Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Země galského kohouta patrně chystá vlastní únor 1948. Tamní vláda letos pozměnila zákon o podílnictví a následně v tajnosti nakoupila akcie aliance.

Asi už jen málo pamětníků má živé vzpomínky na únor 1948, kdy v České republice „zvítězil pracující lid“. To vedlo k dlouhodobé nadvládě komunistické strany a mimo jiné také ke znárodňování majetku. Na něco podobného nyní jako by se chystala Francie, která ostatně k podobné politice vždy tíhla. Zatím se to neděje v tak velkém měřítku, není ale mnoho jiných možností, jak interpretovat aktuální situaci spojenou s automobilkou Renault. V té měla francouzská vláda vliv vždy, nyní se jej ale rozhodla zvýšit a ne zrovna transparentním způsobem. Na počátku letošního roku změnila zákony ohledně podílnictví a následně potají nakoupila akcie společnosti, aby navýšila svůj podíl ve značce na 20 procent.

Abychom přitom daným operacím vlády porozuměli, musíme se vrátit nejprve k onomu „anti-spekulačnímu“ zákonu. Ten zdvojnásobuje hlasovací práva těch podílníků, kteří mají ve vlastnictví akcie po dobu delší než dva roky. Už to samo o sobě je zvláštní instrument, lze ale najít pseudoracionální argumentaci pro jeho ospravedlnění, které s ohledem na výše zmíněné označení zákona jistě nemusíme rozvádět.

Na druhou stranu si ovšem představte, že jste právě koupili majoritní podíl ve firmě, jejíž stávající operace nepovažujete za dostatečně efektivní. Prakticky vám patří, přesto s tím ovšem nemůžete nic zásadníhoudělat, neboť jste pokaždé přehlasování podílníky s menším množstvím akcií, kteří je ovšem drží déle než dva roky. Jak jsme totiž uvedli výše, nový zákon zdvojnásobil jejich hlasovací práva, díky čemuž mohou de facto ovládat váš majetek.

Jak to souvisí s Renaultem a Nissanem? Na první pohled nijak, tento zákon se ale nelíbil šéfovi aliance Renault-Nissan Carlosi Ghosnovi, který se snažil, aby na francouzsko-japonskou firmu tento zákon nedopadl. Ghosn tak chtěl ustanovit interní rezoluci, podle níž každý akcionář měl navzdory zmíněnému zákonu jen taková práva, k jakým jej opravňuje jeho podíl. Nevíme, jak by toho bylo možné docílit, přesnou konstrukci zákona neznáme, možné to ale být mělo a podíl Nissanu v Renaultu měl k protlačení takového záměru stačit.

Za této situace ale francouzská vláda v tajnosti investovala do akcií aliance cca 33,4 mld. Kč, aby navýšila svůj podíl z 15 na 20 %. Tento podíl byl pak bez jakéhokoli předchozího varování použit Francouzi k tomu, aby zmíněná rezoluce nebyla přijata a nerovnost mezi akcionáři nebyla odstraněna. Můžeme pouze domýšlet, kdo má ve firmě jak staré akcie, ale asi není těžké si dovodit, že to bude právě francouzská vláda, které tento krok pomůže k větší kontrole nad firmou.

Není tedy divu, že nastalá situace Ghosna údajně rozčílila k nepříčetnosti. Ono tu ostatně nejde jen o Renault a vládu nad ním, obavy jsou i na straně Nissanu, který je ze 45 procent vlastněn francouzskou značkou. Francie se tak kombinací nového zákona a zmíněné investice domohla podstatně větší kontroly nad celou aliancí - jak velké, nedokážeme vzhledem k platnosti nového zákona říci.

Je přitom velmi snadno vypátrat důvody, které francouzskou vládu k daným krokům vedly. Tím asi nejzásadnějším je snaha o zabránění odchodu Renaultu ze země, jakkoliv taková možnost vypadá v prvé chvíli nereálně. Nicméně s Francií jsou spojeny obrovské personální náklady, jimž se značka snaží vyhnout tím, že celou řadu svých modelů vyrábí v zahraničí. Captur je totiž montován ve Španělsku, stejně jako Kadjar, který je dále produkován také v Číně.

Mimo Francii je dokonce vyráběn i Mégane, v zemi galského kohouta tak zůstávají jen modely jako Scénic, Espace či Laguna. Ty ovšem nejsou montovány v takovém množství jako bestsellery Renaultu. Francouzská vláda tedy bude nově moci na základě zdvojených hlasovacích práv zabránit možnému navyšování nezaměstnanosti v zemi, i na úkor destabilizace značky.

Kromě toho tu máme snahu o ždímání Nissanu, který je ve skutečnosti tahounem celé aliance. Z celkového počtu 8,47 milionu vyrobených aut v roce 2014 jich totiž pouze 2,7 milionu neslo logo Renaultu, Dacie nebo Samsungu, zbytek připadal na japonského partnera a jeho nízkonákladovou značku Datsun. Je tedy zřejmé, po čem francouzská vláda pase.

Do budoucna se tak dost možná dočkáme návratu části montážních linek Renaultu do Francie a není vyloučeno, že dojde i na Nissany. To by sice pomohlo Francii, bylo by to ale pouze v její prospěch, nikoli ve prospěch samotné společnosti a jejích zbylých akcionářů. Je to pochopitelně katastrofický scénář, ale stát se to může, ostatně - proč by jinak Francie vůbec usilovala o kontrolu nad jinak soukromou společností? Toto ke znárodňování opravdu nemá daleko...

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec