explained jsme dali dohromady pět bodů, které není vhodné s podvozkem dělat buď vůbec, nebo je nemožné s nimi pracovat samostatně, aby se dostavilo chtěné zlepšení. Tady jsou.

1. Zkrácení pružin sponami či jinak

Už párkrát jsme si všimli, že na autosalonech bývají pružiny některých vystavených vozů staženy popruhy. Důvod je prostý: s nižší světlou výškou auta vypadají atraktivněji. To se pochopitelně může hodit i na ulici, jenže představa, že by s takto „vyladěným” autem někdo skutečně jezdil, je docela šílená. Přesto se do toho někteří pouštějí a pružiny stahují pro ten účel prodávanými sponami.

Takovou úpravou sice přiblížíte auto k asfaltu, ale tuhost pružiny zůstane stejná, takže propružení na dorazy bude mnohem častější i v místech, kde k tomu dřív nedocházelo. Nehledě na to, že spony se můžou po pružině posouvat, různě ji ohýbat a leccos poškodit. Tuto úpravu lze považovat za totální úlet, stejně jako zkracování pružin úhlovou bruskou či jiným podobným nástrojem. Pružina pak ztratí část své původní charakteristiky a dosedací plocha bude mít k ideální též daleko, mimo jiné.

2. Pouze kratší pružiny

Když se někdo vyhne zkracování standardní pružin, může se stejným účelem pustit do instalace kratších, vyvinutých a vyrobených obvykle tuningovými firmami. Je to trochu lepší nápad než ono zkrácení sponami, ale ne o moc, v případě použití jinak sériového podvozku rozhodně.

Výhody sice jsou v nižším těžišti a možná i nižším odporu vzduchu, ale mezi nevýhodami je i změna odklonu kola, která může znamenat menší kontaktní plochu s asfaltem a tudíž méně adheze. Také potřebujete tužší pružiny, což mechanickou přilnavost auta dále sníží, a když instalujete tužší pružiny, potřebujete i tužší tlumiče. Sériové totiž nejsou stavěny na práci na zkrácené dráze a velmi často brzy přestanou fungovat úplně.

3. Nastavitelný odklon kola

Sada dílů umožňující snadno nastavit odklon kola není sama o sobě špatná, záleží ale jak ji použijete. V případě, že snižujete světlou výšku, je tohle u určitých typů podvozků skoro nutností. Jinak nelze dosáhnout správné geometrie. Ale nesmíte to s odklonem přehnat, nejen pokud auto snižujete, protože tak snížíte kontaktní plochu s asfaltem a tedy se oberete o grip. A ještě sjedete pneumatiky nerovnoměrně a rychleji než se sériovým nastavením.

Zlaté pravidlo říká, že pokud s autem pravidelně nejezdíte na okruhy, tuhle součástku opravdu nepotřebujete. Sériová uložení obvykle umožňují dosáhnout odklonů, které budou efektivnější v zatáčkách a ještě nebudou ohrožovat všeobecnou stabilitu vozu. Instalovat tento díl pro běžné silniční využití tedy bude jen „show”, která „go” spíše uškodí.

4. Rozšiřovací podložky

Teorie je, že s širším rozchodem kol bude auto lépe sedět v zatáčkách. V praxi ale rozšiřovacími podložky znamenají víc problémů než přínosů. Jednak je zlepšení v ovladatelnosti velmi malé a jednak tím vystrčíte kolo ven zpod auta. Rozdíl je podobný, jako když držíte činku v ruce u těla a když ruku natáhnete s činkou ve stejné výšce. Jak dlouho zvládnete držet ve které pozici?

Stejně tak rozšiřovací podložky znamenají kratší životnost ložisek, ale mohou způsobit i odírání pneumatiky o podběh, zejména u předních kol při zatáčení. Také se může zhoršit stabilita při brzdění a chování odpružení na nerovnostech, protože kolo má na tlumič s pružinou větší páku. Podobné efekty mají kola s nesprávným zálisem (číslem za písmeny ET), protože ten má stejně jako podložky vliv na místo, kde se bude ve vztahu k náboji kola nacházet kontaktní plocha pneumatiky s asfaltem.

5. Příliš tlusté příčné stabilizátory

Tužší stabilizátor znamená menší náklony karoserie. Jenže taky znamená, že dochází k přenosu adheze z vnějšího, více zatíženého kola na to vnitřní. Jinými slovy pozbudete části nezávislosti zavěšení takto propojených kol se vším, co z toho vyplývá.

Do jistého okamžiku to má pozitivní efekt, ovšem o to rychleji dojde k celkové ztrátě adheze. Navíc dojde i ke snížení nezávislosti levého a pravého kola, takže pokud najedete jedním na nerovnost, sníží se přilnavost i toho druhého. Proto musí být stabilizátory v přesně správné tloušťce a tvrdosti, aby se optimalizovaly proměny v přilnavosti a zároveň byly náklony karoserie akceptovatelné.

Současně platí, málokdy je možné vyměnit je jeden stabilizátor. Změnou tuhosti jen na jedné nápravě dojde ke dramatické změně v celkové charakteristice auta a co bylo dříve nedotáčivé, může se stát kousavě přetáčivé. A samozřejmě to platí i naopak. Pokud už se k tomuto kroku rozhodnete, existuje-li, zvolte nastavitelné stabilizátory. Ty na koncích mívají více děr a jejich volbou můžete ladit výslednou tuhost a tím chování vozu. Mimochodem, bez stabilizátorů mohou jezdit jen moderní McLareny, jsou na to stavěny, a offroady v těžkém terénu. Sundat je ze silničního vozu hrozí katastrofou.

Marek Bednář